Na to, co všechno a kam v březnu vysévat, se podívejte ve videu:
1. Výsevy pod širým nebem
Jakmile se teplota půdy přehoupne nad 5 °C, můžeme sít první otužilou zeleninu přímo ven. Změřit ji můžeme půdním teploměrem. Zvýšit ji lze pomocí černé fólie položené na záhon pár dní před výsadbou – prohřátí výrazně urychlí především za slunného počasí. Je to sice jen dočasné zvýšení, ale pokud budeme posléze výsevy chránit netkanou bílou textilií nebo fóliovými kryty, teplotu půdy rovněž zvýšíme. Výhodou časného setí je, že půda mívá dostatek vlhkosti. Ovšem pokud je vyloženě mokrá po dešti, počkáme, až povrch oschne, protože potom se nám bude sít snáze.
Výsev ředkviček do řádků.
Ředkvičky
Jsou nejvděčnější jarní zeleninou. Již měsíc po zasetí můžeme sklízet čerstvé a křupavé bulvičky – právě včas sklizené jsou nejlepší. Semena sejeme přibližně 0,5 až 1 cm pod povrch půdy, nejméně 3 cm od sebe, v řádcích vzdálených 10 cm. Ideální je kyprá, kompostem obohacená půda, žádné další hnojení pak není třeba. Ovšem pokud neprší, dopřejeme jim zálivku – sucho přežijí, ale nebudou tak lahodné. Můžeme zasít na počátku března a pak každý týden – je lepší mít průběžný přísun tak akorát vzrostlých ředkviček než příliš mnoho najednou.
Rostoucí hrášek
Hrášek
Časný výsev hrášku velmi svědčí – chlad mu prospívá a ještě mu nehrozí choroby, které se často rozvíjejí během léta. Vybrat si můžeme mezi dvěma typy odrůd. Cukrový hrách je vyšlechtěn na sklizeň celých sladkých lusků s ještě nevyvinutými, drobnými semeny – lusky jsou křehké a lahodné. Dřeňové odrůdy jsou určeny pro sklizeň již velkých, ale stále ještě měkkých a sladkých hrášků. Jejich lusky mají oproti cukrovým hrachům pergamenovou vrstvu, kvůli které nejsou tak křehké a k jídlu se nehodí. Rozhodně nesejeme běžný konzumní, tedy polní hrách – ten je šlechtěn na sklizeň zralých zrn a jako jarní laskomina by moc neposloužil. V rámci cukrových i dřeňových typů si dále můžeme vybrat odrůdy nízké nebo dorůstající až do dvoumetrové výšky.
Tvrdá semena necháme před výsevem na pár hodin nebo přes noc nabobtnat ve vodě – nejlépe v mělké misce, aby mohla snáze dýchat. Při příliš dlouhém máčení by mohla strádat nedostatkem kyslíku. Sejeme 2,5 cm hluboko v rozestupech kolem 10 cm, obvykle do dvouřádků, mezi kterými umístíme opory. Mezi jednotlivými dvouřádky ponecháme rozestupy 45 až 100 cm, podle velikosti odrůdy. Opory mohou mít rozmanité podoby, vyrobit je můžeme například z vrbových proutků, (více na straně 24). Stejně jako u ředkviček se vyplatí průběžná sklizeň. Postupné výsevy po týdnu či dvou pak poskytnou stálý přísun lahodných lusků. Hrášek si umí díky spolupráci s bakteriemi, vázajícími vzdušný dusík, opatřit tuto základní živinu sám a nevyžaduje hnojení. Ovšem pro počáteční růst živiny z kompostu ocení – nejprve musí povyrůst a s bakteriemi uzavřít spojenectví.
