Zdroj: Časopis Receptář
Místo pro promítání bychom měli vybírat především tak, aby projekce nikoho nerušila. Projektor by měl směřovat od oken všech sousedů, neměl by ale být namířený ani přímo proti silnici, kde by mohl oslňovat auta, nebo k lesu, protože by mohl rušit zvěř. Zvlášť pokud se chystáme promítat častěji než jednou za sezonu.
Výkonný projektor
Na začátku všeho je film. Ten máme na nosiči, z nějž si ho budeme chtít venku pustit. Většina dnešních projektorů je vybavena slotem na USB, čtečkou karet (ta je šikovná například při promítání fotografií) a také konektorem pro HDMi kabel, jímž se dá propojit s počítačem, případně s přehrávačem. Některé se také umějí napojit na wifi nebo chytrý telefon. Nemusí to ale být pravidlo. Proto je dobré si rozmyslet, z jakých médií budeme přehrávat, a výběr tomu přizpůsobit. Pro promítání v ne zcela zatemněném prostoru by pak projektor měl dosahovat svítivosti vyšší než 3000 lumenů. Šikovná je i funkce korekce základních barev podkladu, zvlášť v případě, že nepromítáme na bílé plátno. Úhlopříčka promítaného obrazu závisí na vzdálenosti, z níž se díváme. Z metru a půl by měl mít obraz úhlopříčku 1 metr a projektor rozlišení HD, z pěti metrů by měla mít úhlopříčka 2,5 až 4 metry a rozlišení raději FullHD. Šikovné je pořídit projektor s dálkovým ovládáním, integrovanou baterií, zoomem a vestavěným reproduktorem, abychom nemuseli připojovat další zařízení.
Můžeme si promítat jenom ty filmy, které opravdu chceme vidět
Pohodlné sezení
Rozhodující je, jak pevné místo má kino v zahradě mít. Deky, velké sedací polštáře či vaky, stejně jako skládací židle, můžeme vždy snadno nanosit na místo a jejich množství upravovat podle počtu diváků. Stupňovité posezení, například vyrobené z palet, působí efektně, ale zůstane na místě po celou sezonu. Navíc není variabilní, hodí se proto spíš na větší pozemek, kde nezačne brzy překážet. Plátno ale můžeme zavěsit a spustit třeba ze střechy pergoly nebo verandy, a využít to, co už dávno máme. Pokud plánujeme pustit si výjimečně film například se sousedy, nabízí se ještě jedno řešení – předem jim povědět, aby si sezení přinesli sami.
Bílé plátno
Promítat můžeme na natažené prostěradlo i zeď domu. Ta dokonce ani nemusí být bílá, zvlášť v případě, že jsme si koupili projektor s funkcí korekce pozadí. Klasické plátno je ovšem nejpevnější a spolu s dobrým projektorem poskytne nejlepší zážitek. Vybírat můžeme z několika variant usazení, do zahrady přichází v úvahu především plátno pevně napnuté v rámu, případně stativové plátno. To ovšem raději v případě, že bude umístěné na pevném podkladu. V trávě by totiž mohlo snadno spadnout. A nakonec, ale rozhodně ne v poslední řadě, je důležité sladit poměr stran s rozměry, které nabízí projektor.
Osvětlení
Oceníme ho, až film skončí, projektor zhasne a půjdeme zase zpátky domů. Nebo když si budeme chtít ještě chvíli posedět a v klidu popovídat. Nemělo by být příliš silné, spíš náladové, ale zároveň vás bezpečně dovést domů. Vhodné jsou dlouhé šňůry žárovek rozvěšené do větví stromů i nad plátnem, stejně jako venkovní lampy nízko u země. V obou případech je lepší vybírat osvětlení napájené elektřinou místo solárního, protože ho během představení můžeme povypínat.
Nezapomeňte na odkládací stolek s pohoštěním
Občerstvení
Zvlášť letos bude mít návštěva kina slavnostní nádech, tak proč si ho nevychutnat se vším všudy. Na výjimečnější promítání se sbalíme do piknikového koše a led na chlazení nápojů nasypeme do čistého kbelíku, někam k posezení bychom si ale měli připravit alespoň malý podnos nebo stolek na vystavení dobrot a odložení skleničky bez rizika, že se hned zvrhne do trávy. Bude- -li mít kino v zahradě trvalejší místo, vyčleníme skladování stálý prostor. Do trvalého dřevěného posezení můžeme zabudovat lavici s víkem, případně vedle laviček postavit bedýnku, kam se nedostane hmyz ani déšť. Vejde se tam nádobí a třeba i deka na přikrytí.
Bez poplatků?
Pokud plánujeme promítat jen pro rodinu, maximálně přizvat babičku nebo kamarádku na návštěvě, případně jiné nejbližší přátele, jedná se o soukromou projekci. Stejně, jako když si film pouštíme na počítači nebo v přehrávači doma v obýváku. V takovém případě se podle autorského zákona chováme jako konzument filmu nebo jiného díla, které jsme si zakoupili, a nemusíte za promítání platit licenci. Rovněž tak existují snímky pro volné promítání – jde o díla umístěná na platformu YouTube a občas je možné se s nimi setkat i jinde. Za ta není nutné platit, ani když se promítá veřejně. Pokud bychom ovšem chtěli pravidelně zvát na film celou vesnici nebo všechny kamarády ze školy, začala by projekce podléhat nutnosti uzavřít licenční smlouvu s distributorem filmu. A to i v případě, že nechceme vybírat žádné vstupné. Licenci je možné sjednat přímo s distributorem, případně přes Unii filmových distributorů, a zároveň je nutné za projekci zaplatit poplatek kolektivnímu správci (u nás Ochranný svaz autorský nebo Intergram). V podobných případech nejde o závratné částky, s povolením k promítání se navíc může pojit i možnost zapůjčení oficiální kopie filmu.
logo receptář
