obrázek z archivu ireceptar.cz

Fejeton Václava Větvičky: lekníny a stulíky aneb hastrmanovo kvítí

Jakou jinou může mít vodník zahrádku než tu na hladině nad sebou? Okopávat se nemusí, přihnojují ji ryby, a květy leken mu svítí ve dne a snad i v noci...

Velké ploché listy na tiché hladině rybníků a klidných zátočin a tůní středních a dolních toků řek patřily odedávna leknu. Spíš leknám či leknům. Naši předkové totiž moc nerozlišovali „botanickou“ stránku či příslušnost oněch podivných, na hladině se vznášejících či splývavých listů. Věděli, že ovšem kvetou rozdílně: jedno lekno žlutě, druhé bíle. Že navíc ta bílá lekna u nás rostla ve dvou druzích, už na ně bylo moc. Ostatně, někdy je to moc i na mne a musím pečlivě porovnávat drobné morfologické rozdíly v bázi listů obou našich druhů, v tomto případě leknínu bílého a leknínu bělostného. Vidíte, i ta čeština se moc neliší – jeden je bílý, druhý bělostný. Který je bělejší a který bělostnější? A jak se liší bílá od bělostné, když květy obou leknínů či bílých leken žádnou barvu nemají, jsou bezbarvé. To jen lom světla v „prázdných“ (tj. barvivy nevybavených) buňkách vyvolává dojem běloby. Tak jsme matičkou přírodou očně klamáni.

Pouze ryby a hastrmani vidí lekníny i pod hladinouPouze ryby a hastrmani vidí lekníny i pod hladinouAutor: Archiv ireceptar.cz

Stulíky a lekníny

S žlutým leknem takové problémy nemám, jeho květy jsou opravdu žluté. Jsou, pravda, menší než u obou předchozích, ale kdo by to přeměřoval. V Praze, kam jsem byl transplantován před... – raději to zmiňovat nebudu, ale byly mi čtyři roky, a to je na přesazování právě tak dobrá doba – tedy v Praze kromě botanických zahrad o lekna nezakopnete. Ostatně, na vodní hladině se zakopává těžko. Spíš tedy nezavadíte, třeba při plavání a plutí. Přesto, protože jsem pravidelně tramvají jezdíval kolem tzv. podolského háfnu, zátoky s kotvícími loďkami Českého Yacht–klubu, se tam dlouhá léta žluté lekno drželo. Zda si je tam přivezli jachtaři či jiní vodomilové z jiných vodních ploch, věru nevím, ale rok co rok touto dobou, tam při březích žluté paličky žlutého lekna trčely a svítívaly.
Ta lekna, která naši předkové (psává se staří Čechové) nerozlišovali, leda podle barvy květů, jsou stulíky (lekno žluté) a lekníny (lekna bílá). Po latinsku Nuphar a Nymphaea. Nuphar se čte dlouze, núfar, a prý to slovo pochází z arabských jazyků – anebo z řecké zdrobněliny, malé nymfy, nymfičky, víly či rusalky, znějící nymfarion.

Stulík rozkvétá na hladině žlutěStulík rozkvétá na hladině žlutěAutor: Archiv ireceptar.cz

Lekno a stulikep

Zato ta čeština! Zatímco obecný výraz pro tyto vodní rostliny, lekno, má jakýsi slovanský, možná praslovanský (podle jiných baltoslovanský) základ a dává se – nepodloženě – do souvislosti s leknutím (bázní, strachem, ne rybím úmrtím), české jméno rodu Nuphar alias lekna žlutého zní stulík. Prý od staršího tulicha, ale i to možná má kořeny ve staročeském stulikep. Když se zadívám do květu leknínu a stulíku, tak mi ten stuličí květ připadá o moc víc schoulený, stulený, kulovitý – proti doširoka rozevřeným květům leknínů. Skutečně také se slůvkem stulit se, schoulit či líp sevřít jméno stulíku souvisí. Ale jinak, než by vás mohlo napadnout. Pro bližší výklad byste museli opět do staré češtiny a výraz stulikep si rozložit na „stulení“, stuli – a kep. A vsadím se, že do této chvíle nikdo z vás neví, co to ten kep je, přestože ona lepší polovina lidstva je jím vybavena, ve vlastním těle jej nosí... Už v roce 1517 zaznamenal Johannes Niger de Praga alias Jan Černý z Prahy že... „stulík moc má rozháněti a svraskovati“, a antičtí léčitelé právě tuto rostlinu používali jako anti–afrodisiakum. Sedativum, tedy tlumicí a tišicí prostředek při předrážděnosti. Ve větším množství však může vést k ochrnutí dýchacích center!

Poupě stulíkuPoupě stulíkuAutor: Archiv ireceptar.cz

Hastrmanova zahrádka

Nebudu vás nabádat, abyste, v případě potřeby, vyráželi k vodě pro stulíky, protože byste se mohli splést a sáhnout po menším bratru velkého stulíku žlutého, po stulíku malém (Nuphar pumila se jmenuje), který je u nás chráněným a kriticky ohroženým druhem. Ostatně, on i ten stulík žlutý (Nuphar lutea) neroste všude, snad jen v mrtvých říčních ramenech, třeba v labišťatech, a navíc už jen roztroušeně, když ne přímo vzácně.
Čeština ovšem dopřála leknům ještě další, lidové a místní názvy, jako je lepiní, vodní růže a hastrmanovo kvítí. A to se mi líbí nejvíc, protože jakou jinou může mít vodník zahrádku než tu na hladině nad sebou. Okopávat se nemusí, přihnojují ji ryby, a květy leken mu svítí ve dne a snad i v noci, protože lidem připadaly jako hvězdy z nebe na hladinu spadlé.

Akční letáky