Viděli třeba v březnu rašící a prášící břízy, v dubnu duby. V květnu jim snad všechno kvetlo, a tak všeobecný máj rozkvetli na květen. Já přicházím s revolučním nápadem, který by znamenal, že by se mohlo v oněch stromových jménech pokračovat. A že jsou kolem nás nejen břízy a duby. Máj byl odjakživa spojen s kvetoucími jabloněmi i hrušněmi. Rozkvetlá jabloňová větévka bývala symbolem Dne matek. Jedna z mých fakultních kolegyň měla jako svatební kytici rozkvetlou větévku jabloně.
Mystické ovoce avarů
Rád bych májovou atmosféru využil k tomu, abych upozornil na to, že nejsou jen Ontaria, Matčina, Idared případně Alexandry, Boskovy lahvice či Pařížanky – ale že i v našich zahradách a parcích je možné se setkat i s jistou ovocnou exotikou. Prvně jsem se s ní střetl v Průhonicích, v čase mého příchodu do tamního ústavu. Tam právě vrcholila éra významných ovocnářů, dr. Jiřího Dostálka a Ing. Václava Černíka. Doktor Dostálek měl v takzvané ovocnářské zahradě na Chotobuzi (v Průhonicích) sad, spíš sádek botanických druhů planých hrušní a jabloní. Obecně se jim tam říkalo Krakonoši, protože některé byly až pohádkově, spíš mysticky tvarované. Spíš rostoucí než tvarované, tedy tvarované přírodou. V tomto sádku, který je v Průhonicích zachován dodnes, byly mimo jiné plané hrušně i dvě, které mne okouzlily: hrušeň vrbolistá, Pyrus salicifolia a hrušeň hlošinolistá, Pyrus elaeagrifolia. Na jejich ovoci, hruškách, hruštičkách, si nepochutnáte. Leda, že byste patřili k tzv. avarským hordám, jimž kdejaká planá středoasijská dřevina a její plody přišly vhod. Obě jmenované hrušně byly spíš maloasijské, nanejvýš íránské. Spíše, než jako ovocné se uplatnily jako okrasné dřeviny. Mají totiž nádherně stříbřité listy. Jedna tak trochu vrbové, (salicifolia), druhá hlošinové (elaegrifolia) I tvarem čepele názvům odpovídají, hrušňové listy byste v nich nehledali. Vrbové a hlošinové dozajista ano.
hrušeň vrbolistá, Pyrus salicifolia
Kořeny osobností
A teď si představte, že jsem byl osloven Botanickou zahradou hl. města Prahy. Tou trojskou. Tam před lety vymysleli, že nebudou mít Zeď nářků ani Alej vzdechů, ale po všech koutech zahrady vysazené Kořeny osobností. Od prezidenta Havla, přes Madlenku Albrightovou až po Emila Zátopka a Karla Gotta. Nevím, jak se stalo, že jsem se v této společnosti také ocitl. A byl jsem dokonce vyzván, ať si nějaký strom (rod, druh) vyberu sám. A já jsem bez prodlení – snad proto, že jsem profesí růžař (?) – sáhl po hrušni. A ne ledajaké, ale po té vrbolisté. Ta se mj. pěstuje i v krásné převislé podobě jako Pyrus salicifolia cv. Pendula. Budete-li mít cestu do Troje, má hrušeň tam roste nedaleko místních úlů a včelína.
Okouzlující jabloně
S potěšením musím konstatovat, že v poslední době přibývá i ve veřejné zeleni spontánních, přírodních taxonů (druhů) planých jabloní; a pochopitelně i jejich kultivarů. Nechce se mi tu říkat okrasných jabloní, ale používají se, na rozdíl od oněch ovocných odrůd, právě pro okrasu, jako okrasné. Jejich nejznámějším zástupcem je jabloň nachová, Malus x purpurea. Nachová či purpurová je nejen co do květu, ale i olistěním. Je to kříženec, vzniklý před rokem 1900 z rodičů evropského druhu jabloně nízké variety Niedzwetskyho (Malus pumila var. niedzwetzkyana) a jabloně tmavokrvavé Malus x atrosanguinea. Ta je sama křížencem čínských a japonských jabloní Halleovy (Malus halliana) a Siebioldovy (Malus sieboldiana). Nedávno jsem také zaregistroval řadu drobno- a žlutoplodých jabloní. Většinou bývají označovány jako Malus x zumi cv. Golden Hornet. Jabloň Malus x zumi je sama křížencem původních přírodních jabloní – jabloně mandžuské (Malus mandshurica) a jabloně toringo (Malus toringo).
jabloň nachová, Malus x purpurea
Všechny uvedené dřeviny kvetou mezi dubnem a červnem, nejčastěji tedy v květnu. A já jsem přišel s drzým návrhem přejmenovat květen na hrušen a jablonec. Jablonec prosím, aby nebyl zaměňován s toponymem, s místním jménem Jablonec, protože ten s jabloněmi souviset nemusí, jsa podle jedné z verzí o původu názvu Jablonec odvozen ze starého výrazu gabella resp. gabellum, označujícím místo hraniční, kde se mj. vybíralo clo nebo mýto.
