obrázek z archivu ireceptar.cz

Fejeton Václava Větvičky: O březnu o fous jinak

V Botanické zahradě, v té, v níž jsem po léta působil, jsme měli takovou zvláštní tradici: Už od konce dubna, ale dozajista od začátku května nás bolely ruce

Stejně tak v polovině září. Ten jev byl vysvětlitelný: Po ledových mužích a po svatém Václavu jsme stěhovali subtropické rostliny. Jednou ven, podruhé dovnitř, do skleníků. A protože některé palmy byly i osmichlapové a celé to stěhování bylo především fyzicky náročné, těšili jsme se na to právě tou předběžnou bolestí rukou.

Semínka a semena

Já mám něco podobného i v jiné části roku. V lednu a únoru to ještě jde, to na mne čekají jen výsevy, a třeba takové vysévání minisemínek lobelky – to je jako když cukrujete koblihu. Přitom se nenadřete. Ale ani výsev dalších semen není fyzicky náročný, třebaže jde o jak klíště napitá semena skočce, ricinu. Naštěstí je u nás natolik chladno, že nevyséváme „semínka“ palmy seychelské, asi té největší v rostlinné říši. Některé prý má snad 10 kilo. To naše, ve sbírkách Přírodovědecké fakulty, už bylo dostatečně vyschlé, ale přesto si svou podobu (a možná i rozměry) dívčího klínu uchovalo. Anebo pozadí, to na něm bylo právě pěkné, že umožňovalo fantazii onen předozadní rozlet a rozhled.

semeno palmy seychelské (Lodoicea maldivica)semeno palmy seychelské (Lodoicea maldivica)Autor: Archiv ireceptar.cz

Jenomže: Jak je ani ne za humny, spíš už za dveřmi březen, tak vím, že s cukrováním koblih je konec. Nejdřív přijde to úmorné pikýrování, přepichování ve strnulé poloze a se zády ohnutými jak luk. A pak už je na řadě rejč, lopata, hrábě a další příbory, jak, jsa zaměstnancem hotelu Zámek Štiřín, přeneseně říkám i zahradnickému nářadí.

Březen a mučedníci

Kromě březnových agrotechnických lhůt (tak se kdysi říkalo rozmanitým polním i zahradnickým pracím) je březen, svým způsobem zlomový měsíc, provázen řadou pranostik, úsloví a pořekadel, souvisejících jak s počasím, tak s oněmi zahradnickými a zemědělskými činnostmi. Nejvýznamnějšími prognostiky v březnu jsou asi sv. Řehoř a sv. Josef. Možná i svatá Gertruda a pak – 40 mučedníků.

Ta čtyřicítka, to vám je zvláštní číslo, které co chvíli prolíná osvědčenými předpověďmi, prognózami a pranostikami. On nestačí pověstný červnový Medard s jeho 40 dny kapání, dešťů i v našich končinách div ne monzunových. Ještě je tu ona svatá Gertruda, která 17. března připomíná, že pokud na její svátek mrzne, bude mrznout ještě celý měsíc, to by bylo do 16. dubna, nebo bude mrznout dokonce ještě oněch 40 dní.

Pokud 17. března mrzne, bude mrznout ještě celý měsícPokud 17. března mrzne, bude mrznout ještě celý měsícAutor: Archiv ireceptar.cz

Nemyslím, že by v tom měli prsty shora zmínění mučedníci, kterých bylo právě rovných čtyřicet, ale ta číselná shoda je poutavá. Přidám krátkou připomínku pro současníky, kteří už nepamatují krutý rok 320. Tehdy „šéf“ východořímské říše císař Licilius v městě Sebastii se zvláštním způsobem vyrovnal s faktem, že 40 jeho vojáků se nechtělo vzdát křesťanství. A protože bylo chladno, spíš krutě zimno, nabídl jim buď se víry zprostit, zříci, anebo pro ni trpět. A zemřít. Trpěli, vysvlečeni do naha, bosi na zamrzlém jezeře, a pro zpestření byli ještě ubiti.

V současných kalendářích se na ně už nevzpomíná, ale jejich památka bývala vzpomínána 10. března. Jan Munzar před léty zachytil i s nimi spojenou předpověď: Mrzne–li na den 40 mučedníků, mrzne potom ještě 40 dní; nebo v jiné verzi: Mrzne–li na den 40 mučedníků, přijde ještě 40 ranních mrazíků. To už je přijatelnější. Vůbec nejpřijatelnější je prognóza: Mrzne–li na den 40 mučedníků, bude úrodný rok.

Jenže aby byl úrodný, bude třeba k tomu mrazu přidat, jak jistě všichni dobře víte z vlastní zkušenosti, i trochu toho úsilí a fyzické námahy, tedy toho, o čem jsem mluvil na začátku, kdy mne už dlouho předem v představách bolely ruce.

To jiné březnové úsloví je – jak se dnes říká – multispektrální: Panská láska, ženská chuť a březnové počasí nejsou stálé. Každý z nás jistě alespoň něco z toho v životě poznal.

Akční letáky