Divizna velkokvětá (Verbascum densiflorum)

Dosahuje výšky často přes metr. Dekorativní jsou jak šedozelené, plstnaté růžice, které vytváří prvním rokem, tak vzpřímené, úzké klasy zpravidla jasně žlutých květů, objevujících se v létě následující sezony. Tvoří velice silné, dlouhé kořeny a je zcela nenáročná na vláhu. Po vysemenění rostlina hyne, další generace však snadno obstarává samovýsevem. Ve volné přírodě roste nejčastěji na v příkopech, na kamenitých stráních a loukách či v prosluněných částech lesa a na jeho okrajích, své místo má ale najde i na zahradě.

Divizna je známá léčivka. Pro léčebné účely se využívá výhradně květ divizny, případně listy, a to při průduškových onemocněních a nemocech z nachlazení. Léčí kašel a má protizánětlivé účinky. Čaj z květů divizny prospívá činnosti jater, sleziny a brzlíku, působí močopudně. Čaj je třeba pečlivě cedit, protože květy jsou pokryty jemnými chloupky, které nepříjemně dráždí sliznici. Díky již zmíněným protizánětlivým účinkům se divizna využívá i zevně, a to jako obklad na případné oděrky, při revmatických bolestech, bércových vředech či hemoroidech.

Pro plánovaný sběr se tato statná rostlina pěstuje. Květy (sbírá se pouze žlutá koruna květů, snadno oddělitelná od kalichu) se musí dobře usušit a pečlivě uchovávat, protože jsou velmi náchylné k hnědnutí a plesnivění.

Topolovka růžová (Alcea rosea)

Topolovka, zvaná též slézová či topolová růže, běžně dorůstá do dvoumetrové výše. Pevné stvoly nesou vysoká, štíhlá květenství s množstvím velikých květů pastelových barev, které kvetou postupně od července do října. Topolovka nejlépe vynikne ve skupince nebo v řadě. Vysoký stvol je citlivý na silný vítr, pokud pro ni nenajdeme závětří, poskytneme jí alespoň oporu.

Květy topolovky obsahují mnoho slizových látek, které hojí zanícené sliznice dýchacích i trávicích cest. Nejúčinnější je macerát připravený z květů – tedy výluh za studena, který před popíjením jen mírně ohřejeme. Můžeme jím také ošetřit ekzematickou, suchou, spálenou nebo podrážděnou kůži.

  • Aby na zahradě kvetla, musíme ji vysít či vysadit již v předchozím roce – vysít na jaře, v dubnu pro předpěstování sazeniček nebo v květnu či červnu přímo ven. Pokud ji předpěstováváme, na konečné stanoviště ji vysazujeme na sklonku léta či na podzim.
  • Rostlina potřebuje hodně slunce, má ráda teplo a závětří. Půda jí vyhovuje propustná, ale výživná. V době růstu a květu jí prospěje přihnojení organickým hnojivem - její mohutná lodyha narůstá rychle a spotřebuje mnoho živin.
  • I když je topolovka štíhlá, v dolní partii zaberou její velké listy dost místa – proto ji sázíme nebo jednotíme na vzdálenost půl metru. V prvním roce se objeví přízemní růžice listů, v druhém vyraší vznosný, květy obsypaný stvol. Na dobrém stanovišti může rostlina občas vytrvat i v dalších letech a množit se samovýsevem.

Topolovka byla vyšlechtěna do nespočtu zahradních kultivarů v pestré škále barev od bílé po temně fialovou.