Hlaváček jarní

Jako sluníčko září velké jednoduché květy hlaváčku, složené z leskle zlatožlutých korunních lístků. Nitkovité, jasně zelené listy rostlinky připomínají kopr. Zatahují v létě a někdy padnou za oběť slimákům. Objevuje se i volně v přírodě, ale patří k silně ohroženým druhům naší květeny. Proto je přísně chráněný. Opylují ho včely i brouci. Na zahradě mu to sluší ve skupině s polštářovou plamenkou a koniklecem.

  • Hlaváčku se nejlépe daří na plném slunci v propustné, sušší, chudé, vápnité půdě.
  • Trsovitě rostoucí hlaváček se sám vysemeňuje. Dělením se množí hůře, vhodná doba je po odkvětu.

Lidový název miláček jarní je překladem názvu latinského Adonis vernalis. Dělit ho můžeme po odkvětu, někdy ale chvíli trvá, než se ujme.

Koniklec velkokvětý

Drobná trsnatá trvalka s huňatým kožíškem rozkvétá až 7,5 cm velkými, různě nachově tónovanými, někdy také bílými zvonovitými květy, které se otevírají ještě před tím, než se rozvinou jemně stříhané listy květiny. Po odkvětu koniklec zase zdobí trvanlivá, hedvábně péřitá plodenství.

  • Koniklec má rád teplé, plně osluněné stanoviště a lehkou, sušší, spíš chudou půdu, proto se mu daří zvláště ve skalkách.
  • Na vyhovujícím místě se rostliny samovolně vysemeňují.

Koniklec vyniká na skalkách vedle kostřav a iberek. Ve volné přírodě patří všechny koniklece mezi chráněné rostliny. Získat je tedy můžeme pouze nákupem v zahradnictví.