Červená kolem sebe šíří hřejivou energii už v létě, ale teprve na sklonku roku, když je o barvy nouze, vystupuje do popředí daleko zřetelněji. Už to nejsou květy a listy, ale nejrůznější plody stromů a keřů, které se pěkně vyjímají na holých větvích a mezi stálezelenými lístky. Některé vydrží až do jara, jiné skončí v zobáčku hladových ptáků ještě před novým rokem.

Skalníky a dřišťály

Mezi hojně plodícími keři se směle prosazují rozmanité, na péči a stanoviště nenáročné skalníky (Cotoneaster).

  • Rychle rostoucí Cotoneaster dammeri a Cotoneaster salicifolius ‘Gnom’ slouží k hustému pokrytí půdy. Oba druhy nakvétají drobounkými bílými kvítky a své temně zelené listy si udržují i v zimě.
  • V živých plotech uplatníme až 4 m vysoký stálezelený Cotoneaster lacteus, který podobně jako o něco vyšší Cotoneaster x watereri ‘John Waterer’ shlukuje červené plody do hustých svazečků.
  • Naproti tomu opadavý, asi 1 m vysoký Cotoneaster horizontalis budí dojem, jako by se po něm rozkutálely korálky.

Nespočet barevných bobulí, které se rodí ze žlutých až oranžových kvítků, přinášejí dřišťály (Berberis). Najdeme mezi nimi jak kompaktní zakrslé keříky, jako je purpurový Berberis thunbergii f. atropurpurea ‘Atropurpurea Nana’, tak i vysoké rozkladité keře jako Berberis x ottawensis ‘Superba’. Trvanlivé, často protáhlé plůdky houževnatých dřišťálů se vybarvují už v létě.

Kalina a cesmína

Pozor, populární odrůda ‘Roseum’ s balonovitými květenstvími plody nepřináší.

K nejoblíbenějším domácím keřům s rudými plody patří slunomilná kalina obecná (Viburnum opulus). Roste do výšky 4 až 6 m. Zdobí ji vykrajované listy, plochá bílá květenství a od září plodenství leskle sklovitých, šťavnatých peckovic. Ptákům příliš nechutnají, proto na větvích vytrvávají až do jara.

Skutečným magnetem pohledů se v osiřelé zahradě stává elegantní cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium). Kombinace stálezelených lesklých listů a červených kulovitých peckoviček se báječně hodí k výrobě trvanlivých vánočních aranží. Pokud ji v mládí dostatečně ochráníme před zmrznutím, vyroste z ní vysoký keř nebo menší strom. Pamatujme, že plodí pouze samičí rostliny.

Jabloně, růže, libavka

Prominentní místo na zahradě si zasluhují půvabné jabloně (Malus). Okrasné i ty „obyčejné“. Na jaře rozkvétají do krásy a na podzim se obalují šťavnatými plody. Hlavně kosi v nich nacházejí vítaný zdroj potravy, a proto jich na stromě několik ponecháme. Až velká jablka dojdou, pustí se do těch malých okrasných.

V přírodně pojatých zahrádkách nesmí chybět růže svraskalá (Rosa rugosa), která okolo sebe od června do října šíří svěže ovocnou vůni. Po odkvětu na silně ostnitém keři průběžně dozrávají masité jedlé šípky, jimž nevadí několikeré střídání mrazivých teplot a tání.

Mnohem déle, často až do nové sezony, vydrží chutné, dužnaté, až 1,5 cm široké bobulovité plody libavky polehlé (Gaultheria procumbens), jejíž kožovité listy v zimě získávají bronzový nádech. Asi jen 15 cm vysoký keřík se kobercovitě rozrůstá do velkých ploch, oblíbený je i k sezonní výsadbě do truhlíků. Prosperuje na polostinných až zastíněných místech s čerstvou, propustnou, nejlépe kyselou půdou.

Červenými trvanlivými plody se zdobí také hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea) ‘Red Column’, zimolez Maackův (Lonicera maackii), četné jeřáby (Sorbus) a hlohy (Crataegus), škumpa ocetná (Rhus typhina) či skimie japonská (Skimmia japonica).