Chrpa je nenáročná a dlouhověká trvalka. Nejraději má slunce a nejkrásněji naroste, pokud jí dopřejeme výživnou, kompostem obohacenou, avšak propustnou půdu. Prospívá jí také vápník – můžeme jí proto přilepšit dolomitickým vápencem nebo dřevěným popelem. Na jaře chrpy snadno namnožíme dělením trsů. Dobře se množí i semeny, ovšem takto získané rostliny nemusí mít zachované vlastnosti daných kultivarů.

Chrpy pro každou zahradu

Chrpa horská (Centaurea montana) je původním druhem luk a strání s ještě dekorativnějšími zahradními varietami. Její květenství je jasně modré nebo bílé, nachové či růžové, podle odrůdy. Rozkvétá od května až do července. Je 40-60 cm vysoká, listy jsou bohaté a na rubu šedě plstnaté. Snadno se rozrůstá do šířky a může až utlačovat sousední rostliny – ideální je spíše do volně pojatých výsadeb.

Chrpa bělavá (Centaurea dealbata) dorůstá až do výše 70 cm. Její listy jsou šedozelené, na rubu bíle plstnaté, lodyhy se větví a vytváří bohaté trsy. Květenství jsou růžová nebo karmínová, až 5 cm velká, se světlejším středem. Objevují se v červenci a srpnu. Pochází z Malé Asie a Kavkazu, z původního druhu je vyšlechtěna řada odrůd v různých tónech růžové. Pro všechny je však typický bělavý střed, který dal chrpě druhové jméno.

Chrpa žlutokvětá (Centaurea macrocephala), rovněž kavkazská chrpa, dorůstá až do výše 1.5 m, lodyhy se nevětví. V červenci a srpnu rozkvétají u chrpy nezvyklá, tmavě žlutá květenství.

Chrpa modrák čili chrpa polní (Centaurea cyanus) je na rozdíl od výše zmíněných druhů letničkou, ovšem až 80 cm vysokou, pohlednou, se zářivě modrými květenstvími. Přitom jde o náš původní druh, který hojně zdobíval okraje polí i cest. Květy byly ceněny i jako léčivka, především při očních chorobách. Dnes nebesky modrá chrpa z naší krajiny mizí – může však zdobit zahradu.