Abychom mohli proti plevelu účinně bojovat, měli bychom svého protivníka dobře znát a dokázat jej identifikovat už v samém zárodku. Nebude to ostatně tak náročné, protože se na našich zahradách v zásadě objevují stále tytéž druhy. Naučíme-li se jich rozpoznat deset až dvacet, máme prakticky vyhráno. Některé jsou přitom tak notoricky známé, že je pozná i malé dítě. O kterých je řeč?
Podívejte se na krátké video, jak bojovat s plevelem pomocí octa:
Není plevel jako plevel
Každý, kdo se alespoň jednou v životě “hrabal v hlíně” dobře tuší, že plevel na zahradě může být jedno- nebo dvouděložný. To je rozdělení hlavně podle podoby semene, ale i po vyklíčení rozeznáme, o co jde, co nám na záhoně vyrostlo. Mezi jednoděložné obecně počítáme traviny (pro představu zrnko obilí jako semínko nerozdělíme jednoduše na dvě poloviny, jde tedy jen o jednu semennou dělohu), a ty ostatní rostliny většinou se širšími listy pak řadíme mezi dvouděložné. Podle tohoto rozdělení také často přistupujeme k jejich likvidaci a také se řídíme při koupi herbicidů.
Záludná pampeliška
K plevelným rostlinám, které bychom pro co největší úspěch v boji proti nim měli umět poznat, jakmile se vyklubou první jejich lístečky nebo nad zem, patří třeba obyčejná pampeliška. Ta je kromě jiného záludná v tom, že necháme-li ji růst déle, začně pod zemí rychle šířit kořeny, z nichž potom v různých (i značných) vzdálenostech vyrůstají další jedinci. Zničit rozrostlou pampelišku je vskutku heroický kousek. Vytažení malé rostlinky ze země ale s trochou opatrnosti zvládne i předškolák.
Léčivý, ale otravný jitrocel
Dalším plevelem, který snadno poznáme, je jitrocel. Ten má na rozdíl od pampelišky kořen jednoduchý, kůlový, nehrozí u něj tedy podzemní šíření. Na druhou stranu ale dokáže jedna rostlinka vyprodukovat až tisícovku odolných semen, proto jej nikdy nenechme vykvést a hlavně dozrát. V příštích letech bychom hodně litovali. Nejjednodušší likvidace jitrocele, pokud jím nemáme pokrytou celou zahradu, je jako u pampelišky jeho opatrné vytržení i s celým kořenem.
Čtyřlístek pro štěstí, jetel pro zlost
Čtyřlístek někdy hledal asi každý, a tak nebudeme mít ani problém s rozpoznáním jetele. I ten se dokáže po zahradě šířit rychlostí blesku, a proto jej vytáhneme ze země při každé procházce mezi záhonky nebo po trávníku.
Jestliže se rozšířil bez našeho povšimnutí, můžeme zkusit využít jeho slabost: roste totiž většinou v půdách chudých na dusík. Dusíkaté hnojivo tedy sice ostatním rostlinám může pomoci, ale jetel z něj radost rozhodně mít nebude. Stejně tak omezíme výskyt jetele i dalších plevelů snížením pH půdy například hnojením organickými látkami.
Takový objev je jistě krásný, ale na zhradě ho nechceme
Sedmikrásky raději na louce
Jsou krásné, jemné a na přírodní louce je milujeme. Doma na udržovaném trávníku je ale nechceme ani vidět. Řeč je o sedmikráskách, které hned tak nezničíme ani při sekání trávníku – naopak, časté zkracování jen jejich růst podporuje.
Jedním z řešení tam může být dočasné vynechání sečení trávníku. Sedmikrásky si libují v dostatku slunečních paprsků a v hustém vysokém porostu jim dobře určitě nebude. Možností je samozřejmě i mechanické odstranění, ale vzhledem k tomu, jak rychle se množí a kolik jich může v trávníku být, je mnohdy nezbytný chemický zásah. V záhonech ji vytrhneme.