Bob zahradní
Tato pozapomenutá plodina se vrací na zahrádky – nahradí totiž teplomilné fazolky, na které si musíme ještě pár měsíců počkat. Z bobu lze sklízet jak výživná zralá semena, tak nezralé lusky, které používáme stejně jako zelené lusky fazolové. Otužilý bob má chladné a vlhké počasí vyloženě rád, snese i mrazík. Pěstujeme ho ve sponu 15 x 45 cm nebo vytvoříme dvojice řádků vzdálených od sebe 30 cm, a pokud jich je více, mezi dvojicemi ponechám rozestup až 60 cm. Sejeme do hloubky kolem 5 cm. Ideální rozestupy záleží i na vzrůstnosti dané odrůdy. Rostliny mají podobu vzpřímených keříků, některé však mohou dorůst přes metr vysoko a vyplatí se opatřit jim oporu z kůlů a provázků.
Sazenička salátu k přesazení
Salát
Rané hlávkové saláty mají rády chladné jarní počasí. V teplejších oblastech je můžeme sít již přímo ven, ochrana textilií či krytem je však nezbytná. Aby neklíčily příliš dlouho, potřebují teplotu vzduchu alespoň 10 °C, ideálně 15 °C. Chlad ani slabší mráz je nezahubí, ale budou se vyvíjet pomalu – vhodnější je proto sít je až ke konci měsíce nebo si sadbu předpěstovat. Konečný spon salátů pro sklizeň hlávek by měl být kolem 30 cm. Sejeme však hustěji a mladé rostlinky probereme – a můžeme je rovnou sníst. Půda by měla být kyprá, ale zároveň propustná a bohatá na humus, což zajistí kompost.
Špenát není choulostivý a nižší teploty mu nevadí.
Špenát
Hodí se nejen podušený jako příloha. Mladé listy jsou výtečné i do salátu. Semena nejenže dobře klíčí při nízkých teplotách, teplota mezi 5 až 10 °C, je pro ně dokonce ideální – zvláště u jarních odrůd klíčivost při teplotě nad 20 °C prudce klesá. Pro sklizeň mladých listů sejeme do sponu 10 cm, pro pozdější sklizeň do sponu 20 až 25 cm. Rostlinky posléze vyjednotíme na 10 až 15 cm. Prostor mezi řádky se vyplatí zamulčovat – mimo dalších běžných přínosů mulč zabrání špinění listů a ušetří nám práci při jejich zpracování.
Mangold
Ke konci měsíce můžeme vysévat špenátu příbuzný mangold. Na rozdíl od něj je však vytrvalý a vhodný především pro tepelnou úpravu. Vyšlechtěny jsou velmi přitažlivé odrůdy – například s tmavě zelenými čepelemi listů, které kontrastují se zářivě červenými řapíky a žilkováním, nebo s řapíky žlutými, růžovými, fialovými i pestrobarevnými.
Sejeme 5 cm od sebe do řádků s rozestupem 30 až 60 cm, vzcházející rostlinky vyjednotíme na vzdálenost 15 až 30 cm od sebe. Až povyrostou, stejně jako špenátu jim velmi prospěje mulčování, třeba slámou.
Jarní cibulka je plná vitaminů a tvoří základ salátu.
Naťová cibulka
Pro sklizeň mladých natí sejeme nejlépe odrůdy k tomuto účelu vyšlechtěné – poskytnou nám opakovanou sklizeň chutných natí. Ovšem i některé klasické odrůdy mají natě bohaté a můžeme je využít při jednocení. Existují i naťové cibule vytrvalé, které pěstujeme jako pažitku, ty však v prvním roce pěstování nesklízíme, nebo až na podzim. Sejeme hustě, do sponu kolem 1 až 2 cm. Poté, co natě dosáhnou tloušťky tužky, je začneme sklízet probírkou, a uvolníme tak místo. Při další sklizni natě pouze seřezáváme a ony budou obrůstat. Nejlépe porostou v kypré, kompostem obohacené a přiměřeně vlhké půdě.
Cibule je k dostání celoročně.
