Louka plná kopretin je svěží a půvabná.
Zdroj: Alex Cofaru / Shutterstock.com

Zapomenuté poklady zahrad našich babiček: Co skvělého pěstovaly a my to neznáme

Zahrady našich babiček vypadaly jinak než ty dnešní. Těžko byste na nich našli hustý a krátce střižený trávník nebo stromky s citrusovými plody. Zahrady měly být především praktické a plné léčivých rostlin, květin a plodů.

V minulosti vznikaly zahrady zpravidla bez velkého plánování. Důležitá byla předzahrádka, ovocný sad, záhon se zeleninou, bylinky a rostliny pěstované v truhlících za okny. „Živý plot se nestříhal a tvořily ho naše původní keře," shrnuje pohled na zahrady našich babiček zahradní architektka Pavlína Kourková.

Předzahrádka

Možná si ještě pamatujete, jak vás u babičky vítala předzahrádka plná nádherně vonících a barevných květin. Kdo měl předzahrádku a bydlel na vesnici, málokdy navštívil květinářství. I přesto si návštěvy odvážely bohaté kytice. Hlavním cílem předzahrádky nebyla jen reprezentace, ale také funkčnost a soběstačnost. Proto se vysazovaly původní české květiny, které nyní potkáme hlavně na loukách. Z trvalek to byly řebříčky, orlíčky, zvonky, hvozdíky, srdcovky, třapatky a rudbekie, astry, lilie a jím podobné denivky, kosatce či kopretiny. Nechyběly ani pivoňky, plamenky, fialky nebo máky.

Koření našich babiček

Na zahradě se nepěstovala jen zelenina nebo ovoce. Důležité byly také bylinky, které se často používaly jako koření. Zajímavostí je, že zatímco dnes sázíme léčivky na jedno místo a tvoříme bylinkové spirály, naši předci je sázeli tam, kde se jim nejlépe dařilo. Po celé ploše zahrady tak byly rozesety byliny a jejich sběr tak zahrnoval malou procházku.

Andělika lékařská (Angelica archangelica) Mezi koření našich babiček lze zařadit anděliku lékařskou. Zdroj: shutterstock.com

Méně známé i známější koření

Mezi koření našich babiček lze zařadit anděliku lékařskou. Používal se kořen a semena, která mají ostrou kořennou vůni a hořkou chuť. Běžně se také pěstoval a používal křenový kořen. Perfektně se hodil k omáčkám, polévkám nebo gulášům. Byl ale postupně vytlačen oblíbenějším česnekem a cibulí. „Vysoký jalovec, vysoký jako já, přeskoč ho má milá, rovnýma nohama." Tak zní známá lidová píseň, zmiňující trochu zapomenutý keř, jehož plody se sušily a přidávaly k tmavému masu.

Zapomenuté květiny

Naše babičky nepěstovaly pouze známé luční květiny, ale také mírně exotické, dekorativní, ale přesto odolné rostliny. Mezi ně patří například netýkavka konžská (Impatiens niamniamensis), pyšnící se zvláštně tvarovanými a výrazně zabarvenými květy. Proto se jí lidově říká papoušek. „Tato květina svým atypickým květenstvím potěší především všechny milovníky detailů. Pěstujeme ji buď jako pokojovou, nebo jako přenosnou, tedy od jara do podzimu v zahradě,“ vysvětluje zahradník Jakub Krulich. Další zajímavou rostlinou je lípěnka africká (Sparrmannia africana). Má krásné bílé květy o velikost cca 5 cm s kontrastními hnědými prašníky. Další zapomenutou květinou je tořivka (Streptocarpus), lidově krutiplod. Má bohaté květy, kvetoucí v mnoha odstínech od bílé po modrou a červenou. Na pěstování je náročnější. Roste jak venku, tak i v květináči.

Původní keře

Na zahradách byly také běžné různé jedlé i nejedlé keře. Mezi ně patří například dřín obecný, z jehož chutných plodů vyrobíte marmeládu. Milovníky kyselých bonbonů potěší plody dříšťálu obecného, dorůstajícího do výšky 1,5 -2 m. Dalšími zajímavými původními keři jsou svída krvavá, brslen evropský nebo klokoč zpeřený, který zmiňuje Božena Němcová ve své Babičce. Z plodů se vyráběly korálky a růžence. „V létě vstávala babička ve čtyry, v zimě v pět hodin. První její bylo požehnat a políbit křížek, visící na klokočovém růženci, jejž ona vždy při sobě nosila, v noci pak pod hlavou měla."

dřín obecný (Cornus masú Dřín obecný, z jehož chutných plodů vyrobíte marmeládu. Zdroj: JUN3 / Shutterstock.com

Staré odrůdy zeleniny

Na žádné zahradě nechyběl záhon se zeleninou. Jakou pěstovaly naše babičky? Většinou tu, které známe i dnes. Mezi zapomenuté plody však patří například broskvové rajče. Plody mají lehce chlupatý povrch a vynikají ovocnou a sladkou chutí. Mezi méně známé druhy zeleniny patří také černý kořen, o nichž se ale zmiňují zahrádkářské či zelinářské příručky z 50. let 20 století. Dá se sklízet po celý rok. Naše babičky také nedaly dopustit na starou, nyní téměř stoletou, mrkev višňovskou. Má krásně žlutou barvu, jemnou a sladkou chuť. Název je odvozen od stanice ve Višňové na Moravě, kde se od roku 1934 šlechtila.

Zdroje: www.denik.cz, www.magazinzahrada.cz, www.sazenicka.cz, www.hobby.blesk.cz

Akční letáky