Zdroj: living.iprima.cz, www.blesk.cz, Ing. Dalibor Titěra
V poslední době si lidé začali v přírodě všímat velkého černého hmyzu, a to nejenom kvůli jeho nápadnému vzhledu, ale také rychlému a hlučnému letu. Bzučící tmavý tvor pak v mnoha lidech budí dojem, že se jedná o čmeláka, nebo dokonce obávanou asijskou sršeň. Nejedná se však o užitečného a klidného čmeláka, ani predátorskou a jedovatou sršeň asijskou.
Kdo je tento černý, hlučný hmyz?
Dotyčný hmyz, který vzbudil pozornost zahrádkářů i výletníků, je totiž drvodělka, největší zástupkyně čeledi včelovitých, díky svému vzhledu lidově nazývaná černá včela. V našich končinách se můžeme nejčastěji setkat s drvodělkou fialovou, která je u nás nejhojnější, dále drvodělkou velkou a drvodělkou malou, ta se vyskytuje v jižních oblastech naší republiky. Ostatní dva druhy, dříve se vyskytující hlavně na jižní Moravě, už dnes můžeme kvůli stále teplejšímu podnebí pozorovat na celém území naší vlasti, tedy i tam, kde byly donedávna prakticky neznámé. Právě jejich nový výskyt vzbuzuje často pozornost a obavy.
Drvodělka fialová (Xylocopa violacea) patří do čeledi včelovitých.
U nás se vyskytující drvodělky mohou dorůstat až do tří centimetrů, mají lesklé, méně ochmýřené černé tělo a nafialovělá či kovově modravá křídla s rozpětím až čtyři centimetry. Tyto včely netvoří společenství, ale nejsou ani úplné samotářky – žijí většinou v párech. Nestaví si hnízdo, přezimují v prasklinách starých stromů nebo trámů, ale spokojí se i se škvírami ve zdi. Kdo má proto na zahradě starý, ztrouchnivělý strom nebo pařez, může výskyt drvodělky pozorovat častěji, protože je to pro ni vítané útočiště. Samičky si ve starém dřevě vydlabávají chodbičky zakončené komůrkou, kam kladou vajíčka a také sbírají pyl a nektar, aby měla mladá generace po vylíhnutí z čeho čerpat sílu, neboť stará generace v té době umírá.
Máme důvod se drvodělek bát?
A jak je to s jejich nebezpečností? Ačkoliv jejich vzhled evokuje agresivitu a budí obavy z velkého a bolestivého žihadla, realita je docela jiná. Drvodělky nejsou agresivní, naopak jsou spíš plaché, a zaútočí pouze, pokud je člověk vyloženě vydráždí. Ale rozhánět se po drvodělkách plácačkou by nebylo vůbec moudré – tyto včelky jsou totiž užitečné opylovačky. Velmi rády si pochutnávají na nektaru z hluchavkovitých a bobovitých rostlin, milují květy trnky, akátu a také vistárie. Nepohrdnou ani rozkvetlými bodláky. A všem těmto rostlinám svým apetitem také pomáhají s opylováním.
Včela drvodělka je velmi vzácná - pyšní se černým tělem a kovově zbarvenými křídly
Že není důvod se drvodělek obávat, potvrzuje i Ing. Dalibor Titěra, CSc., z Výzkumného ústavu včelařského. „Protože nemají hnízdo, které by mohly bránit, tak prakticky neútočí. Co by z toho měly?“ konstatuje lakonicky odborník. Zároveň si i přes někdy neodůvodněné obavy lidí pochvaluje obecně vzrůstající zájem veřejnosti o hmyz: „V obchodech se prodávají děrované klády, které si lidé dají na skalku místo zahradního trpaslíka jako domeček pro hmyz. I to je příklon k tomu, že se lidé více zajímají.“
I vy se můžete připojit a ze své zahrady udělat ráj pro někdy nebezpečně vyhlížející, ale přitom mírumilovný a užitečný hmyz.