Útočníků je mnohem víc
Mezi další časté plevele našich zahrad patří třeba nežádoucí vikvovité rostliny, které sice na louce zdobí, ale v záhonku by nám překážely. I na ty samozřejmě nejlépe funguje ruční metoda likvidace, ale pokud to nestihneme, nezbude nic jiného než použití herbicidu.
Velmi životaschopné jsou kopřivy, které se množí jak semeny, tak i podzemními oddenky. Pozor by si měli dát hlavně majitelé pozemků, bohatých na dusík. Určitou výhodou kopřivy dvoudomé je alespoň fakt, že jde o léčivku, kterou po vytržení (když už ji necháme dorůst) můžeme usušit a využít třeba proti zánětu močových cest, pro snížení hladiny cukru v krvi, ale i při problémech s pletí.
Přesličky jsou dalším z běžných plevelů, který navíc těží z dávné historie svého rodu. Jejich vysoký obsah křemíku můžeme využít ke hnojení ostatních rostlin, když vytržené přesličky zalijeme vodou a necháme zkvasit. Scezený roztok po naředění poslouží víc než dobře.
Nepříjemné jsou v zahradách také časté amaranty nebo-li laskavce. Jde o invazivní druh, který opravdu nesmíme nechat vysemenit. Najdeme jej hlavně v širších řádcích mezi okopaninami, kde se jim daří nejlépe. Na větších pozemcích nám při jejich výskytu nezbyde nic jiného , než použít herbicid. Pokud totiž vyraší dříve, než pěstované plodiny, jsou laskavce schopny sebrat jim prostor i světlo.
Známe je z dětství a možná i rádi zavzpomínáme. Bodláky jsme často vyčesávali z vlasů nebo složitě vytahovali ze svetrů a stejně tak je musíme hodně rychle odstranit ze zahrady. V každém zapomenutém květu, který dostane šanci dozrát, jsou desítky lehoučkých a větrem snadno přenášených semen, které okamžitě obsadí i ty nejskrytější kouty zahrady. Nejlepší je v tomto případě použít selektivní herbicid (v trávníku) a na zákonku použít trochu lidské snahy.
Velký pozor si musíme dát i na další plevel, který známe od malička. Jde o svlačec s krásnými květy, jenž je ve šlechtěné podobě okrasou zahrad, pergol i dalších relaxačních zákoutí. Zároveň ale jeho dlouhé ovíjivé výhony zaneřádí zahradu na dlouhá léta také z toho důvodu, že jeho semena dokáží v zemi přežít i desítky let. Základní pravidlo tedy i v tomto případě zní: likvidovat včas, pravidelně a vytrvale. V tomto případě se nedoporučuje použití chemie, už jen proto, že jde o velmi odolnou rostlinu a hrozí spíš poškození okolního porostu. Důležité je po skončení sezóny přerýt záhon a co nejdokonaleji odstranit hluboké kořeny, kterými bude pozemek pravděpodobně doslova propleten.
Prevence je důležitá
Aby bylo plevele na zahradě obecně co nejméně, je třeba pokusit se zabránit jejich vyklíčení. Plevele rády obsazují volná místa, kde mají dostatek sluníčka a vláhy jen samy pro sebe. Jednou z možností boje proti nim tak je nevytváření vhodných podmínek pro jejich život. Sklizený záhon můžeme pro jistotu přikrýt mulčem (například posekanou trávou) nebo černou fólií. Nedostatek světla plevel od růstu odradí.
Vhodnou alternativou k mulčování je také výsev rostlin na zelené hnojení. Mohou to být bobovité, měsíček lékařský i další vhodné rostliny, které nejenže nenechají prostor plevelu, ale navíc po zarytí dodají půdě nové živiny.
Péče o zahradu je nikdy nekončící práce a boj s přírodou máme jako lidstvo předem prohraný. Můžeme se jen snažit bitvu nevzdávat a hájit si svůj kousek od plotu k plotu jak jen to půjde. Pohled na upravené a čisté záhonky ale bude velkou odměnou.
Rozhovor s Markétou Vlčkovou, lékařkou a členkou České mykologické společnosti, si poslechněte v podcastu iReceptář do ucha přímo TADY:
Zdroje: gardeningknowhow, thespruce, zahradkarskaporadna
