Zdalipak si ještě vzpomenete na satirický týdeník Dikobraz a na jeho rubriku „Na ostny“? Určitě ano – a mladším se to pokuste vysvětlit. Snad právě tato rubrika přivedla tvůrce časopisu k dikobrazímu názvu. Klidně se ale mohl časopis nazývat třeba i Růže nebo Ostružina či Ostružiník. Možná by to bylo příhodnější, protože těm bývalým násadkám se po zoologicku říkává spíš bodliny, zatímco růže i ostružiníky mají opravdu jen a jen ostny.
Dikobrazí pera
Prosím za prominutí, že ještě chvíli zůstanu u hlodavců – dikobrazů. To jsou starosvětská zvířátka, velmi teplomilná – a považte, dikobraz evropský je skutečně Evropan, žádná náplava. Přesněji je Jihoevropan, Ital, Sicilan, Severořek, bohužel všude už pomálu. Před dvěma tisíciletími byl hojnější a možná jen proto, že se mladým starým Římanům přisuzuje, že do jižní Evropy dikobrazy zavlekli oni. Nevěřte ale tomu, že vyhynul či ubyl jen a jen proto, že jeho duté bodliny bývaly kdysi první psací potřebou školáků. Vy pamětníci jistě ještě někde doma vyštracháte násadku, takové to pruhované držátko, do jehož kovové koncovky se zastrkovala ocelová péra. Ta psací, ne z gauče nebo z kanape. Vězte tedy, že než se přešlo na dřevo, byly násadky z dikobrazích bodlin. Ty jsou duté, jaksepatří tvrdé a na konci dikobrazí kštice jsou v podobě otevřených rourek. Navíc se už z časů starořímského Plinia traduje, že dikobraz umí své bodliny v ohrožení vystřelovat. Princip vystřelování spočívá v tom, že dikobraz dokáže rychle smrštit podkožní svaly a bodlina se tak ze svého lůžka uvolní a vylétne.
Dikobraz kdysi běžně žil na jihu Evropy
Ať tak, nebo onak, dikobrazí bodliny jsou ve skutečnosti orgány pokožky, přeměněné chlupy. Pravé jemné chlupy mají dikobrazové jen v obličejové části, většinu těla kryjí ony tuhé a tvrdé bodliny a zbytek těla je tuze štětinatý. Tuze, nikoliv příliš, ale tuze ve smyslu tvrdě, houževnatě, pevně.
Je růže trnitá, nebo ostnitá?
Je růže trnitá, nebo ostnitá?
V úvodu jsem se zmínil o růžích a ostružinících. Už slyším tu melu: Copak mají růže ostny? Vždyť přece není růže bez trnů! Prosím proto z tohoto místa alespoň jednoho čtenáře–znalce, aby mi přinesl trnitou růži. Nebo poslal.
Ono to asi všechno souvisí s tou naší přírodopisnou precizností. Srovnám–li češtinu s jiným evropskými jazyky, tak co do preciznosti výrazů nad nimi převládá. Jen si vezměte ta krásná označení rozmanitých druhů květenství: hlávka, hrozen, chocholík, klas, klubíčko, kružel, lata, lichoklas, lichookolík, lichopřeslen, okolík, palice, srpek, strboul, svazeček, šroubel, úbor, vějířek, vidlan, vijan a vrcholík. Abecedně jsem to seřadil. Nebo jen ta úžasná jemná klasifikace rozmanitých chlupů a jejich odlišení a rozlišení od chmýru a osin!
Onu preciznost také najdete u ostnů a trnů. Vězte tedy, že to pichlavé, přímé či hákovité zařízení na stonku růže je po botanicku osten. Je to útvar pokožkového původu, a jestliže na něj ze strany trochu zatlačíte, hned se odlomí. To by trn nedokázal. Na rozdíl od chlupů všelijak i pozměněných, ale vždycky jednobuněčných, je osten zpravidla mnohobuněčný – třebaže někdy to taky může být přeměněný tuhý chlup, jehlicovitá štětina. Ostny jsou vybaveny zmíněné růže a ostružiníky, ale třeba i ostnité číšky kaštanovníku.
Trn trnovníku a trnky
Opravdovský trn z kytky neodlomíte. Nejen že je tvrdý a tuhý (to jsou ostny někdy také), ale je to přeměněný úplně jiný orgán – nejčastěji stonek (třeba ty echt pichlavé kolce na trnkách, na některých hrušních, na hlozích…). Zastavte se u výrazu kolec, kolce. Česká koncovka či přípona –ec vždy uváděla nebo navozovala nějakou zdrobnělinu. Třeba městečko Kácov – a jeho zmenšenina Kácovec. Nebo kytka zvonek – a odvozený zvonkovec. Kolec – to je malý kůl, kolík, tuhá a pevná věc. Kolce mají právě trnky, ale i hlohy, zejména ty americké.
obrázek z archivu ireceptar.cz
Trn může vzniknout i přeměnou palistů: na to si vezměte do ruky třeba větévku akátu, trnovníku. Ty pichlavé, černohnědé tvrdé orgány – to jsou právě přeměněné a ztvrdlé párové palisty. Někdy se může i z listu stát trn: na to je třeba, abyste vzali do tlapek kousek dřišťálu. Uvidíte tam tři trny z jednoho místa vyrůstající. To zbylo po listu a palistech.
Nedočkavci mezi rostlinami a stromy či keři zvlášť, vyhecovaní počasím, začínají už v říjnových dnech svůj každoroční listový striptýz. Málokdo počká až na příslovečný listopad. Kytkám může listopad začít třeba už v září – a v letošním suchém srpnu začal i v něm. Na holých větvích budou brzy nápadné i ostny i trny. Ba i kolce. Jen chlupy vypelichají a chmýr odnese vítr do strnišť.
