Má skautské hnutí ve znaku lilii, nebo ve skutečnosti kosatec? Záhadě se podíval na zoubek populární botanik Václav Větvička.
To je nějakejch kytek, jimž byl zasvěcen červenec! Růžemi počínaje, přes pivoňky a lípy až k liliím. Já si ze svého průhonického působení pamatuju, že tam červen býval zasvěcen kosatcům. Někdy i postižen kosatci. To, že v Průhonicích vzniklo v šedesátých letech „kosatcárium“, sbírka a expozice kosatců, je dílo dr. Milana Blažka. Postupem času tu vznikla unikátní kolekce, do níž přibývaly nejen kulturní kosatce nasmejkané snad po celém světě, ale i vlastní výpěstky, kříženci Milana Blažka. Jistě jste pochopili, že kříženci kosatců, nikoliv Milana Blažka jako zástupce Homo sapiens. Navíc tu rostla i úžasná sbírka přírodních taxonů.
skautská lilie
S dr. Blažkem jsem vedl před časem kratinkou rozpravu o symbolu skautské lilie. Nebylo divu, v roce 2012 bylo českým skautům – tedy spíš českému skautingu – rovných sto let. Proč jsem vedl rozpravu o lilii s kosatcářem hned vysvětlím. Pravda, lilie i kosatce jsou rostliny jednoděložné, dnes se jim odborně říká Liliopsida, ale každý z nich je zástupcem úplně jiné skupiny, po botanicku čeledi. Výraz čeleď připadá laikům dost komický; kdekdo přitom myslí na venkovského pantátu a jeho čeledína, jiný má na mysli třeba místní jména, tzv. čeleďová, například Ratměřice, odvozené od jména Ratmír a jeho čeledi Ratměřiců. A konečně dalšímu vyskočí v hlavě výraz čeládka, velmi často v pejorativní souvislosti. To všechno mají na svědomí naši obrozenečtí předkové, kteří zhruba před 200–250 lety vzkřísili češtinu.
Malý (postavou) velký (významem) Carl von Linné, zakladatel pořádku v přírodě, vymyslel binomickou nomenklaturu, dvojslovný systém označování organismů a jejich další zařazování. Začal druhem, vyšší byl rod, ještě vyšší čeleď. Jenomže v jeho výrazivu ona čeleď nesla anglický či posléze latinský název family, familia. Familii v češtině říkáme rodina. A jestliže nižší jednotkou v češtině je rod, sotva mohla být rodina jednotkou nadřazenou. A tak milí obrozenci přišli s onou čeledí. Myslím, že velmi zdařile a výstižněji, než je ta linnéovská a latinská familia ergo family. Je to jako s tím Ratmírem. Ten měl dozajista vlastní rod, včetně bratrů a sester atd., ale ta jeho čeládka, která vytvořila Ratměřice, ta už pokrevně příbuzná být nemusela.
kosatec sibiřský (Iris sibirica)
Promiňte, nejhezčí měsíc v roce a já takhle. Rozpravu o skautské lilii jsem s kosatcářem vedl proto, abych se ujistil, že mám v hlavě dobře zafixováno, že skautská lilie není lilie. Že předlohou byl florentský kosatec. Ten se jmenuje Iris florentina, je to prastará léčivá rostlina a jak mě ujistil Milan Blažek, možná že ani ne původní, planá. Že v té Florencii odpradávna pěstovali nějaké zahradní kosatce a že ten echt florentský či raději florentinský je už zahradní hybrid. Ale že v celém mediteránu roste nádherný kosatec bělavý, Iris albicans, a ten se možná stal předlohou městského florentinského erbu a znaku. Je ovšem bělokvětý, zatímco Florencie má ve znaku červenou „lilii“ (rozuměj kosatec) ve stříbrném poli.
Vzácná lilie zlatohlavá (Lilium martagon) roste i v naší přírodě
Pořádně se zadívejte na květ lilie (úplně jedno jakého druhu) a na květ zahradních kosatců. Obě rostliny mají sice květy trojčetné, jak se na třídu Liliopsida sluší, sestavené ve dvou kruzích, ale liliím okvětní lístky srůstají do trubky, zatímco kosatce je mají volné. Tři vnější okvětní lístky kosatců jsou dolů svěšené, z květu vykloněné, tři z vnitřního kruhu jsou vztyčené. Říká se o nich, že vytvářejí dóm. A teď si vedle kosatcového a liliového květu postavte skautskou lilii. Jednoznačně to je kosatec! Zbývá jen rozhodnout – a to jsem se příliš nedopátral - zda předlohou byl kosatec bělavý, Iris albicans, nebo jeho ztvárnění ve znaku Florencie. Nebo nakonec i tzv. burgundská lilie, což ovšem graficky koresponduje jak s lilií florentinskou, tak s květem kosatce bělavého. A konečně i s oním zahradním kosatcem florentinským.
florentinský kosatec (Iris florentina)
Pohled do květu jednotlivého kosatce je úchvatný, dovolím si tvrdit, kam se hrabou orchideje! Když ale stojíte před polem – co polem, lánem kosatcové kolekce třeba právě v Průhonicích – tak to teprve je zážitek. Mně osobně učarovaly kosatce tři: Ten náš nádherný luční kosatec sibiřský, Iris sibirica, úžasný, také při vodě rostoucí našinec kosatec žlutý (Iris pseudacorus – stavba jeho květu je trochu odlišná) a ten nejvoňavější z kosatců, trávolistý, Iris graminea. Když vám zakryju oči a strčím vám jej pod nos, nebudete věřit, že necítíte voňavou, zralou meruňku.
