Zkoumat chodidly trávník, kamínky, dřevo, kůru i šišky je nejen zábavné, ale i zdravé. Nohy jsou většinu času uzavřeny v pevných botách a odsouzeny k chůzi po rovném, tvrdém povrchu a často za to platíme bolestí zad, plochou nohou, problémy s chůzí, vbočenými palci apod. Proto by plosky nohou měly být co nejčastěji stimulovány a to nejlépe přirozenou chůzí v přírodě. Běhat jen tak na boso v neznámém terénu si každý netroufne, v trávě se může skrývat ostrý kámen nebo střep. Vlastní zahrada je v tomto neocenitelná, najděte na ní prostor pro bosou stezku a dopřejte nohám bezpečný, zdravý a svobodný pohyb.
Chůze na boso je zdravá
Hmatový chodník, ideální zábava pro děti
Bosou stezku si užijí hlavně děti
Hmatový chodník je atrakcí, kterou děti milují. Při chůzi po rozličném povrchu si užijí kopec legrace a navíc si promasírují a stimulují chodidla. Právě pro vývoj dětské nohy je přirozená chůze důležitá, bez bot by se měly pohybovat co nejčastěji. Vykračovat si po povrchu z přírodních materiálů mohou i dospělí, je to jedna z nejlepších věcí, které pro své nohy udělají. Chůze po městských parcích s sebou nese vždy riziko, že si na noze odnesete něco nevábného. Volně v přírodě zase snadno potkáte nějaký ostrý kámen, bodavý hmyz, bohužel i ostrý střep nebo zubatou plechovku.
Na veřejných prostranstvích se u nás od roku 2012 objevují bosé stezky, které jsou určeny přímo pro chůzi bez bot. Přesto je vlastní senzorický chodníček nejlepším řešením: bude ozdobou zahrady a zároveň i fitkem pro chodidla. Jeho vybudování neklade extrémní nároky na čas ani peníze, většinu částí bosé stezky pořídíte levně nebo zcela zdarma.
Zahradní cesta pro bosé nohy - DIY
Stavba hmatového chodníku začíná vytyčením prostoru. Stezka může být různě dlouhá i zakroucená a dají se na ní použít nejrůznější materiály. Obvykle se chodník buduje v šířce 0,75-1 metru a dlouhá je alespoň 4 metry. Délka jednotlivých polí je čistě na vás, většinou se pohybuje od 1,5 do 4 metrů.
Ve vyznačeném prostoru odhrabejte zeminu, stačí do hloubky 10 cm. Aby stezka nezarůstala plevelem, je vhodné jako podklad použít něco, co jeho růstu zamezí, například různé propustné zahradní textilie nebo fólie. Vymezte okraje stezky a oddělte jednotlivá pole pomocí obrubníků, nejlépe z materiálu, který máte snadno k dispozici. Oblíbené jsou dřevěná ohraničení z kulatiny, případně opracovaných trámků. Zajímavým, a přitom funkčním řešením, jsou očištěné větve větších stromů. Jednotlivé díly spojujte pomocí čepů, hřebíky jsou v případě bosé stezky nevhodné. Ohraničení stezky mohou tvořit také pružné a variabilní plastové díly, nebo trvanlivé a odolné kamenné či betonové obrubníky.
Čím vyplnit bosou stezku?
Pohyb bez bot je důležitý hlavně pro děti
Takto připravenou cestičku zbývá jen vyplnit materiály s různě měkkým a členitým povrchem. Do jednotlivých polí umístěte něco z široké nabídky v přírodě. Může to být mech, jehličí, písek, oblázky, drobné větvičky i větší šišky či kameny. Do prvních několika polí umístěte méně hrubý podklad, ať si nožky při pohybu postupně zvykají. Vhodné je začínat jemným pískem, smrkovým jehličím, mechem nebo trávou. Pak nastoupí jemnější štěrk, drobné klacíky a větvičky, následované většími kameny, kusy dřeva a šiškami. I v těch se najdou rozdíly, smrkové šišky jsou hladké a pevné a dobře se po nich chodí, borovicové šišky tvoří už dost náročný terén.
Obtížné úseky nedělejte zbytečně dlouhé a střídejte je s méně náročnými, aby si nožky odpočinuly. Chodníček si vylaďte podle sebe, aby pohyb v něm byl pro vás příjemný, přece jen je to místo, kde si máte odpočinout a pozitivně se naladit. Materiál stezky bude třeba pravidelně kontrolovat a doplňovat. Domácím mazlíčků sem přístup raději nedovolte.
