Jámu je třeba nejprve vystlat geotextilií a až na ni položit silnou a odolnou fólii pro jezírka. Ta bývá nejčastěji z PVC, ještě trvanlivějším a ekologičtějším materiálem je kaučuková fólie. Tu je však třeba pokládat v celku, což vyžaduje u většího jezírka manipulaci pomocí strojů. PVC fólie se naopak přímo v jámě svařuje z menších částí. Pokud se svářením fólií nemáme zkušenosti, necháme je raději na odbornících. I malá nedokonalost má fatální následky.

Klasikou jsou fólie černé, ale je škoda se omezit jen na ně. V nabídce jsou i světlejší, ale přitom přirozené odstíny - zelenavé, olivové a šedohnědé, které přírodní dno napodobují ještě lépe. Pokud je fólie na březích trochu vidět než se rozrostou vodní rostliny, nekazí celkový dojem tolik jako černá, a voda v ní vypadá také přívětivěji.

Jezírko je možné izolovat také jílovou vrstvou, bez použití fólie. Tato metoda by měla teoreticky vyjít výrazně levněji, ale jen pokud máme dostatek kvalitního jílu a nejlépe pokud jezírko hloubíme přímo v něm. Jistější je tato metoda u jezírek, které mají vlastní přítok, u nebeských, tedy těch bez přítoku, kterých je většina, může být riskantní. Tvoření jílové izolace každopádně zabere dost času a je třeba zkušenosti.

Je nutné čerpadlo?

Pokud čistící rostlinná zóna zabírá tři čtvrtiny z celé plochy a koupací jen čtvrtinu, měla by jezírko zvládnout vyčistit i bez pomocí čerpadla. Voda se uvádí do mírného pohybu sama, protože v mělké čistící zóně se ohřívá více než v koupací. Mezi těmito částmi leží pod hladinou ponořený, avšak o trochu zvýšený práh, přes který voda putuje, zároveň však brání vysypání substrátu do koupací části. Ovšem tak velký prostor pro rostlinnou má k dispozici málokdo. Proto se oběh vody obvykle pohání čerpadlem – voda protékající rostlinnou zónou se čistí mnohem intenzivněji a zarostlá plocha stačí menší. Voda může jednoduše proudit podlouhlou rostlinnou zónou, v rozsáhlejších plochách ji lze rozvést systémem perforovaných trubek přímo ke kořenům rostlin. Čistící zónu napájenou čerpadlem lze (až na přítok a odtok) od koupací zóny oddělit, což oceníme, až bude třeba ji vyčistit. To je jednou za pět a více let nezbytné, všechen nahromaděný kal rostliny zpracovat nezvládnou. Čerpadlo také umožní vytvořit malé vodopády nebo vodotrysky, které jsou nejen potěchou pro oči i pro uši, ale také pomáhají prokysličit vodu.

Část vody můžeme nasávat skrze hladinový skimmer, který pomáhá včas odstraňovat spadané nečistoty. Pokud není síla nasávání příliš velká, křehké obyvatelky hladiny, hbité bruslařky, si s ním poradí a vtáhnout se nenechají. Přesto je jistější obsah skimmeru nejprve položit na břeh jezírka, aby se případná zachycená drobotina mohla vrátit zpět. Voda v přírodním koupacím jezírku je živá, kromě bruslařek si ho s námi budou užívat drobné znakoplavky, potápníci, larvy vážek a spousta mikroskopického planktonu. V čistící zóně se budou s požitkem koupat ptáci, přijdou se napít ježci. Jezírko jako magnet přitahuje vše živé, a přirozené osídlení mu neuškodí, právě naopak. Pokud do něj zjara nakladou vajíčka žáby, pulci budou vše ponořené důkladně čistit od řas (v tom případě je skimmer třeba dočasně vypnout, aby nenasál malé, čerstvě vylíhlé a ještě nezkušené pulce). Ovšem chovat je v jezírku příliš vhodné není – udržet vodu čistou by pak bylo mnohem obtížnější.

Jedinou nevýhodou čerpadla je spotřeba elektrické energie. Lze pořídit i variantu na solární pohon, která je však poměrně drahá.

Neviditelní pomocníci

Vodu však nečistí pouze rostliny, ale také miliardy neviditelných pomocníků – bakterií, které zpracovávají organické látky. Pro tento účel jsou dokonce pěstovány speciální kultury vhodné do jezírek – prodávají se v suchém, neaktivním stavu, kdy vypadají jako prášek, ovšem ve vodě ihned ožijí. Jejich aplikace je prospěšná především při nastartování mladého biotopu, kdy se rostliny teprve rozrůstají. Poté už bakterie v jezírku prosperují samy, ovšem pokud chceme mít jistotu průzračné vody, můžeme je i nadále posilovat novými dávkami, především na jaře a na podzim.