Fazole jsou vlastně jen plody fazolu obecného (Phaseolus), v běžné mluvě se však výraz fazole používá pro celou rostlinu. Fazol tedy potřebuje slunce, dostatek vody a dobrou hlinitopísčitou půdu. Výsev posuneme raději až na konec května či začátek června, předčasně vyseté fazole totiž často ve studené zemi shnijí.

Keříčky či liány?

Nejčastěji se pěstují fazole keříčkové zeleno nebo žlutoluské, které se vysévají přímo do vyznačených řádků do tzv. hnízd, nejlépe po 3 zrnech asi 10 cm od sebe. Ke vhodným keříčkovým odrůdám patří např. Dalmatin, Maxidor, Novores, Sigma, Carmen, Inka či Petra.

Tyčkové odrůdy fazolí potřebují oporu. Nejčastěji se využívají dřevěné nebo bambusové konstrukce, kolem nichž se rostliny mohou ovíjet. Zajímavých tyčkových odrůd je celá řada, mezi nejpěstovanější patří žlutá Goldmarie a zelenoluská odrůda Konstantin.

Postupný výsev pro průběžnou sklizeň

  • Fazol je teplomilná plodina, která vyžaduje teplejší polohy se záhřevnými, lehčími až polotěžkými půdami.
  • V osevním postupu ho zařazujeme až do třetí tratě.
  • Vyséváme, když teplota půdy neklesá pod 10 °C a je dostatečně zásobena vláhou, což bývá od poloviny května do poloviny června.
  • Postupným výsevem až do konce června můžeme podobně jako u hrachu prodloužit dobu sklizně.
  • Porost kultivujeme jenom do počátku kvetení, pozdější zásah může zapříčinit sprchávání květ a zhoršit celkový zdravotní stav. Závlaha do počátku květu a v suchých letech zvyšuje výnos lusků.

Zahradní či polní?

Fazole se rozdělují na zahradní a polní. Fazol zahradní je vyšlechtěn a pěstován se záměrem sklízet a konzumovat zelené lusky. Ty jsou bez pergamenové vrstvy a tzv. struny na hřbetu lusku. Lusky zahradního fazolu jsou lehce stravitelné a chuťově jemné.

Fazol polní je šlechtěn a pěstován se záměrem sklízet suché zrno. Lusk polního fazolu má strunu i pergamenovou membránu, které společně usnadňují vyluštění semen ze suchého lusku.

Obě růstové formy fazole, keříčková i tyčková, mohou být jak zahradní, tak polní.