Určitě se vám stalo, že zasadíte rostlinku nebo keř a i přes veškerou vaší péči se jí nedaří. Říkáte si, v čem je problém? V hnojivu? Zálivce? Možná v samotné půdě. Každá půda obsahuje čtyři základní složky – organickou (humus), minerální (nerosty, horniny), kapalnou složku (což je půdní voda) a plynnou složku (podíl kyslíku, dusíku a dalších plynů). Druhy půdy se liší nejen složením, ale i vlastnostmi. Ty pak ovlivňují růst vaší zeleně. Proto není na škodu vědět, jakou půdu máte ve své zahradě na záhonech a komu nejvíc prospívá. Pro představu vás seznámíme s nejrozšířenějšími druhy půdy v zahradách:

Na videu najdete způsob, jak půdu otestovat:

Zdroj: Youtube

Hlinitá půda

Pokud ji máte na zahradě, tak jste dítě štěstěny. V hlinité půdě najdete skvělý poměr jílu, písku i organické hmoty, proto práce s ní je snadná a velmi příjemná. Obsah jílu 8 – 25% umožňuje její kompaktnost a soudržnost. Navíc není ani extrémně propustná a voda z ní se rychle neztrácí. Hlinitá půda výborně váže živiny a prospívá zejména okrasným a užitkovým rostlinám jako je akant, kokořík, plesnivka, škornice, vlčí bob nebo kostival. Některé rostliny mohou mít specifické požadavky na pěstování, v tom případě zahradníci do zeminy přidávají vápno či rašelinu.

Jílovitá půda

Přemíra jílu v zemině nemusí být tragédie. Jíl totiž výborně váže živiny a zadržuje vodu. Problém ale nastává v zimě i na jaře, kdy je půda dlouho promrzlá a docela dlouho trvá než se ohřeje. V létě se její povrch rychle vysuší a rozpraská. Zahradníci proto musí počítat s tím, že tenhle „půdní základ“ je docela „záhul“ pro motyčku, rýč i jakýkoliv zahradní stroj čí přístroj.

Aby se půda trochu zkvalitnila, je možné do ni přidat trochu hnojiva, písku a organické hmoty, která může být vhodná i pro pěstování zeleniny. Rostlina, které dokážou i v jílovité půdě „zapustit kořínek“ je třeba ostrožka, srdcovka, kopretina, plamének, mák, náprstník, rozchodník či břečťan. Jíl nevadí ani stromům či keřům, jako je například ptačí zob, tavolní, šeřík, zimolez, kalina, magnólie nebo hloh.

Písčitá půda

Její výhodou je, že je lehká a docela dobře se s ní manipuluje. Díky velkému poměru písku a štěrku je navíc dobře propustná, takže na rostlinách neleží jako peřina. Ovšem ona propustnost může být i na škodu, obzvlášť když se voda rychle vsákne a bleskově se tak odplaví velké množství živin. Rostliny, které žijí v písčité půdě, potřebují paradoxně více hnoji a zalévat, což může být pro zahradníka vyčerpávající.

Pokud máte na zahradě písčitou půdu, je dobré do ní přidat kompost, který substrát zhutní a tím pádem lépe udrží živiny. V písčité půdě se dobře daří kořenové zelenině (zejména mrkvi), jahodám, levanduli, komuli, sporýši argentinskému či kakostu. Pokud cílilíte na stromy, tak určitě s katalpou, javorem, ginkgem či hlohem nesáhnete vedle.

Jednoduchý test se zavařovací sklenicí

Na zahradě můžete mít samozřejmě ještě jiné druh půdy, například kamenitou, vápenitou, rašelinovou. Převládající složka ovlivňuje její vlastnosti, ale i metodu zpracování a volbu rostlin, kterým se v ní bude dařit. Vrtá vám hlavou, jakou půdu máte na svém pozemku vy? Odpověď najdete v testu se zavařovací sklenicí.

Naberte hrst hlíny tak, aby v ní byla jak horní tak spodní část podloží (alespoň do hloubky 10 cm). Půdu nasypte do zavařovací sklenice, zalijte vodou, důkladně promíchejte a nechte 12 – 24 hodin odstát. Nejdříve se na dně sklenice usazuje písek, který má větší zrnka a je celkově těžší. Pak následuje střední vrstva, kterou tvoří jíl. Humus je ze substancí nejlehčí a často plave na povrchu. Změřte si podíl jednotlivých substancí a zjistěte, která převládá. Podle toho poznáte, jaký druh půdy na zahradě máte.

Související články

Zdroje: www.prirodnizahrada.eu, sazenicka.cz