Pod pojmem pěstování hub si většinou představíme žampiony, které lze pěstovat ve sklepě i v pokoji, či hlívu ústřičnou, kterou můžeme naočkovat na polínko nebo do pařezu. Žampiony ani hlívu však správný houbař nepovažuje za „pravé“ houby – ty pro něj představují hřiby, lišky, kozáky, bedly a jiné lesní druhy. Otázka tedy zní: Je možné i tyto houby pěstovat? Není to sice pro každého a úspěšnost není vždy jistá, ale jde to.

Houbový hájek na zahradě

Lesní houby můžeme pěstovat i na zahradě, je však třeba mít tam vlastní „les“. Houby totiž potřebují stinné vlhčí stanoviště a vzhledem k tomu, že mnoho druhů žije v symbióze s dřevinami, musí mít jako sousedy i vhodné stromy, například břízy, duby, buky, smrky, borovice či jedle. Pokud takové stromy na zahradě nemáme, je nutné je vysázet. A nemusíme čekat ani příliš dlouho – např. pěkný březový lesík z malých semenáčků vyroste již během 4–5 let.

Jak si opatřit sadbu hub?

  • Výhodou je, máme–li pozemek se stromy, který leží poblíž lesa. Houby se mohou rozšířit z lesních porostů sporami, kterými se rozmnožují.
  • Spory hub je také možné si do zahrady „donést“ s mulčovací kůrou, v níž bývají obsažené především spory smržů, a v různých substrátech pro rostliny, jejichž základ tvoří rašelina a kůrová drť.
  • Spory lesních hub se nacházejí i na větvích či pařezech, které si dovezeme jako palivové dřevo.

Profesionální sadba hříbků

Nechceme–li ponechat nic náhodě, je možné (i když stále ještě ne zcela běžné) koupit i profesionálně připravenou a testovanou sadbu hřibovitých hub – a to buď práškovou směs připravenou z podhoubí či spor, nebo suspenzi s živými zárodky několika druhů lesních hub (v prodávaných suspenzích bývá obsaženo zpravidla více druhů hub, např. hřib smrkový, kozák březový, křemenáč osikový, ryzec smrkový, klouzek obecný, bedla jedlá a další, dle konkrétního přípravku). Dokonce je možné kupit přímo sazenice stromů, jež mají již „naočkované“ podhoubí.

  • Práškové směsi a suspenze sypeme nebo lijeme přímo ke kořenům stromů rostoucích na chráněném, stinnějším místě zahrady a to do přiměřeně vlhké půdy asi 10–20 cm hluboko a v kruhu asi 1–2 metry kolem kmenu stromu.
  • Spory můžeme očkovat ke kořenům od jara do podzimu při teplotách nad 10 °C a je nutné udržovat půdu stále mírně vlhkou.

Přípravky jsou většinou ruské či polské produkce (v těchto zemích mají s pěstováním hřibovitých hub dlouholeté zkušenosti a houbové sadby jsou připravovány ve spolupráci s univerzitami a výzkumnými ústavy) a jsou k nim přiložené podrobné návody v češtině. Musíme však počítat s tím, že ne všechny druhy hub obsažené v přípravku na zahradě vyrostou – ujmou se pouze ty, které budou mít na daném místě vhodné podmínky a správnou symbiotickou dřevinu. A pokud kupujeme naočkované stromky, měly by mít vlhký kořenový bal, zcela prorostlý podhoubím, ideální je, pokud již houba vytváří plodnice.

Pěstování lesních hub praxi

Praktické zkušenosti nelze ničím nahradit, a tak spoluautorka článku Irina Badaeva popíše několikaleté zkušenosti s pěstováním hub na zahradě, jemuž se věnuje celá její rodina.

„Poprvé jsem se setkala s houbami na zahradě mojí babičky, kde rostlo mnoho vzrostlých stromů, především bříz a smrků. Pozemek byl navíc blízko lesa, na rašelinopískových půdách, a tak jsme na zahradě často nacházeli holubinky, hřiby, kozáky, václavky a další houby, jež se zde přirozeně rozšířily. Nezůstalo však pouze u sběru náhodně rostoucích hub. O houby jsme se začali starat.

  • Místa, kde houby rostou, pravidelně zaléváme, aby podhoubí nevysychalo.
  • Dosypáváme na ně polorozložené suché listy a lesní hrabanku a dbáme na to, aby plocha nezarostla plevelem, což vše přispívá k vytvoření ideálního klimatu pro růst a množení hub.

Sadba hub z domácích zdrojů

Časem jsem začala nové houby i uměle „vysazovat“, aby byl jejich přísun do kuchyně zajištěn v dostatečném množství. Na jedné neudržované části zahrady vyrostl z náletů malý březový lesík, který jsme se s rodinou rozhodli využít pro pěstování hub, především kozáků březových, kterým se v tomto prostředí daří nejlépe.