Cibule
Ke konci měsíce můžeme začít s výsadbou sazečky, která bývá v zahradnictvích běžně k dostání. Ovšem výběr je omezený na pár odrůd. To při pěstování ze semen jsou možnosti mnohem pestřejší, cibule navíc bývají kvalitnější a vhodné i k uskladnění. Pěstování ze semen přitom není nikterak složité – jen je třeba začít včas, tedy v březnu. V chladnějších oblastech si můžeme sazeničky i předpěstovat. Semena sejeme do řádků vzdálených od sebe 20 cm, v rozestupech přibližně 2 až 5 cm. Vzcházející rostlinky jednotíme na přibližně 10 cm, přičemž je můžeme rovnou upotřebit v kuchyni. Sít můžeme rovněž ve sponu 10 x 10 cm a poté cibulky vyjednotit na 30 x 30 cm. Kvalitní, sladkou a aromatickou cibuli získáme pěstováním na slunném, chráněném místě a v lehčí půdě. Vylehčení pískem bývá ku prospěchu.
Černý kořen vyžaduje slunné stanoviště s vlhkou písčitohlinitou zeminou s dostatečným přísunem hnojiva.
Černý kořen
Pokud tuto chutnou a zdravou kořenovou zeleninu zasejeme časně, budeme moci kořeny sklízet již na podzim. Semena sejeme do hloubky 2 až 3 cm, ve vzdálenostech kolem 5 cm a do řádků vzdálených od sebe 40 cm. Rostlinky poté vyjednotíme na cca 10 cm. Černý kořen, přesněji hadí mord španělský, vyžaduje hlubokou, kyprou, ale zároveň propustnou půdu. Vyhneme se hnojení čerstvým hnojem či dusíkatými hnojivy, které kvalitu kořenů snižují.
UŽITEČNÉ TIPY
- Většinu semen, zvláště těch drobných, není třeba sít hluboko – zasypeme je pouze velmi tenkou vrstvou jemné zeminy. Důležité však je, abychom poté povrch jemně upěchovali, dlaní nebo plochým prkénkem. Jinak se může stát, že semena nebudou mít dostatečný kontakt s půdou, a tudíž ani spolehlivý přísun vlhkosti. Větší hloubku vyžadující semena hrášku, ředkvičky či bobu sejeme do důlků nebo mělce vyhloubených řádků.
- Setí v konečném sponu, ve kterém je vhodné daný druh pěstovat, je riskantní – ne všechna semena vzejdou, venku na ně čeká mnoho nástrah. Sejeme proto hustěji a vzešlé rostliny včas probereme tak, aby se netísnily. Příliš husté výsevy se ale protrhávají obtížně a spotřebujeme při nich zbytečně mnoho semen.
- Instalace fóliových krytů či pařeništních oken vyžaduje určitou přípravu. Netkanou bílou textilii však můžeme přes záhon přehodit okamžitě, je relativně levná a velmi užitečná. Lze ji používat opakovaně, a dokonce i vyprat. Propouští světlo i vodu, zalévat můžeme přes ní. Teplotu pod sebou udrží o pár stupňů vyšší, vytváří příznivé mikroklima. Pokud ji pokryje vrstvička ledu, nevadí – tím lépe půdu chrání. Na okrajích záhonu ji však musíme zapustit do zeminy, nebo zatížit prkny, kameny, cihlami, aby pod ni neprofukovalo.
- Půda pro výsevy by měla být jemná a kyprá. Nehnojíme ji čerstvým hnojem ani nevyzrálým kompostem, které by brzdily klíčení rostlin a ani nadále jim neprospívaly. Ovšem jemným, vyzrálým kompostem nic nezkazíme a na záhony ho můžeme přidat i v silnější, zhruba deseticentimetrové vrstvě. Udržuje vlhkost a přitom je vzdušný, zásobuje rostliny živinami postupně, jak potřebují, ale nehrozí přehnojení.
Víte, jak využít skleník či pařeniště i v zimě?
