Jaké bylinky pěstovat, aby nejen léčily, ale i nádherně vypadaly na záhonech

Bez čerstvých voňavých bylinek by bylo léto fádní. Jsou kořením i lékem, potěchou i ozdobou. A pokud využijeme rozmanité okrasné variety, zkrášlí zahradu nevšedním způsobem.

Tymián a mateřídouška mnoha tváří

Rod Thymus, kam patří tymián i mateřídouška, zahrnuje mnoho druhů a také kříženců. Jeden z nich, potomek tymiánu obecného a mateřídoušky vejčité zvaný citronový tymián (Thymus citriodorus), dal vzniknout řadě půvabných kultivarů. Jejich droboučké listy mohou být zlatavé i panašované, vzrůst kompaktní keříkovitý i polehlý, polštářkovitý. Typickou vůni tymiánu neucítíme, zato svěží citrusové a bylinné aroma v jednom ano. To z citronového tymiánu činí ideální bylinku k rybám či sýrům.

Bíle lemované lístky, vytvářející stříbřitý dojem, má Silver Queen, jehož varieta tvoří kompaktní, 15 cm vysoké keříky. Kultivary nazývané Aureus mají lístky zpestřené sytou žlutí. Jsou obvykle poléhavé a poslouží jako na vláhu nenáročné půdopokryvné rostliny. Atraktivní jsou, i když nekvetou, v době květu pak dvojnásob. Ovšem s důrazem na krásu květenství jsou vyšlechtěny další variety, které se léčivými, vonnými a medonosnými kvítky obsypou obzvlášť bohatě. Poslouží při nachlazení, potížích s trávením i jako nevšední koření.

Jen 5 cm nízké a hojně kvetoucí polštářky vykouzlí půdopokryvné variety mateřídoušky úzkolisté (Thymus serpyllum), přičemž můžeme kombinovat variety kvetoucí světle růžově (např. Candy Cream), středně růžově (Magic Carpet), tmavě růžově (Coccineus, Elfin) i bíle (Albus, Snowdrift).

Podobně vyhlížejí i okrasné kultivary mateřídoušky časné (T. praecox): bíle kvete například Albiflorus, růžově Red Carpet. Oba zmíněné druhy jsou skvělými půdopokryvnými rostlinami, vytvoří i rozsáhlé voňavé koberce. Pokud vysadíme přibližně 9–12 sazeniček na metr čtvereční, časem vytvoří souvislý zápoj.

Tymián a mateřídouška – pěstování

Co nejvíce slunce a propustný substrát, to je vše, co si tymiány a mateřídoušky žádají. Poté, co se sazeničky ujmou a kořeny rozrostou, nebudou potřebovat ani zálivku. Většina je dokonale mrazuvzdorných, zvláště za holomrazu a větru však ocení přikrývku z chvojí. Obzvlášť pečlivě je třeba chránit okrasné kultivary citronového tymiánu, který může hůře snášet mráz, který překročí –15 °C. Ochranu z chvojí lze za krutého mrazu doplnit i netkanou textilií, slámou či listím. Podmínkou úspěšného přezimování je především dokonale propustný substrát, který zabrání zimnímu přemokření a uhnití kořenů. Při pěstování v květináčích je na zimu ideální světlé, chladné místo, kde teplota pod nulu neklesá, nebo jen mírně. Pokud je ponecháme venku, musíme nádoby zapustit do země, nebo důkladně zateplit.

Pokud si přejeme udržet kompaktní vzhled a cele olistěné keříky, sestřihneme je každoročně po odkvětu na třetinu.

Pestrolistá šalvěj

Do překvapivě pestrého rodu šalvějí, krásně kvetoucích trvalek i letniček, jsme nahlédli v minulém Receptáři. Ovšem i samotná šalvěj lékařská (Salvia officinalis), bylinka pověstná hořkou vůní a mocnými léčivými účinky, je díky šlechtění rozmanitá a listy jejích variet nabízejí pestrou podívanou.

