Při výběru trvalek, které obohatí naši zahradu, můžeme kromě jejich vzhledu a nároků zohlednit i to, zda je lze pojídat. Chutné a zdravé mohou být jejich mladé výhonky, listy i hlízy. Mezi druhy, které stojí za to vyzkoušet, patří hlízola a klejicha.
Hlízola aneb zemní ořechy
Hlízola nachová (Apios americana) je velmi pohledná popínavá rostlina, dorůstající až do tří metrů, je ve své americké domovině pěstována jak pro okrasu a vonné květy, tak pro chutné, jedlé a zdravé hlízy. Mají nasládlou, oříškovou chuť (odtud anglické jméno groundnut, zemní ořechy), a můžeme je ochutnat jak syrové, tak uvařit či upéci jako brambory. Proti nim obsahují více bílkovin a rovněž obsahem mnoha dalších látek včetně minerálních prospívají zdraví. Jedlá jsou i po hrachu chutnající semena, která můžeme sklízet ihned po dozrání, zatímco větší počet hlíz naroste až druhým či třetím rokem po výsadbě.
Hlízy hlízoly nachové chutnají po oříšcích
Hlízola dobře prospívá i u nás, nejlépe na slunci ve výživné, kypré, přes léto mírně vlhké půdě. Je mrazuvzdorná, v zimě nesklizeným hlízám prospěje nastýlka. Může se pnout po treláži, pergole i plotě – před zimou nadzemní části odumřou, na jaře opět vyraší. Pomocí hlíz můžeme rostlinu i množit, často se s jejich pomoc rozrůstá i sama.
Klejichu je třeba povařit
Až metr vysoká trvalka klejicha masová (Asclepias incarnata) v druhé půli léta krásně kvete, přičemž květenství poskytují potravu nejen včelám, čmelákům a motýlům, ale můžeme jím ozdobit i saláty, nápoje či dezerty. Jedlé a chutné jsou i mladé výhonky a vrcholky prýtů, ovšem pouze po tepelné úpravě. Pokud je vložíme do studené vody, krátce povaříme a poté propláchneme, odstraníme mléko, které působí dráždivě a je ve větším množství toxické.
Klejicha masová ve společnosti žlutě kvetoucí janeby
Stejně jako hlízola pochází i klejicha ze Severní Ameriky. Prospívá nejlépe na slunci. Vyžaduje vlhkou a humózní půdu, ačkoli kratší období sucha snáší. Pěstovat můžeme kultivary s květy červenými i bílými.
