Většinou ve druhé polovině léta pozorujeme na spodních listech některých trvalek (např. floxů) hnědé výrazné ohraničené skvrny, které se časem rozrůstají, mohou splývat, listy se kroutí sesychají, až předčasně opadnou. Jde o velmi rozšířené houbové onemocnění fuzarioza (Fusarium).
Bílé moučnaté povlaky na horní straně listů, poupatech a někdy i stoncích jsou neklamnou známkou výskytu padlí (Erysiphaceae). Padlí se vyskytuje nejčastěji v období vyšších teplot za přítomnosti srážek, přispívá k němu i přehnojení a hustá výsadba.
Skvrny padlí se na listech postupně šíří
Rzivost je rovněž častým problémem, se kterým se setkáme při pěstování trvalek. Toto houbové onemocnění poznáme podle výskytu hnědých kupiček výtrusů uspořádaných do kruhovitých útvarů nejčastěji na spodní straně listů.
- Zasáhnout vhodnými postřiky je třeba v samém začátku výskytu výše uvedených příznaků.
- Při zálivce se snažíme vodu zapravit ke kořenům, nikoliv na listy, mohlo by dojít k rozvoji houbových chorob!
cibulky napadené cibulovkou zhoubnou
Cibulovka zhoubná
Cibule některých trvalek jako např. narcisů, lilií či hvězdníků velmi špatně raší, pokud vyraší, velmi často podléhají buď mokré hnilobě nebo zasychají. Poškození způsobuje cibulovka zhoubná (Eumerus strigatus). Její larvy jsou poměrně velké 8-9 mm dlouhé, žlutavě bílé, v jedné cibuli jich napočítáme až třicet. Cibulovka má 2-3 generace ročně. Samičky kladou vajíčka do cibulí, kde se líhnou larvy. Vylíhlé larvy vyžírají, a tím zcela poškozují vnitřek cibule. Dospělé larvy opouštějí poupata a kuklí se pod povrchem půdy a mezi vnějšími suknicemi cibulí. Asi za pět týdnů se líhnou noví dospělci, kteří opět škodí na cibulích. Preventivní ochrana spočívá ve včasném odstranění napadených cibulí, dříve než je dospělá larva opustí. Silně napadené jedince je nutné zničit, v žádném případě je není možné kompostovat. Z porostu je nutné odstraňovat včas všechny špatně rašící rostliny.
Blýskáček řepkový je velmi drobný brouk
Blýskáček řepkový
Malý černý brouček blýskáček (Meligethes aeneus), který se vyskytuje v hojných počtech především na květech bílé nebo žluté barvy, kde se živí pylem. Většinou si ho ale všimneme, když trháme květiny do vázy. Blýskáček je asi 2 mm dlouhý, podlouhle vejčitý kovově černomodrý s nápadně krátkými tykadly. Brouci přezimují několik centimetrů hluboko v půdě nebo pod spadaným listím. Ze zimních úkrytů vylézají časně zjara, kdy teplota půdy dosáhne asi 9 °C. Aby se dostali k pylu, vyžírají ve velkých poupatech dutiny, menší poupata pak zcela rozrušují. Zbytky poškozených poupat zasychají a opadávají. Během srpna se pak budou stěhovat do zimních úkrytů. Blýskáček je druh velmi rozšířený a můžeme se s ním setkat na celém území naší republiky.