Pěstovat můžeme kultivary s listy zelenozlatými (Aurea), zelenofialovými (Purpurascens), panašovanými i purpurovými zároveň (Tricolor). Variety Maxima a Elephant Ear mají obzvláště velké listy, Crispa zase jemně zvlněné. I okrasné a velkolisté kultivary si zachovávají léčivé účinky, ještě vyšší obsah vonných a léčivých silic v listech má speciální varieta Extrakta. Keříky šalvějí jsou 40–80 cm vysoké, medonosné květenství rozvíjející se od května do července může být bílé, růžové i purpurové. Listy, které si chceme usušit do zásoby pro jejich léčivé účinky, sklízíme před rozkvětem rostliny. Čerstvé, které využijeme jako koření (výtečné je například k rybám, sýrům, fazolím, vepřovému i skopovému), pak lze utrhnout kdykoli a jedlé jsou i voňavé květy.

Silice obsažené v listech šalvěje působí silně dezinfekčně. Nálev připravený z čerstvých i sušených listů zažene bolest v krku, jako kloktadlo čistí a hojí ústní dutinu. Rychlou první pomocí je i žvýkání čerstvého lístku. Nálev rovněž podporuje zdravé trávení, mírní pocení a pomáhá při klimakteriu. Užíváme však nejvýše tři šálky ze lžičky lístků denně po dobu tří týdnů.

Šalvěj – pěstování

Jako typická bylinka původem ze Středozemí potřebuje šalvěj propustný substrát složený z hrubšího písku nebo drobného štěrku a trochy kompostu, a dostatek slunce. Ve vhodné půdě přežije jakkoli tuhou zimu, při holomrazu jí prospěje ochrana z chvojí. Pod keřík můžeme lehce nastlat listí, ale pozor na vlhkost u krčku rostliny. Ideálním mulčem je celoročně štěrk, kačírek nebo dřevěné uhlí, které vodu od báze rostliny odvádějí. Pokud šalvěj každoročně v srpnu o třetinu seřízneme, bude stále košatá a nebude se odspodu vyholovat. Sklizené větévky můžeme využít k řízkování, kterým se rostlina snadno množí.

Místo v bylinkové zahrádce si zaslouží také šalvěj levandulolistá (Salvia lavandulifolia), něžná sestra šalvěje lékařské. Její pěstování je stejné a velmi podobné jsou i účinky. Vůně je ovšem jemnější a sladší, listy jsou užší a květy nápadnější.

Bujné trio nevšedních barev

Výše zmíněné skromné suchomilné bylinky nepřirůstají příliš rychle. Zato žíznivější máta, meduňka a jednoletá bazalka rostou jako z vody. Můžeme je zastřihnout několikrát za sezonu a budou obrůstat a košatět.

Meduňka lékařská (Melissa officinalis) je vyhlášená uklidňující bylinka. Nálev příjemné chuti tiší nejen nervy, ale i žaludeční obtíže. Svěží citrusovou vůni listů využijeme i jako koření, hodí se například k tvarohovým pomazánkám, salátům a dezertům, především ovocným. Nejkvalitnější jsou lístky před rozkvětem, kdy je sbíráme na sušení. Kromě klasických svěže zelených listů může zahradu ozdobit například zlatolistý kultivar Aurea.

Druhů a kříženců máty je nespočet, a stejně tak i z nich vyšlechtěných kultivarů. Vzhledem se liší jen mírně, vůní často značně. Ostrou peprmintovou vůni má máta peprná (Mentha x piperita), mentolově voní máta klasnatá (Mentha spicata) i její varieta se zkadeřenými listy Crispa, sladce mentolově pak varieta Maroccan neboli marocká máta. Sladký ovocný nádech má vůně máty vonné (Mentha suaveolens) i její velmi půvabné panašované variety (Variegata). K dostání jsou stále nové variety zajímavých vůní s nádechem po čokoládě, jahodách, ananasu, levanduli, zázvoru, bergamotu nebo skořici.

