Mnoho peckovin (meruňky, višně, třešně, slivoně) bylo v posledních letech poškozeno tzv. moniliniovou spálou (Monilia laxa. M. fructicola) a následně po opakované silné infekci v mnoha případech postiženo „mrtvicí“, usycháním celých větví. Napadeny mohou být květy, letorosty, větévky i plody. Při napadení květů prorůstá mycelium přes bliznu a čnělku do semeníku a stopkou dále do dřeva. Onemocnění může za příznivých podmínek zničit převážnou část květů i větviček. Na postižených místech se často vyskytuje „klejotok“ (výron jantarově zbarvené hmoty). Letorosty mohou být napadeny také přímo, především při poranění (řezu) a po pozdních mrazících. Postižené části rychle zavadají a usychají.
klejotok způsobený moniliovou spálou peckovin
Většinou se s touto chorobou běžně setkáváme jako s moniliovou hnilobou zrajících a zralých plodů. Plody bývají napadány v období dozrávání a zralosti opět především za vlhkého počasí. Plody jsou pak zcela znehodnoceny. Optimální teploty pro infekci jsou však vyšší a pohybují se v rozmezí 20-24 °C. Napadené plody buď opadávají, nebo mumifikují a zůstávají v korunách stromů, kde jsou významným zdrojem následných infekcí. K napadení plodů dochází zejména při poranění (praskání při dozrávání, kroupy, požerky škůdců).
Prevence a ochrana
Moniliová spála nejčastěji postihuje višně a meruňky. Při silném infekčním tlaku však není vyloučeno napadení i ostatních peckovin. Hniloba plodů napadá všechny druhy peckovin. Mohou však být napadeny i další dřeviny z čeledi růžovitých. U všech druhů peckovin jsou významné rozdíly v náchylnosti odrůd.
Třešeň napadená moniliovou spálou, Monilia fructicola
Významnou součástí ochrany jsou všechna preventivní opatření. Houba přezimuje jako podhoubí v pletivu napadených rostlinných částí (mumifikované plody, dřevní části), na nichž se na jaře i za vegetace vytvářejí infekční spory (konidie, výjimečně i askospory) způsobující další infekce. Konidie jsou šířeny větrem, vodou a hmyzem. Proto je zapotřebí důsledně odstraňovat a likvidovat napadené části rostlin (větvičky a mumifikované plody). Vstupními místy infekcí jsou kromě květů všechna poranění povrchu rostlinných orgánů, jizvy, praskliny, požerky, místa poranění kroupami, při sklizni atd. Z dalších opatření je důležitý výběr pěstebních ploch (vzdušné polohy) a všechna opatření, která zajišťují vzdušnost porostu i koruny stromu a vyrovnaná výživa. Zejména na rizikových lokalitách by měly být upřednostněny odolnější odrůdy.
Chemické ošetření proti moniliové spále se v rizikových oblastech provádí počátkem kvetení (15–20 % rozkvetlých květů), a pokud trvá deštivé a chladné počasí (souvislé ovlhčení listů je delší než 15 hodin, případně relativní vzdušná vlhkost je vyšší než 80 %), se 1–2x opakuje (plný květ, dokvétání), a to povolenými přípravky s účinnými látkami: boscalid, pyraclostrobin (Signum), fenhexamid (Teldor 500 SC), fenpyrazamin (Prolectus), myclobutanil (Talent), tebuconazol (Abilis Ultra, Horizon 250 EW, Lynx, Ornament 250 EW) a trifloxystrobin (Zato 50 WG).
Léčebný řez
Po napadení může infekce dále pronikat do staršího dřeva a může být příčinou i rozsáhlejšího poškození stromu. Pokud je strom v dobré kondici, má dostatečné obranné a hojivé schopnosti na to, aby mohl infekci zastavit a ohraničit. Přesto se po silnějším napadení moniliovým úžehem doporučuje, co nejdříve ostříhat (ořezat) napadené větve až do zdravého nenapadeného pletiva (napadené pletivo je zahnědlé), alespoň na kosterních větvích, aby choroba nepronikala dále do kmene. Silnější větve s výronem klejotoku můžeme ošetřit vyříznutím napadeného infekčního ložiska ostrým nožem a zatřením stromovým balzámem, obdobně jako u broskvoní. Pro rychlejší regeneraci je vhodné, takto ošetřený strom přihnojit.