  • Jako zdroj pro výsadbu hub jsme si připravili vodní suspenzi skládající se z jedné objemové části rozmělněných „kloboučků“ zralých kozáků a ze sta objemových částí vody.
  • Tuto suspenzi jsme aplikovali přímo ke kořenům mladých bříz.
  • Zeminu kolem stromků je nutné na několika místech opatrně odhrabat až ke kořenům, ale tak, abychom je nepoškodili, pak rovnoměrně rozlít připravenou suspenzi, kořeny opět přihrnout odhrabaným substrátem a dobře zalít místa aplikace i jejich okolí.

Pro výsadbu bychom měli vybrat místo, kam nedopadá přímé sluneční záření, avšak zároveň má dostatek rozptýleného světla – to znamená ideálně do středu nepříliš hustého seskupení několika bříz. Pokud máme v zahradě např. pouze jednu břízu, kolem níž „vysadíme“ podhoubí, je dobré místo ještě přiměřeně hustě osázet vhodnými bylinami, které poskytnou houbám potřebný stín.

Péče o houbovou sadbu

O houbovou násadu se musíme starat i později, zvlášť nutné je udržovat patřičnou vlhkost půdy.

  • Za suchého počasí je třeba půdu kolem stromů i v jejich širším okolí každodenně zavlažovat, avšak pouze kropením, prostě tak trochu imitovat přirozený déšť – zálivka silnějším proudem vody by totiž mohla vyvíjející se podhoubí nenávratně poškodit.
  • Zalévat je nejlepší navečer, kdy už se voda nebude tolik vypařovat, aby podhoubí přes noc vláhou dostatečně nasáklo.
  • Chceme–li se dočkat dobré úrody, houby nezaléváme pouze po výsadbě, kdy se začíná rozrůstat podhoubí, ale i v době, kdy se tvoří samotná těla hub.
  • Přídavek hnojiv do zálivky houby nepotřebují, samy si zajistí dostatek živin.

První úrodu kozáků březových je možné sbírat již prvním rokem po výsadbě a při dobré péči se každoročně zvyšuje. Z několika čtverečních metrů jsme za sezonu nasbírali 70–80 kozáků. Naše vlastní zkušenosti ukazují, že výnosnost se zvyšuje, pokud se již někdy před výsadbou na ploše uvedený druh houby objevil, a to i v případě, že tam pak několik let houby vůbec nerostly.“

Sběr hub při velikosti ideální do kuchyně

„Pěstování hub na zahradě má velkou výhodu – houby můžeme sklízet v ideální velikosti – ani příliš malé, ani staré houby, které nemají vhodnou kvalitu pro kuchyňské zpracování. Pokud okolo hub instalujeme návnady na slimáky, můžeme je též celkem dobře ochránit před zničením těmito škůdci. Pokud o svou houbovou zahrádku budeme dobře pečovat, od konce jara do konce podzimu na ní vždy najdeme dostatek hub pro oblíbená houbová jídla,“ říká Irina a přidává svůj recept na smažené václavky s brambory.

Smažené václavky s brambory a vajíčkovou vochomůrkou

Rozpis pro tři osoby

  • 12 středně velkých brambor
  • 400 g václavek
  • středně velká cibule
  • 3 rajská jablka
  • 3 vejce
  • mladá větvička kopru
  • hladká mouka
  • sůl
  • majonéza
  • Omyté václavky rozřežeme na středně velké kousky a alespoň 5 minut je povaříme. Současně dáme vařit oloupané brambory.
  • Poté si připravíme nadrobno nakrájenou cibuli a osmažíme ji na pánvi na rozpáleném slunečnicovém oleji.
  • Když je cibule téměř usmažená, přidáme na pánev předvařené václavky, posypeme je lžící mouky, obsah pánve promícháme a smažíme, dokud nebudou houby hotové.
  • Mezitím uvaříme vejce natvrdo a připravíme si rajská jablíčka. Ta rozřízneme na poloviny a odstraníme měkkou vnitřní část se semeny.
  • Uvařená vejce oloupeme, na jejich vrchol umístíme červené kloboučky z rajčat a majonézou na nich uděláme typické „muchomůrkové“ tečky tak, aby houbové jídlo bylo opravdu stylové.
  • Uvařené brambory rozkrájíme na poloviny, posypeme je smaženými václavkami a na ně rozprostřeme krátce povařenou větvičku kopru.

Nakonec umístíme doprostřed talíře vajíčkovou muchomůrku a jídlo je hotové. Přejeme dobrou chuť!

Houbová vůně kozáků

Kozák březový roste pod břízami a jeho podhoubí (tzv. mycelium) je napojené na jejich kořeny. Takové soužití hub a rostlin se nazývá mykorrhiza a je prospěšné pro oba druhy. Kozáky mají velmi příjemnou chuť a výraznou houbovou vůni. Můžeme je zpracovávat čerstvé, velice vhodné jsou i k sušení. Nejlepší je sbírat kozáky střední velikosti. Starší houby mají tvrdé nohy a vodnaté klobouky.