Když se cukety do našich krajů dostaly z jihu Evropy, mnoho pěstitelů nechávalo plody dorůst do obřích rozměrů. Vypadaly impozantně, ale chutnaly jako vata. Přerostlé cukety lze sice zpracovat na poživatelné pokrmy a nevybíraví strávníci je snědí, Italové by však rostliny pro takové plody sotva pěstovali. Sklízejí je mnohdy ještě s květem na konci. A postupně už jsme se také my naučili trhat cukety, dokud jsou mladé, křupavé, lahodné a šťavnaté. Takové chutnají dobře dokonce i zasyrova; krátce orestované, ogrilované, podušené nebo zapečené jsou výtečnou přílohou i hlavním chodem. A co víc, cuketu odebíráním nezralých plodů stimulujeme k nasazování dalších, takže nakonec nesklidíme o nic méně kilogramů - ovšem v docela jiné kvalitě. Když totiž na rostlině žádné plody neuzrají, nasazuje na stále nové, aby zajistila semena pro příští generaci.
V teplé a vlhké zemině semena cuket rychle klíčí a semenáčky utěšeně rostou
Výsev semen
Cukety rostou rychle, proto lze semena vysít i v květnu. Vybírat lze z mnoha odrůd – plody mohou být sytě i světle zelené, jasně žluté, proužkované, podélné i kulaté. Semena vkládáme do hloubky 1-2 cm v metrovém sponu, keříky totiž bývají košaté a široké. Sejeme raději po dvou a pokud vyklíčí obě semena, slabší semenáček odstraníme. Cukety nejrychleji rostou a nejlépe plodí na slunném, před větrem chráněném místě
Výsadba sazenic
Jestliže máme předpěstované sazeničky (nebo je zakoupíme), vysazujeme je až po odeznění přízemních mrazíků. Pokud se po výsadbě nečekaně ochladí, překryjeme je bílou netkanou textilií. Na rostlinách ji ovšem ponecháme jen dočasně, květy musí opylit hmyz. Každé sazeničce dopřejeme štědrou dávku kompostu a po výsadbě ji důkladně zaléváme. Půdu kolem ní mulčujeme posečenou trávou nebo slámou - mulčování šetří vláhu, potlačuje plevele, přispívá k tvorbě cenného humusu a uchovává půdu kyprou a zdravou. Nastýláme slabou vrstvou a materiál dle potřeby doplňujeme. Zelená tráva postupně dodává i dusík a také láká žížaly, které ji zatahují pod povrch a půdu tak hnojí i kypří.
Odrůdy cuket ze žlutými plody jsou atraktivní na záhoně i na talíři
Aby rostly jako z vody
Tvorba velkých listů, květů a množství plodů si žádá dostatek vláhy a živin. Za suchého počasí zaléváme odstátou, nejlépe dešťovou vodou – raději větším množstvím obden, aby se voda dostala až ke kořenům. Pro hnojení jsou ideální organická hnojiva, která prospívají i půdě a podporují tvorbu humusu. Růst nastartuje na dusík bohatý kopřivový výluh, v době nasazování květů a zrání plodů je ideální ve vodě zkvašený a dostatečně naředěný drůbeží trus.
Ochrana před chorobami
Za horkého a suchého počasí může listy pokrýt šedavý povlak, cukety hůře rostou a chřadnou. Příčinou je plíseň okurková, prevencí pravidelná zálivka a stále mírně vlhká půda. Při prvních náznacích napadení odstraníme poškozené listy a zbytek rostliny ošetříme přípravkem na bázi rostlinných olejů a mléčné bílkoviny, které odolnost proti plísním zvyšují. Postřik můžeme použít i preventivně. Výhodou je nezávadnost pro zdraví i životní prostředí a možnost sklízet plody takřka ihned po ošetření.
Padlí okurkové se na listech okurek i cuket projevuje stejně
Mnohem nebezpečnější onemocnění se projevuje žlutými skvrnami, zkroucenými listy a zakrnělým růstem. Jde o virovou mozaiku, proti které bohužel neexistuje účinná pomoc a nezbývá než napadené rostliny zlikvidovat. Virus roznášejí mšice, proto je dobré si na zahradě hýčkat slunéčka, zlatoočky, škvory a pestřenky, tedy živočichy, kteří se mšicemi živí.
