Jako botanik jsem ale už všechen prach na listopadové téma vystřílel před lety, vyprávěje tu o dělicí korkové vrstvičce atd., atd., prapříčině opadávání listů v listopadu. À propos: Dovolím si připomenout tu krásnou hru s českým slovíčkem list, který jsem v žádném jiném jazyce nenašel.

Není list jako list

List je jednou ze tří základních složek každé cévnaté rostliny (kořen, stonek a list; květy jsou přeměněné listy); list je ovšem i základní „jednotkou“ knihy. (Nebo atlasu, třeba toho pánů Suchého a Šlitra, však víte, jak „sedí starý atlas na kolenou, ten atlas, co má svý vady: chyběj´ mu listy, odnesl je čas...“ V jejich případě nebyl pohnutkou k opadávání listů podzimní chlad, ale pomíjivost věcí.). Málokterá rostlina (i kniha) má jen jeden list, třebaže jsou i takové. Třeba okřehek. Žabinec mu mnozí říkají, jenomže i u něj si nejsem jist, zda to malé zelené kolečko na hladině je list nebo placatý stonek nebo dokonce fylokladium (= zelené, listům podobné útvary stonkového původu).

Kolik listů má strom?

Většina kytek je vícelistých až mnoholistých. Při té příležitosti si vzpomínám, kterak mne uvedla do rozpaků v čase mých studií jedna z laických tazatelek otázkou „Kolik listů má strom?“ Obrátil jsem se k tehdy výjimečné autoritě, universitnímu profesoru botaniky F. A. Novákovi, populárnímu Fanýnkovi. Ten mi poradil: „Ale to je přece jednoduché, pane kolego: Jeden až mnoho.“ Tehdy se neříkalo dnešní: „A bylo vymalováno“ – ale bylo.

Jen nevím, jak se s takovou odpovědí ona tazatelka vyrovnala. Touto oklikou jsem se dostal k tomu, že na stromě i na slunečnici jsou listy, nikoliv listí. Listí se z listů stane nejčastěji v listopadu, když opustí rodný strom (keř, bylinu), zažloutlé tiše padá, a vy botami jen tak rozhrnujete to zasychající a šustící zlato. Romantici, poetové a podobně založení jedinci ovšem ještě znají vznešený pojem listoví. Často se zdůrazněním „zelené listoví“. O zežloutlém opadaném listí jako o listoví nemluví.

Mnoho podob lístečku

Nezbývá, než dodat několik slůvek, s nimiž si pohrála botanika. Všechna mají základ v onom „list“. Botanická morfologie totiž vedle klasického listu, jak jej znáte u lípy a jasanu, ještě zná pojem lístek (což je samostatná část složeného listu – třeba právě ta jedna plochá částice listu jasanového).

Někdy se ale stane, že onen složený alias zpeřený list je dvakrát zpeřený, tedy že ony malé postranní lístky jsou samy ještě zpeřené, složené z dalších párů malých lístečků. Ani tady variace na téma list nekončí: Páni botanikové ještě znají a rozlišují listen (nepárový drobný listovitý útvar v květenství, z jehož úžlabí vyrůstá květ) a dokonce i listenec či spíše listence, protože to jsou zpravidla párové listovité orgány vyrůstající na květní stopce.

Ošizený nebo vybarvený listopad?

Jednou je v listopadu tepleji, jindy chladněji, jednou přijíždí listopadový svatý Martin na bílém koni, jindy na brůně, na hnědce nebo na kobylce strakaté. Pan dr. Munzar, pečlivý sběratel všech možných pranostik, zachytil staleté zkušenosti našinců s vrtkavým listopadem. Vždyť hned těsně za sebou zaznamenal takováto, div ne protichůdná listopadová tvrzení: (1) Padá–li listí v listopadu, jistě brzy přijde led – ale dlouho nepobude. (2) Když listí dlouho nepadá, tuhá zima se přikrádá. Druhý záznam navíc potvrzuje i takováto pranostika: Když napadá sníh na zelené listí, bude tuhá zima.

Pravda je taková, že dva roky po sobě jdoucí nejsou stejné, a tak i dva listopady po sobě jdoucí se liší, až to za oči tahá. Já osobně mám raději, když mrazíky trknou rohem, tj. třeba už v prvních dnech října. To uspíší rozklad chlorofylu v listech, umožní, aby vystoupila či uplatnila se další listová barviva (flavonoidy, karotenoidy, anthokynidiny aj.) – a listy i padající listí se zbarvilo jak na barvotiskovém švýcarském nebo kanadském kalendáři. Když ale v říjnu mráz trká ocasem (kopytem, jak chcete), nebo dokonce je celý říjen teploučko, tak to se stromy do striptýzu nehrnou, a pak přijde čas na onu pranostiku o padání listopadového sněhu na zelené listy a máte hned pocit, že to je nějak všechno ošizené, že z léta se hned stává zima. Na barevný podzim si pak musíte počkat až napřesrok.