Máta okamžitě mírní nadýmání a křeče při trávicích potížích, dále působí protizánětlivě. Teplý i chlazený nálev z čerstvé máty v létě příjemně osvěží. Neměli bychom ho však popíjet dlouhodobě příliš silný. Vodu ovoní i snítka máty, kterou necháme ve studené vodě macerovat několik hodin. Čerstvé listy jsou výtečným kořením k novým bramborám, čokoládovým dezertům, v okurkovém i ovocném salátu. Jsou také nezbytnou ingrediencí mojita, ledového koktejlu z pravého kubánského rumu.

Ještě pestřejší výběr barev nabízejí listy bazalky pravé (Ocimum basilicum), jednoleté bylinky s věhlasnou vůní, která se však může u jednotlivých variet lišit. Růžově kvetoucí Cinamonette má nádech po skořici, Lime po citrusech, krásně kvetoucí takzvaná thajská bazalka (Siam Queen) voní sladce orientálně. Typickou bazalkovou vůni, bez níž se neobejdou rajčatové laskominy, mají například Dark Green či Genovese, variety s velkými, sytě zelenými listy. Bazalkovou výsadbu pak výrazně zpestří bazalky s listy vínovými i temně fialovými, jaké má Dark Purple Opal, nebo panašované listy Pesto Perpetuo. Na výběr jsou i drobnolisté kompaktní bazalky (Compact), nebo naopak variety s listy extra velkými a zkadeřenými (Mammoth).

Meduňka, máta a bazalka – pěstování

Mátu i meduňku můžeme pěstovat jak na slunci, tak v polostínu, bazalce svědčí plné slunce. Všechny tři bylinky uvítají humóznější zeminu, vyzrálý kompost jim velmi svědčí. Půda může být stále mírně vlhká, ovšem zároveň by měla být i propustná, kořeny trvale v mokru do jisté míry snesou jen některé druhy máty. Meduňka i máta jsou vytrvalé a mrazuvzdorné, bazalku obvykle pěstujeme jako letničku. K dostání jsou však i dlouhověké variety, které časem u báze dřevnatí – například série Herbalea nebo bazalka posvátná (Ocimum sanctum). Pěstujeme je jako přenosné rostliny, mráz nesnesou.

Nevšední tvary

Velmi dekorativní mohou být na bylinkové zahrádce i v nádobách méně obvyklé poléhavé formy jinak vzpřímeně rostoucích bylinek.

Saturejka horská (Satureja montana), stálezelená, bíle kvetoucí bylinka s jedinečnou vůní má obvykle podobu vzpřímených keříků. Varieta Prostrata však rozprostírá své větévky po zemi. Stejně jako mateřský druh poslouží jako výtečné koření, které usnadní trávení, a oblíbené je především k luštěninám. Jeho vůni, připomínající zemitější tymián, však využijeme i při přípravě mnoha dalších pokrmů.

Rozmarýn lékařský (Rosmarinus officinalis) je dekorativní sám o sobě, stálezelený keřík se navíc zjara obsype modrými kvítky (existují i kultivary s bílými a růžovými květy). Ještě více upoutají poléhavé variety, které splývají z květináče nebo zídky. Krásně klenutý převislý vzrůst má například varieta Foxtail. Kafrová vůně lístků rozmarýnky je povzbuzující a léčivá v pokrmech i čajích, velmi prospívá trávení a výjimečným způsobem okoření masité pokrmy i brambory, neužíváme ji však ve velkém množství. Do salátů a dezertů můžeme využít i kvítky.

Saturejka a rozmarýn – pěstování

Saturejka horská je plně mrazuvzdorná a vytrvalá. U rozmarýnky záleží na varietě (velmi odolná je například Arp či Hardy Hill) i na podmínkách, jistotou je přezimování na bezmrazém, avšak chladném a světlém místě. Ovšem v dokonale propustné půdě a při dostatečné ochraně chvojím (postupujeme stejně jako u výše zmíněné šalvěje) může venku přežít mnoho zim téměř jakýkoli kultivar a dožít se i třiceti let. Nároky na substrát, zálivku i sestřih jsou rovněž stejné jako u šalvěje.

Zdroj: Časopis Receptář