Nedejte si namluvit, že na houbařské výpravy musíte od podzimu do jara zanevřít. Ano, zimních hub roste méně a mnoho z nich je nejedlých a pár i jedovatých. Řada houbařů však na úlovky tohoto období nedá dopustit a například opeňku měnlivou považují za největší lahůdku. Dejte ale pozor na přemrzlé houby, ty se k jídlu nehodí. Jak je poznat? Třeba podle okrajů kloboučků - bývají narezlé.
Fialová noha, vitaminová bomba
Chybí vám vitaminy z řady B? Tak vyražte hledat čirůvku dvoubarvou
Zřejmě nejhojněji z jedlých zimních hub můžete narazit na čirůvky. Čirůvku dvoubarvou (Lepista personata) poznáte lehce. Nohu má zcela fialovou, naopak místy plstnatá třeň bývá zbarvená jemněji, až bíle či smetanově. Pokud si k této čirůvce přičichnete, zaume vás svébytnou, příjemnou zemitou vůní. A hlavně – chutná úžasně! Navíc jde o hotovou přírodní lékárnu. Kromě vysokého obsahu draslíku, minerálů a proteinů, obsahuje kyselinu listovou, kterou můžete najít i pod označením vitamin B9. Společně s vitaminem B12 je nepostradatelná pro buněčné dělení a tvorbu nukleových kyselin, takže můžeme bez nadsázky říct, že se bez ní naše tělo neobejde. Tím výčet předností čirůvky dvoubarvé nekončí. Naše tělo si z ní bere i mastné kyseliny, antibakteriální a antioxidační látky nebo flavonoidy nazývané také vitamin P, které skvěle působí na naše cévy.
Les? Kdepak, raději louku
Čirůvka dvoubarvá je citlivá dáma, nesnese chemikálie, takže ji nenajdete na hnojené půdě. Kupodivu málokdy roste v lese, drží se raději na loukách, různě v trávě a možná na ni narazíte i na vaší zahrádce nebo třeba v městském parku. Dorůstá až do výšky dvanácti centimetrů. Roste jak samostatně, tak ve skupinkách – často paprskovitě do stran. Čím starší je houba, tím světlejší má nohu. Klobouk bývá hladký, našedle béžový. Jeho průměr může být až patnáct centimetrů.
Pozor na toxiny
Fialovou krasavici si musíte tepelně upravit – jinak hrozí otrava.
Ostražitější musíme být u blízké příbuzné čirůvky dvoubarvé, čirůvky fialové (Lepista nuda). Ta má jemnou chuť, typickou lahodící vůni a krásně fialovou dužninu, která s věkem bledne. Barva plodnic kolísá od fialové až po její temnější šedavé odstíny. Díky téhle barevné dominanci houbu lehce poznáte. A proč že ta ostražitost? Houba totiž obsahuje hemolysin, toxin, který narušuje buněčné membrány. Je tudíž jedovatá. Ale! Hemolysin nepřežije vyšší teplotu úpravy jídla. Z jedovaté houby se stává poté houba zdravá, která pomáhá například snižovat krevní tlak.
Evergreen zdravého houbaření – hlíva
Třetí ze zimních hub, kterým se dnes podíváme pod kloubouk, zná asi každý – je jí hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus), kterou můžeme sbírat až do března. Vyhledává místa poblíž vody či tam, kde se drží vlhkost, jako jsou třeba údolí. Ale potkat ji můžeme až na hraně horského pásma. Nejraději roste na dubech, bucích, topolech a třeba i ořešácích, ale když není z čeho vybírat, zavděk vezme i dalšími dřevinami, včetně jehličnanů. Klobouk může být až pětadvaceticentimetrový, takže hlívu těžko přehlédnete. Méně se ví, že i hlíva dokáže klamat tělem a její charakteristický hnědý klobouk, tak, jak jej známe z obalů potravinových doplňků, může být i šedomodrý.
Třikrát denně prášek hlívy
Hlíva ústřičná je téměř všelék, navíc skvěle chutnající a se širokým spektrem využití v kuchyni.
Hlíva je královna zdravých hub. Výčet látek prospěšných pro naše tělo by vydal na samostatný článek, tak za všechny zmiňme alespoň proteiny, stopové prvky a vitaminy B. S čím vám hlíva může pomoci? Předstravuje skvělý doping imunity. Působí jako prevence civilizačních onemocnění, a dokonce bývá doporučována jako potravinový doplněk při chemoterapiích. Snižuje cholesterol i tlak, pomáhá v boji s kloubními nedostatky a chválí si ji i diabetici a astmatici. A navíc – dá se z ní uvařit řada skvělých jídel, výborná je třeba falešná dršťková polévka. Méně známý, ale neméně chutný, je zdravý houbový ovar. Hlívu ale užijete i do rizota, omáček, na řízky či klasicky do bramboračky. Vhodná je též k nakládání nakyselo. Hlívu můžete doma i nasušit při teplotě do 40 oC, aby nedošlo ke znehodnocení jejích účinných látek, rozdrobit a prášek užívat. Ušetříte tak za drahé přípravky z lékárny. Užívá se obvykle 1/3 plné čajové lžičky třikrát denně.
Neprávem přehlížená opěnka
Toto je opěnka. Dávejte ale dobrý pozor, ať ji nezaměníte za podobnou čepičatku jehličnanovou (Galerina marginata). Ta je jedovatá.
Oproti hlívě takřka neznámá je opeňka měnlivá (Kuehneromyces mutabilis). Sbírají ji jen houbaři fajnšmekři, přitom má výjimečně lahodnou, jemnou chuť a příjemnou, kořenitou vůni. Pokud vás tlačí čas, stačí si ji osmahnout na másle či olivovém oleji pánvičce a osolit. Skvělá je ale i v omáčkách, polévkách, jako součást smažených masovo-zeleninových směsí, anebo s pečeným kuřecím masem – jen je dobré opeňku přidat až čtvrt hodiny před koncem pečení. Opěnka se vám odvděčí dopingem manganu, selenu a železa, udržuje cévy zdravé a navíc bojuje proti chudokrevnosti. Jak opěnku měnlivou poznáte? Má žlutohnědý klobouk velký dva až deset centimetrů a obvykle roste ve skupinkách, třeba až o sto kouscích! Najít se dá hlavně na listnaných stromech – má ráda kmeny, pařezy, i opadané větve. Vyhovuje jí vlhko, a pokud je mírná zima a vlahé léto, dá se sbírat i celoročně.
