Pokrmy dostanou díky bylinkám jedinečnou chuť, budou zdravější a lépe stravitelné. Zelené koření může nahradit i sůl, a právě přílišné solení je častou příčinou zdravotních obtíží. Kromě toho poslouží půvabné aromatické rostliny pro přípravu léčivých čajů, koupelí, vonných olejů. Jejich květy jsou medonosné a potěší motýly, čmeláky i včely.
Kvetoucí levandule přinese radost všem včetně baboček
Do promyšleně uspořádané bylinkové zahrádky se hodí především trvalky (levandule, dobromysl, yzop, saturejka horská, šalvěj, svatolina, šanta, máta), jednoletky pak na okraje (kopr, bazalka, koriandr). Při vaření oceníme, když bylinky nebudou příliš daleko od domu.
Jaké místo vybrat?
Většina bylinek potřebuje co nejvíce slunce – vybereme proto místo, na které paprsky dopadají co nejdéle. A mělo by být v závětří. Proti větru bylinky nejlépe ochrání nízký živý plůtek, proplétané lískové větve nebo i lem sestávající z vyšších odolných bylinek, jakými jsou levandule či šanta.
Jak připravit půdu?
Většina vytrvalých aromatických bylinek pochází ze slunného Středozemí. Dobře snášejí sucho, zato je může zahubit přemokření, které hrozí především v zimě. Těžké půdy proto před založením bylinkové zahrádky vylehčíme drobným štěrkem. Vhodný je také přídavek dřevěného popela do půdy v množství dva kbelíky na metr čtvereční. Mimo dalších prvků přidá do půdy vápník, který většině aromatických bylin svědčí. Prospěje jim i dávka vyzrálého kompostu, která vylepší kvalitu a kyprost půdy. Samotné bylinky však na živiny náročné nejsou, přemíra dusíku naopak jejich aroma snižuje.
Bylinkové záhony zamulčované štěrkem
Bylinky a kameny
Velmi jílovité půdy si žádají drenáž, alternativním řešením jsou vyvýšené záhony. Bylinkám se dobře daří i na skalce nebo na „bylinkovém šneku“ – skalce šité na míru bylinkám. Spirála z kamenů vyplněná zeminou poskytne sušší místo na vrcholu a vlhčí v dolní části – taková poloha svědčí například vlhkomilnější mátě.
Na cestičky v bylinkové zahrádce jsou ideální cihly, štěrk, kačírek nebo ploché kameny, které poslouží i jako šlapáky. Kromě toho, že se po nich můžeme mezi keříky pohodlně pohybovat, přispějí k akumulaci tepla. To bylinkám prospívá a přiměje je k intenzivnímu uvolňování vonných silic.
Prospěšné je rovněž mulčování. Pro teplomilné bylinky jsou opět ideální oblázky či štěrk, tedy materiály, které akumulují teplo a pod bylinkami velmi dobře vypadají. Použít však můžeme i štěpku z listnáčů, řezanou slámu a podobně.
Péče o bylinky
Vzrostlé a dobře zakořeněné bylinky snesou i dlouhodobé sucho. Mladé sazeničky na čerstvě založené zahrádce však zalévat musíme, zvláště pokud nastane suché jaro.
Zastřiháváním získají bylinky pěkný kompaktní tvar, výhony rovnou využijeme v kuchyni, nebo na výrobu přírodní kosmetiky, pot-pourri. Aby byly keříčky košaté, zaštipujeme je pravidelně od mládí. Starší bylinky vytrvalých, dřevnatějících druhů nikdy nesestříháváme až na staré dřevo – to již obráží neochotně.
Vytrvalé bylinky se dobře množí vegetativními řízky: vrcholek rostliny ustřihneme ostrými nůžkami a zapíchneme do vlhkého substrátu, zakořenění napomůže i kryt z perforovaného průsvitného kelímku. Téměř všechny druhy bylinek lze snadno pěstovat i ze semen. Nejlepší je zasít je zjara, ale můžeme pokračovat i v průběhu léta.
