Bledule jarní (Leucojum vernum) zdobí na jaře vlhké lesy kopcovitých oblastí, pahorkatin a vysočin. Rostou na mnoha místech v Čechách, na severu od Krušných hor, přes Středohoří, Krkonoše, hojná je ve východních Čechách, na Olomoucku a na mnoha dalších místech celé republiky. Krásné květinové koberce vytváří hlavně v nivách menších toků. Patří mezi rostliny chráněné a jedovaté.

V přírodě se lze také setkat s méně známou a ještě vzácnější, kriticky ohroženou bledulí letní (Leucojum aestivum). Ta má květy menší, seskupené na velmi vysokém stonku v malém květenství, okolíku. Každý stonek nese tři až sedm kvítků. Kvete sice později než bledule jarní, ale navzdory názvu dříve než v létě – obvykle v dubnu až květnu.

Bledule potřebují k růstu vlhkou, nejlépe podmáčenou půdu. Snášejí i téměř trvalé zamokření. Svědčí jim polostín až stín, nejlépe podobně jako v přírodě pod listnatými stromy, které na jaře propouštějí dostatek vzácného slunce. Na zahradě se jim výborně daří v přirozené či uměle vytvořené mokřince a v kypré a výživné půdě.

Cibulky obou druhů bledulí se dají koupit, naopak z přírody bychom je nikdy vyrýpávat neměli, byť to na některých lokalitách vypadá, že jsou jich tam celé lány. Sázejí se do hloubky 7–10 cm. V zahradách se u nás častěji pěstují bledule jarní.

Bledule se množí nejčastěji dceřinými cibulkami, které oddělíme, pokud po odkvětu celý trs vyryjeme. Stejně jako u sněženek nesmíme nechat cibule zaschnout. Pokud kvetoucí rostliny na jaře opylí hmyz, můžeme vyzkoušet i výsev.

Zdroj: pladias.cz, botany.cz