Bohyšky jsou dlouhověké trvalky (pereny) známé pod starším jménem Funkie. Nyní je nejčastěji najdeme pod rodovým označením Hosta. Na zimu zatahují a raší na přelomu dubna a května. Plně vzrostlé a vybarvené bývají od první poloviny léta. Na stanovišti vydrží dvacet let i více, aniž by to bylo znát na jejich habitu. Záleží i na kultivaru.
Proč jsou bohyšky učiněný poklad?
Vysadíme-li více rostlin tak, aby se okraji překrývaly, zadusí pod sebou téměř veškerý plevel. Bohyška může být solitérou i jednou z rostlin v kompozici. Zahradní bohyšky potřebují kruhový prostor o průměru jednoho metru, některé však i větší.
Někteří zahradníci vysazují do blízkosti trsů bohyšek tulipány, aby nebyl záhon holý, než se listy rozvinou.
Menší odrůdy lze pěstovat v nádobách. Jen je třeba zatažené trsy ochránit před mrazem. Plzáci španělští rádi okusují listy. Rostlinu však nezničí, jen nevypadá hezky. Choroby se bohyškám téměř vyhýbají, fyziologické poruchy jdou na vrub chybám v pěstování.
Stín, slunce nebo polostín?
Většina odrůd lépe roste v mírně kyselé půdě. Vysazujeme je do polostínu. Nejlépe tak, aby je přes léto zasáhlo jen ranní slunce. Bohyšky v trvalém stínu ztrácejí světlé panašování, nejčastěji zůstávají tmavě zelené. Celodenní sluneční svit může popálit listy některých odrůd. Dlouhodobý přímý sluneční svit lépe snášejí odrůdy s tmavšími listy. Stejná odrůda vysazená na slunce a do polostínu, může mít odlišné zbarvení.
Zalévají samy sebe
Dešťové kapky sklouzávají z listů po řapících ke kořenům, a protože listy tvoří souvislé zastínění, půda zůstává vlhká. Proto jsou bohyšky dlouho svěží i bez naší zálivky. Zahnívající nebo jinak strádající listy obvykle signalizují přemokření.
Jak bohyšky namnožit?
Množíme je obvykle v říjnu, když jim zvadnou listy, které odstřihneme. Jestliže brzy na jaře od původního, ještě nerašícího trsu odrýpneme část a vysadíme ji na jiném místě, obě bohyšky vyrostou. Jen ta nová bude výrazně menší. Rostlina se plně rozvine po třetím roce od vysazení.