Není to tak dávno, kdy se u nás pěstovala hlavně letní tykev Kveta, doplněná o velkoplodé tykve Goliáš a Veltruská obrovská; pro labužníky tu byly ještě patizony, samozřejmě bílé. Tykve zkrátka nebyly v české kotlině zeleninou neznámou, ale rozhodně byly zeleninou málo pěstovanou. Jenže pak přišlo Hokkaido…

Hokkaido a jeho fanoušci

Tahle tykev je menší, tak akorát na zpracování, oranžová, sladká a chutná. A podle některých referencí až zázračně zdravá. Do „klubu Hokkaida“ se hrnuly stovky pěstitelů a labužníků, kteří až dosud tykve odmítali, a oranžové Hokkaido se brzy stalo nejpěstovanější tykví v našich končinách. Této odrůdě slouží ke cti, že si nenechává slávu jenom pro sebe, ale vzbudila zájem o celou rodinu tykví. Pojďme se na ně podívat podrobněji, chuť každé odrůdy je v něčem výjimečná a zajímavě zpestří náš jídelníček.

Mnoho tváří tykve

Tykev velkoplodá (Cucurbita maxima Duch.) patří mezi jeden z nejvariabilnějších zeleninových druhů. Její plody mohou být kulovité i ploše kulovité, protáhle blánovité, hruškovité, turbanovité i na obou koncích zúžené. V druhovém názvu má tato tykev velké plody, ty mohou skutečně dosáhnout hmotnosti až několik stovek kilogramů. Nejoblíbenější jsou ale odrůdy s plody menšími, o hmotnosti od jednoho do tří kilogramů. Právě takové je Hokkaido, ve světě známější pod označením Uchiki Kuri. Oba tyto názvy nezapřou japonský původ. Jak je to ale možné, když je dle botaniků domovinou všech tykví Amerika? V odborných kruzích se tomu říká „druhotné centrum vývoje druhu“. Stovky a tisíce let po světě plodiny cestují a rozšiřují se spolu s člověkem. V oblastech, kde nebyly dosud známé, jsou pěstovány a šlechtěny s ohledem na specifické kulturní, pěstitelské a gastronomické požadavky, a tak vznikají nové odrůdy i tam, kde bychom je nehledali.

Dýně výtečné chuti

Tak se v rodině tykve velkoplodé objevil i povedený Japonec, který se rozšířil do celého světa. Právě Japonci totiž při šlechtění upřednostňují chuť, a to je také hlavní atribut Hokkaida. Odrůda se vyznačuje poměrně slabou slupkou, což v kuchyni umožňuje zpracování celých plodů bez nutnosti slupku okrajovat. Daní za to je ovšem kratší skladovatelnost, plody Hokkaida vydrží ve sklepě maximálně do ledna, nejvýše do února.

Šlechtitelé ale přišli s odrůdou Solor, která je dnes nejlépe skladovatelným Hokkaidem na trhu. Když jí ještě trochu pomůžeme a budeme plody skladovat v suchu a při teplotě kolem 12 °C, vydrží až do dubna.

Další odrůdy hokkaida, zelené i modré

Hokkaido ale nemusí být pouze oranžové. Delica F1 je zelené Hokkaido s ploše kulovitými, tmavozelenými plody se světlým žíháním. Plody dorůstají do hmotnosti kolem 2 kg, dužina je jasně oranžová, chutná. Slupka je tužší než u klasického Hokkaida, plody jsou ale díky ní lépe skladovatelné. V Asii je tento typ tykve vysoce ceněný.

Odrůda Blue Kuri je ve světě známější jako Blue Hokkaido – modré Hokkaido. Šedomodré plody o hmotnosti 1,5 kg jsou mírně plošší než u tradičního oranžového Hokkaida. Kvalitou dužiny i její chutí se ale oranžovému bratru vyrovnají. Právě chuť je to první, co labužníci u této tykve oceňují. Někteří tvrdí, že předčí i klasické oranžové Hokkaido. Plody jsou dobře skladovatelné. Odrůda vykazuje díky barvě značnou toleranci k virózám, které způsobují na oranžových plodech klasického Hokkaida tmavě zelené skvrny a znehodnocují je.