Na játra je jaterník… Ne abyste se takového sloganu chytli! To bych to schytal! Platívalo to snad v době, kdy se léčilo „per signaturam“: Na žloutenku spolehlivě zabíraly rostliny žlutokvěté. Tak bylo i s jaterníkem. Už Johanes Niger de Praga – alias Jan Černý – ve svém herbáři v roce 1517 napsal: „...a proto slove jaternie bylina, nebo všecky neduhy jatrní a žluče vpravdě a skušeně hojí.“ Podléšku neboli jaterník měli za léčivou nejen staří Čechové, ale i Němci (Leberblume), ba i latiníci a botanikové (Hepatica; hepar = játra). Profesor Václav Machek zaznamenal ještě v roce 1949 výrok jednoho brněnského myslivce, který ulovil srnce. Bohužel či bohudík nemocného, jak se ukázalo při pitvě: Játra měl v dezolátním stavu. Ale stejně tak měl jak „požerák“, tak žaludek plný podléšky, jaterníku. A myslivci jsou možná dodnes přesvědčeni, že zvěř si sama hledá léčivé byliny.

Jak přišel jaterník ke svému jménu?

Podléška přišla ke svému latinskému, vědeckému i českému jménu jaterník či Hepatica podle podoby svých trojlaločných listů (však se také druhově jmenovala Hepatica triloba; dnes to je Hepatica nobilis; nobilis jako vznešená). Na první pohled totiž ony laloky připomínají laloky jater.

I druhé české jméno, podléška, má reálné kořeny. Podléšky se krajově nazývají podlésky, podlíšky, podlísky a podobně. Důvod je nasnadě, rostou často pod lískami. Samozřejmě, že nejen tam. Kdybychom byli důslední, mohla by mít tato hájová jarní bylina obdobných jmen víc – po tom, pod čím by se právě zelenala a modrala. Většinou modrala, jindy ale růžověla, a protože existují i albinotické formy, tedy i bělala.Nejvíc se jí líbí na vápenitých půdách, ale obstojí i jinde.

Sedmihradská podléška se hodí i na zahradu

Březen i duben si za své období plného květu vybraly i jiné podléšky, zejména ta sedmihradská, rostoucí původně nejen v Sedmihradsku, ale i jinde v jihovýchodní Evropě. Její květy mají užší okvětní lístky, ale jejich počet je také vysoký, někdy i deset, stejně jako u podléšky naší.

Světle modrokvětá a velkokvětá odrůda jaterníku sedmihradského se jmenuje ´Buis´. Výrazný rozdíl je v listech, které jsou členěné do více než tří laloků. Jsou lesklé, brzy rašící. Obě podléšky vytvářejí ploché trsy, ale nikdy souvislé kompaktní koberce.

Podléšky či jaterníky kvetou zpravidla brzy před rašením listů; ty vyrůstají až po odkvětu. Zato vydrží dlouho do zimy, ba někdy i přezimují. Jaterník sedmihradský či podléška sedmihradská má ráda polostín i stín – však to je lesní, podrostová bylina. Po návodech na ošetřování nepátrejte. V jedné knížce jsem našel skutečně originální návod na péči: Nechat růst. Množí se stejně jako jiné podléšky dělením řídkých trsů, ale o rozšíření po zahradě se spontánně postarají mravenci, protože plody (jednosemenné nažky) mají na bázi tzv. masíčko, které mravencům chutná.