2. Pěstování ve skleníku
Do nevytápěného skleníku v březnu sejeme a sázíme zeleninu, které případný pokles pod nulu neublíží. Pokud ho netemperujeme, mráz do něj proniknout může. Ovšem přes den, za slunečného počasí, je zde mnohem tepleji nežli venku a i prohřátá půda si přes noc část tepla udrží. Rostliny zde proto klíčí i rostou mnohem rychleji.
Do skleníku se nevyplatí sít výše zmíněný otužilý bob zahradní ani hrášek, černý kořen ani řepu. Ovšem ředkvičky a saláty ano. U ředkviček postupujeme stejně jako venku. U salátu máme více možností.
Saláty všeho druhu
Pokud máme předpěstované sazeničky, můžeme je nyní do skleníku vysadit. Nejsnáze jamku vyhrábneme dlouhou a úzkou sázecí lopatkou. Kořenový bal do ní vložíme, zahrneme a dobře upěchujeme. Ale pozor, nesmíme ho vsadit příliš hluboko – zahrnujeme jen kořeny po kořenový krček, srdéčko salátu musí zůstat nad povrchem půdy. Jinak nám budou listy hnít. Ve skleníku šetříme místem více než venku, ovšem hlávkové saláty, pokud mají plně dorůst, potřebují spon nejméně 25 cm. Jestli však vysazujeme listové saláty, které budeme průběžně z vnější strany otrhávat, postačí rozestupy 20 cm.
Pokud teprve vyséváme, můžeme zvolit dvakrát hustší spon a poté rostlinky vyjednotit. A jestliže si přejeme sklízet mladé lístky, sejeme do řádků vzdálených od sebe jen 10 až 15 cm, v nichž se snažíme udržet rozestupy kolem 2 cm. Hustší výsevy nám mohou přinést pěknou první sklizeň, ale rostliny už nebudou ochotně obrůstat – v příliš hustém porostu je trápí plísně a snadno žloutnou. Ve skleníku jsou semena chráněná, nemusíme je proto zasypávat, stačí je přitlačit k substrátu – o to více však poté dbáme, aby nezaschla.
Stejně jako salát pro sklizeň mladých listů můžeme pěstovat i roketu, která klíčí a roste ještě rychleji. Pro sklizeň mladých listů se stejný způsob hodí i kopr, který je rovněž otužilý. Pomaleji roste naťová petrželka – hladká i kudrnka, kterou můžeme zasít rovněž takto hustě, ale později ji protrhat a nechat rostliny rozvinout – při zastřihávání pak poskytnou dlouhodobou sklizeň.
Kedlubny se dají dobře rychlit ve skleníku.
UŽITEČNÉ TIPY
Pro pozdější výsadbu ven si v chráněném prostředí skleníku můžeme předpěstovat další saláty, kedlubny, zimní pór, rané odrůdy zelí, brokolici či květák.
Za slunných dnů nezapomínáme větrat. Zavřeme však ještě před příchodem chladného večera, abychom využili naakumulované teplo. Přísun čerstvého vzduchu je prevencí proti houbovým chorobám, které mohou mladé rostlinky napadat.
Ze stejného důvodu je nepřeléváme, což se za chladnějšího počasí může snadno stát – půda by měla být mírně vlhká, ale nikoli mokrá. Klíčící výsevy zaléváme denně jemnou sprškou. Později zaléváme méně často a důkladněji, saláty pokud možno nekropíme na listy, ale napájíme půdu pod nimi.
3. Předpěstování v teple
Teplomilné rostliny můžeme za příznivého počasí předpěstovat i ve skleníku – ale pozor, nesmějí zmrznout. Pokud hrozí, že mráz pronikne i dovnitř, je třeba je odnést do bezpečí. Zpočátku, při klíčení a růstu semenáčků, není vhodný ani prudký pokles teploty. Ovšem později rostoucím sazeničkám pobyt v chladnějším, zato dostatečně světlém prostředí jen prospěje.
