Zatímco v polovině minulého století se vyskytovaly v teplých oblastech naší republiky méně kvalitní, převážně bělomasé odrůdy nebo vinohradnické semenáče, postupem času se kvalita zahraničních i našich odrůd podstatně změnila a pěstování se výrazně rozšířilo nejen ve velkých výsadbách, ale i mezi zahrádkáři. Právě díky malým pěstitelům se pěstování broskvoní posunulo do chladnějších a vyšších oblastí.

Vlastnosti plodů

Podle znaků a vlastností plodů odrůdy broskvoně zařazujeme do několika skupin:

  • pravé broskve s plstnatou slupkou a oddělitelnou dužninou od pecky;
  • tvrdky (cling) s plstnatou slupkou a dužninou neoddělitelnou od pecky;
  • nektarinky s lysou slupkou a dužninou oddělitelnou od pecky;
  • bryňonky s lysou slupkou a dužninou neoddělitelnou od pecky.
  • Sendviče, tzv. Peento (někdy Peen–to), jsou broskvoně s plochými plody (např. ’Belmondo’). Plody této skupiny jsou v obchodech nabízeny stále častěji.

Broskvoně a nadmořská výška

Nejlépe se sice stále daří broskvoním v nižších a teplejších oblastech s nadmořskou výškou do 250 m, na zahrádkách však můžeme najít chráněná místa, která nám umožní úspěšné pěstování broskvoní i v polohách 350–500 m n. m. Mohou to být jižní stěny domů a různá zákoutí, kde jsou stromy chráněny před severními větry a jarními mrazy.

Mráz a výběr podnože

K preventivním opatřením patří správná agrotechnika, vhodná výživa, závlaha a optimální doba řezu (těsně před rašením pupenů a letní řez).

Důležité jsou také zimní minimální teploty, které by na daném stanovišti neměly dlouhodobě klesnout pod –22 °C nebo –24 °C. Nejcitlivější jsou plody v nejranější fázi svého vývoje, kdy je může poškodit teplota již –2 °C. Při výběru podnoží se soustřeďujeme na takové, které mají krátkou vegetační dobu a ovlivňují včasné vyzrávaní dřeva i pupenů, čímž snižují možnost poškození nízkými teplotami (např. ’Lesiberian’, ’BD–SU–1’, ’B–VA–2’).

Nároky na půdu

Důležitá je také půda, která by měla být lehčí až středně těžká, hlinitopísčitá až hlinitá, dobře zásobená živinami a vláhou. Nevhodné jsou těžké, zamokřené půdy nebo půdy s vysokým obsahem vápníku, ve kterých broskvoně trpí chlorózou.

Ochrana kmenů před praskáním

Náhlé tepelné změny mezi mrazivou nocí a slunečným dnem vytvářejí na kmeni a na silnějších větvích mrazové desky a trhliny. Toto nebezpečí můžeme zmírnit nátěrem kmenů vápenným mlékem nebo zastíněním kmenů před jarním sluníčkem různými obaly (papírem, chvojím apod.).

Výsadba

Broskvoně je nejvhodnější vysazovat na jaře. Vzdálenosti mezi jednotlivými stromky při výsadbě záleží na odrůdě, kvalitě půdy, tvaru, v jakém budeme nově vysazený stromek pěstovat, a pochopitelně také na velikosti zahrádky. Nejvíce pěstovaným tvarem je nízkokmen s dutou korunou, kdy kmínek má výšku 0,8–1 m se třemi až čtyřmi kosterními větvemi bez terminálu. Stromky vysazujeme nejčastěji ve sponu 5–6 x 3–4 m.

Nektarinky jsou náročnější

Samozřejmě velmi důležitý je výběr vhodné odrůdy.
Pokud srovnáme jednotlivé odrůdy broskvoní, z hlediska správného výběru stanoviště jsou nejnáročnější nektarinky, které vyžadují výhřevnější půdu a vyšší teplotu s menší vzdušnou vlhkostí než ostatní odrůdy. Musíme také více dbát na to, abychom je nepřehnojili dusíkem, potřebují řidší korunu a vyšší ochranu proti chorobám (kadeřavost broskvoně, padlí broskvoňové, monilióza).