Dřín obecný (Cornus mas L.) se hojně vyskytuje v teplejších oblastech jižní Evropy, u nás přirozeně roste především ve středních a severozápadních Čechách a na jižní a střední Moravě. Je také označován jako dřín jarní nebo svída dřín. V ČR je zákonem chráněnou dřevinou. Pěstuje se i na zahradách, především ve vyšlechtěných kultivarech. Osvědčené jsou u nás dvě slovenské odrůdy.
Dvě odrůdy dřínu, které si navzájem pomáhají: Devín a Titus
Květy dřínu mají vysokou odolnost proti jarním mrazíkům. Poskytují časnou pastvu včelám.
Odrůdu Devín i Titus lze pěstovat ve tvaru keře nebo stromku. Devín dorůstá výšky 2,5 m až 3 m, Titus přes 3 m.
Žluté, oboupohlavní, částečně cizosprašné květy Devínu, jež se objevují ve druhé polovině března dobře opyluje odrůda ’Titus’, která kvete již od počátku března a naopak – i Titus opyluje Devín. Pro dosažení vysoké a pravidelné úrody je třeba vysazovat tyto dvě odrůdy blízko sebe.
Pěstování dřínu na zahradě
Dřín je nenáročná ovocná dřevina, která má velmi dlouhou životnost. Velmi vhodný je na výsadbu volně rostoucích i tvarovaných živých plotů.
- Dobře roste a plodí na suchých, písčitohlinitých, částečně kamenitých půdách s neutrální až alkalickou půdní reakcí, nesnáší ovšem půdy kyselé.
- Má poměrně vysoké nároky na světlo, dobře plodí na slunečném stanovišti.
- Dřín je odolný proti mrazu. Bez problému se mu daří do výšky 600 m n. m., ve vyšších polohách je nutné keř pěstovat na chráněných místech. Uplatní se na stanovištích, kde se ostatním ovocným dřevinám nedaří.
- Protože má bohatý kořenový systém, zpevňuje (zvláště na svazích) půdu a zabraňuje tak erozivní činnosti.
- Je vysoce odolný proti chorobám a škůdcům, zvěř dřín neokusuje.
Sklizeň dřínek
Plody obou odrůd jsou velké, oválné, u Devína mírně protáhlé a rubínově červené s červenou dužinou, u Tituse mírně hruškovité s lesklou tmavě červenou slupkou a tmavě červenou dužinou. Devín dozrává v září, Titus již koncem srpna.
Plody sklízíme, když jsou vybarvené a tvrdé. Plodnost je pravidelná a každoročně lze z jednoho keře sklidit 25–30 kg plodů. Nejlepším způsobem sklizně je setřásání plodů na plachtu prostřenou na zemi.
Dřínky, přírodní vitamínová bomba
Plody – dřínky mají vysoký obsah vitaminu C (po rakytníku, šípcích a plodech meruzalky plodové a černého rybízu patří k nejbohatším zdrojům tohoto vitaminu), obsahují i sacharidy, organické kyseliny, pektiny a minerální látky (hlavně fosfor a draslík).
Dřínky můžeme konzumovat i syrové, jsou ovšem tvrdé; sladší a měkčí jsou až po přejití mrazem. Můžeme je zpracovat různými způsoby:
Zavařené ve slané vodě chutnají podobně jako olivy.
Jsou výborné i pro přípravu džemů, moštů, likérů a vín.
Na Balkáně se hojně využívají pro přípravu destilátů.
Sušené plody slouží k přípravě chutného čaje, který dokáže uklidnit zažívací trakt po přejedení. I v lidovém léčitelství se sušené dřínky používají proti střevním chorobám.
Jak připravit dřínkový mošt
Rozdrcené plody smísíme s vodou v poměru 2:1 a směs necháme asi 12 hodin vylouhovat, pak šťávu scedíme. Na litr scezené šťávy přidáváme 150 g cukru a litr vody. Vzniklý mošt nalijeme do láhví a sterilizujeme.