rajčata sazenice
Rajčata
Je čas na předpěstování nejoblíbenější plodové zeleniny, u které máme na výběr desítky lákavých odrůd. Pokud budeme rajčata sázet do skleníku, vyséváme je počátkem měsíce. Pro venkovní výsadby zasejeme až na konci března. Nejrychleji, přibližně do týdne, vyklíčí semínka při teplotě 20 až 25 °C, později by však měla klesnout na 10 až 20 °C. Zásadní je dostatek světla. Semena vysejeme do lehkého substrátu – výsevního nebo vyzrálého kompostu a perlitu či vermikulitu, zasypeme přibližně půl centimetru silnou vrstvou a udržujeme vlhké. Pokud sejeme do sadbovačů, ze kterých se snáze přesazuje, můžeme je naplnit zcela, vytvořit drobné důlky či zářezy, semena do nich vložit a zahrnout.
lilek vejcoplodý
Lilek
Teplomilnou lahůdkovou zeleninu předpěstováváme již počátkem měsíce. Semenům pro klíčení dopřejeme teplotu mezi 25 a 30 °C. Při dolní hranici rozmezí vyklíčí přibližně za 8 dní, při 30 °C dokonce už za šest. Horní hranici teploty však nesmíme překročit. Drobná semena překryjeme pouze slabou vrstvičkou lehkého substrátu nebo vermikulitu. Vybrat si můžeme z variet s plody klasicky temně fialovými, ale i bílými či žíhanými.
Pokud jsme nestihli vysít papriky, můžeme je počátkem měsíce zasít stejně jako lilky – stále ještě můžeme vypěstovat pěkné sazeničky.
naklíčené brambory, klíčky
Nakličování brambor
Počátkem měsíce můžeme nechat naklíčit brambory, které tak získají náskok. Na zahrádce obvykle pěstujeme rané odrůdy pro časnou letní sklizeň lahůdkových hlíz, a proto se časná příprava vyplatí. Sadbové brambory položíme do vzdušných lísek a ponecháme je na světlém místě s teplotou mezi 10 až 15 °C.
Světlo je důležité, aby hlízy vytvořily silné, krátké a zelené klíčky. Tenké a světlé, jaké se tvoří ve tmě, by byly při výsadbě jen na škodu.
4. Poslední čas na prořezávku drobného ovoce
Nežli začnou rašit, můžeme ještě prořezat ovocné keře.
Jak prořezat rybíz?
Rybíz
Mladé výhony jsou plodnější, prosvětlené keře jsou odolnější vůči chorobám. Proto se vyplatí je prořezávat. A jak, to záleží i na druhu: Černé rybízy dávají nejbohatší úrodu na větvích starých dva až tři roky. Červené a bílé rybízy plodí nejvíce na dvou až pětiletých výhonech. Starší proto můžeme u země odstranit, stejně jako všechny poškozené či suché. Řezné rány je třeba zatřít stromovým balzámem.
Maliník
Jednou plodící maliníky plodí na výhonech vyrostlých v loňském roce. Po odplození odumřou, a pokud jsme je neodstranili hned po sklizni, u země je ustřihneme nyní. Výhony, které vyrašily loni na jaře, budou plodit letos. Z nich odstraníme slabší nebo poškozené tak, aby zbylo 8 až 10 nejsilnějších výhonů na sazenici nebo na čtvereční metr. Maliníky plodí i na bočních výhonech, které z loňských na jaře vyraší. Remontující maliníky nejvíce plodí na jednoletých výhonech, které zjara vyraší a do podzimu zesílí. Pokud chceme využít především podzimní úrodu, protože letní nám přinesou jednou plodící, po pozdní sklizni odplozené výhony ostříháme až u země. A pokud jsme to loni neudělali, právě počátkem března je nejzazší možný termín. Jestli si přejeme sklízet v létě i na podzim, ponecháme každému keři kolem osmi nejsilnějších loňských výhonů, které zkrátíme přibližně na metr. V létě budou plodit loňské, na podzim letošní
Zdroj: Časopis Receptář
Sledujte nás v Google Zprávách