Asi před dvěma roky jsem prostřednictvím Receptáře sháněl informace o hlíznaté květině, kterou tehdy dostala moje dcera. Kromě mnoha informací od čtenářů jsem začal pátrat i v literatuře a dozvěděl jsem se, že se jmenuje Gloriosa rothschildiana a patří do rodu liliovitých. Do dnešního dne jsem nasbíral spoustu zkušeností, o které se mohu nyní se čtenáři podělit.
Její název je odvozen z latinského slova glorius, což znamená proslavený a vyjadřuje nádheru jejích květů. Existuje několik druhů, které pocházejí z Asie a z Afriky, ta kterou pěstuji já, je ze střední Afriky, konkrétně z Ugandy.
Gloriosa superba Rotschildiana pochází z jižní Afriky.
Rostlinu jsem se už také naučil pěstovat, takže mohu své zkušenosti předat dál. Zkusil jsem ji pěstovat volně venku, na balkoně i v bytě. Volně rostlá dosáhla výšky asi 1,5 metru, na balkoně dorostla přes dva metry a v bytě téměř tři metry. Ve všech třech prostředích vykvetla.
Protože tato rostlina pochází z Afriky, vyhovuje jí teplejší prostředí, a proto se jí náramně daří právě v bytě na světlém místě. Svědčí o tom i to, že právě v bytě poprvé vytvořila i tobolky se semeny.
Další zajímavostí pěstování je, že na podzim hlíza zatahuje, pak ji uskladníme v prostředí podobném jako u brambor. Na jaře klíčí podobně jako gladiola.
Gloriosa je atraktivním doplňkem květinových aranžmá.
Rostlina je vlastně liána, takže potřebuje mít vždy nějaké vedení, na kterém se zachycuje úpony. Ale co má klady, mívá i zápory a tak na závěr musím ocitovat z článku RNDr. Jaroslava Klána, CSc., že „gloriosa je velmi jedovatá, obsahuje ocúnový jed, který ochrnuje centrální nervovou soustavu“.
Antonín Pravý, Nová Paka
