Naši pozornost v tomto období sice nebudou poutat barevné květy, ale to, co po nich zbylo. Tedy zajímavé tvary a struktury semeníků, rozvětvené stonky a štíhlá stébla.
Královnami podzimních a zimních zahrad se rázem stanou druhy, které mají přirozeně pevné stonky, neohne je ani podzimní plískanice a odolají i nepříjemnému větru. Mezi takové můžeme bez obav zařadit oblíbené třapatkovky.
Známé jsou ale především pod svým vědeckým názvem Echinacea. Zásluhu na tom mají bezpochyby i jejich léčivé účinky. Právě teď v chladném období roku mohou být dobrým prostředkem pro posílení imunity. Nejvíce účinných látek obsahují jejich kořeny, ty se vykopávají právě na podzim a je dobré vybírat alespoň tříleté rostliny.
Milovníci trvalek jako okrasných rostlin tak nejspíš sáhnou po již hotových přípravcích s echinaceou, své záhony s těmito severoamerickými kráskami ponechají v klidu a budou se těšit z jejich půvabných ježatých siluet. Ostatně slovo echinos, řecky ježek, dalo třapatkovce její vědecké jméno.
V zahradách se díky úsilí šlechtitelů můžete setkávat s nejrůznějšími barevnými kultivary. Široká paleta barev sahá od bílé přes zelenou, žlutou a oranžovou k růžovým, červeným a nachovým tónům.
Právě třapatkovka nachová, Echinacea purpurea, je jedním z původních botanických druhů, který spolehlivě vytrvává v záhonech po mnoho let. Pro ni a pro její kultivary se hodí slunná stanoviště s možností závlahy v příliš horkých a suchých obdobích. Závlaha je pro ni důležitá zejména v prvním roce po výsadbě. Později, když si vytvoří dostatečně silný a odolný kořenový systém, už si poradí i s lecjakou nepřízní počasí. Fatální pro ni může být ale přílišné přemokření, a to zvláště v zimě.
Sen o prérii
Echinacea je klasická rostlina severoamerických prérií, a tedy v současnosti i tak oblíbených prérijních zahrad. Pro vytvoření přirozeně vyhlížejícího prérijního záhonu je dobré dopřát třapatkovce ty správné sousedy.
Budou mezi nimi vynikat vytrvalé trávy, jako jsou prosa, vousatice a půvabný kavyl třtinový.
Rostliny s podobně tvarovanými semeníky – tedy pichlavé máčky a bělotrny, nebo naopak něžné kvítky dračíků, svíčkovců a aster.
Výborným doprovodem, který dokáže vytvořit hustý porost, jsou zlatobýly anebo elegantně stříbřité pelyňky.
Pevné zimní struktury dodají záhonu s echinaceou odolné rozchodníkovce, ty navíc patří i mezi druhy hravě odolávající suchu, podobně jako třeba šuškardy nebo baptísie.
Tam, kde máte štěstí na půdu bohatší a lépe přirozeně zásobenou živinami i vláhou, můžete jako partnery zvolit oblíbené floxy a třeba sporýš neboli verbenu, ovšem tu spolehlivě přezimující – verbenu šípovitou. I ona patří k druhům, které si svůj půvab ponechávají dlouho po odkvětu.
Její oblíbená a známá příbuzná Verbena bonariensis, česky sporýš argentinský, by se v záhonech s třapatkovkami také mohla vyjímat dobře. O její přílišné spolehlivosti, co se vytrvalosti a schopnosti obstojně přezimovat v našich podmínkách, už ale moc mluvit nemůžeme. Řadí se tradičně mezi letničky, mírné zimy dokáže zvládnout, ale i tak se spíše spoléháme na její schopnost samovýsevu nebo na zásoby zahradnictví. Krásná a ničím nenapodobitelná letní i zimní silueta se jí ovšem upřít nedá.
Pestrost, z níž oči přecházejí
Třapatkovka nachová je asi nejrozšířenějším druhem v našich zahradách. Je to původní přírodní druh východu USA, kde roste v prériích a světlých lesích. Kvete od července do září, někdy dokonce ještě v říjnu. Mezi její spolehlivé kultivary, které v zahradách přetrvávají po mnoho let, počítáme růžově kvetoucí Magnus a Rubinstern, bílou Albu a White Swan anebo Green Jewel se zvláštními zelenými květy.
Třapatkovka bledá (E.pallida) se svým rozevlátým vzhledem hodí do divočejších a přírodních výsadeb. Květenství tvoří oranžovohnědý výrazný střed a růžové okvětní plátky, ty jsou velmi úzké a nápadně svěšené směrem dolů. Kvést začíná už o něco dříve než třapatkovka nachová a tak si vysazením těchto dvou příbuzných v jednom záhonu zajistíte po sobě následující několikatýdenní vlnu květů prérie.
Třapatkovka úzkolistá (E. angustifolia) má širší, ale kratší okvětní plátky než třapatkovka bledá. Stejně jako ona ale dobře snáší suchou půdu, teplo, a dokonce i letní přísušky. Ani co se týče obsahu živin v půdě není nijak náročná. To z ní dělá královnu štěrkových záhonů, kde se skvěle vyjímá ve společnosti okrasných trav a dalších na péči nenáročných druhů. I ona je cenným zdrojem léčivých látek.
Třapatkovka tenesijská (E. tennessensis) je méně často pěstovaná, je však stejně odolná vůči suchu jako předchozí dva druhy. Od nich se odlišuje nižším vzrůstem. Také květy působí odlišně – okvětní plátky nejsou svěšené, ale krásně a pravidelně rozprostřené do plochy. Jsou pastelově růžové, středové terče nejprve zelené a později vínové. Kvete od června do srpna a její květy se stáčejí za sluncem podobně jako u slunečnic.
Zajímavá a velmi nezvykle vybarvená je třapatkovka nápadná (E. paradoxa). Kvete zlatožlutými květy s hnědým středem. A to od poloviny června do července. Jejím křížením se podařilo vyšlechtit mnoho oranžově a žlutě kvetoucích kultivarů s nápadnou vůní.
Ostatně nové kultivary třapatkovek by mohly být kapitolou samy pro sebe. Kříží se velmi ochotně, a tak se šlechtitelé doslova předhánějí v uvádění novinek nejrůznějších odstínů a barevných nuancí. Ne všechny ale dokáží prosperovat v našich záhonech dlouhodobě. Také vytrvalost novinek je třeba vždy brát s mírnou rezervou. Proto se často pořizují jen jako hrnkové sezonní květiny.
Pestrost ovšem není jen v barvách, ale i ve tvarech květů. A tak se můžete setkat s plnokvětými třapatkovkami – prvním takto vyšlechtěným je růžový kultivar Razzmatazz. Jeden květ je málo? Není problém, máme tu dvoupatrový Doubledecker. Ještě nějakou zvláštnost? Greentwister má okvětní plátky efektně zkroucené. Zkrátka možností je víc než dost.
A tak ať už si echinaceu pořídíte jako bylinku do užitkové zahrádky, nebo jako spolehlivou a nápadnou solitéru do trvalkového záhonu, nebo se rozhodnete pro sbírku barevných vyšlechtěných novinek, nikdy nebudete zklamaní. A zájem rozhodně budou mít i včely a motýli. Na podzim a v zimě pak na semenech ukrytých v bodlinatých středech květů budou hodovat ptačí obyvatelé zahrady.
O autorce
Lenka Somolová vystudovala zahradní tvorbu a profesionálně se věnuje pěstování květin.