Stromy jsou dlouhověké, ale i jim vymezený čas jednou skončí - většinou pozvolna. Větve jim postupně prosychají a trvá ještě mnoho let, než docela uschnou a odumřou. Pokud dožije strom, který byl po dlouhá léta součástí zahrady a jen neradi se s ním loučíme, nemusíme ho hned kácet. Stromy svým způsobem žijí i po smrti, a v koloběhu přírody má jejich dřevo důležité místo. A nejen poté, co se rozloží a vyživí půdu. Ještě ve chvíli, kdy zčásti či cela suchý strom stojí a čeká, až ho déšť, slunce a vítr pomalu zdolá, má ohromnou cenu. Je domovem v dutinách hnízdících ptáků, ještěrek a mnoha dnes již vzácných a ohrožených brouků. Pokud nehrozí pádem, můžeme ho na zahradě ponechat a vysadit k němu třeba popínavou růži či plamének, aby znovu rozkvetl.

Stromy jako opory

Pro zkrášlení starých stromů jsou ideální odolné popínavé růže typu rambler, jejichž dlouhé, pružné šlahouny rostou velmi rychle. Většina odrůd těchto popínavek kvete pouze jednou za sezonu, zato velmi dlouho. Vděčný je také plamének, na výběr je pestrá paleta jeho kultivarů s květy různých velikostí i barev. Růže a plaménky se navíc vzájemně pěkně doplňují. Pokud zvolíme kombinaci obou rostlin, růži raději vysadíme o sezonu dříve, aby měla náskok, anebo z druhé strany mohutného stromu. Ideální je kombinace ramblerů a časně kvetoucího plaménku plotního, protože ani jedna z těchto lián nevyžaduje pravidelný řez a bude krásně růst a kvést i bez naší pomoci.

Výsadba popínavých rostlin

Popínavou rostlinu je vhodnější vysadit dál od kmene, přímo u paty bychom ji totiž museli důkladněji zalévat, i suchý strom může stát v cestě životodárnému dešti. U ještě žijícího stromu je z hlediska obou rostlin ideální místo až na obvodu koruny či za ním – pak si nebudou vzájemně konkurovat a nová sazenice bude vystavena dešti. Ovšem záleží na tvaru stromu a dalších okolnostech; můžeme zvolit i kompromis a růži či plamének posunout blíže ke kmeni. V tom případě je ještě důkladněji zaléváme a hnojíme, což ale zpočátku vyžaduje každá sazenice, než se ujme – zvláště za suchých let, jaká nás v poslední době postihují. Pokud do jámy pro sazenici vložíme nejprve nádobu beze dna, budou kořeny obou rostlin zpočátku odděleny, což jim jen prospěje. Plaménky mají ještě jedno specifikum, velmi jim prospívá stínění paty – nohy mají rády v chladu. Hodí se proto severní strana kmene a nezapomeneme na štědrou dávku mulče.

Každou popínavou rostlinu, i když umí dobře šplhat, musíme zpočátku navést. Poslouží jednoduchá treláž nebo provaz, který ukotvíme v půdě u sazenice a uvážeme ke spodním větvím koruny.

Skromnější variantou nových šatů pro strom je planá šípková růže, která sice tvoří spíše keře, ale je velmi přizpůsobivá a pokud šlahouny navedeme k opoře, bude se zčásti jako liána chovat. Kvete poměrně krátce jednoduchými, avšak půvabnými květy a na podzim nás obdaruje léčivými šípky.

Stálezelený kabátek

Růžemi a plaménkem lze zkrášlit i staré, statné stromy, které ještě ani nezačínají prosychat. Závoj z popínavek jim nijak neuškodí, a to ani pokud se vyšplhají až do koruny, která by však měla být vzdušná a dostatečně prosvětlená. Naopak raději až k suchým stromům můžeme vysadit břečťan, který se i bez naší pomoci vyšplhá po jejich kmeni, celý ho obalí a pokračuje k větvím. Dřevinu promění na stálezelenou, v jeho porostu mohou hnízdit ptáci. Břečťan zkrášlí i torza suchých stromů, pokud je třeba z důvodu bezpečnosti uříznout některé větve. Krásně vypadají i kombinace tmavozeleného břečťanu a kvetoucích popínavek. Zvolit můžeme také přísavníky. Jejich listy na podzim opadají, ale předtím se nádherně vybarví do červených a vínových barev.

V trouchnivějícím dřevu se snadno tesají dutiny, proto se v něm rádi zabydlí strakapoudi, žluny a někdy i vzácní datli. Poté, co své příbytky opustí, aby si vytesali jinde nové (a přitom se nakrmili hmyzem uvnitř dřeva schovaným) okamžitě se s radostí nastěhují sýkorky, rehci, červenky, brhlíci, plši či veverky.

Letničkové potěšení

Na jaře můžeme vytrvalé, ale o něco pomaleji rostoucí popínavky doplnit letničkami, které jsou ve šplhu učiněnými sprintery. Nezklamou zahradní svlačce s velkými květy všech barev, vilce, které se větví a vytvářejí tak mohutné porosty zdobené zvonovitými květy, vonné hrachory ani veselé černooké Zuzany, jak se přezdívá thunbergie křídlaté (Thunbergia alata).