Hrách se sklízí a suší již několik tisíciletí. Patřil vždy k nejčastějším pokrmům prostých lidí, což dosvědčují i slova lidové písně: „Hrách a kroupy, to je hloupý, to my máme každej den“. Jako pochutina se pekla naklíčená zrna hrachu, kterou leckde pamětníci ještě znají jako „pučálku“.

Hrách je totiž velmi výživný a zdravý. Naši předci věděli, co jíst, aby měli dostatek sil… Obsahuje až 23 % lehce stravitelných rostlinných bílkovin, cukry, vitaminy - zejména skupiny B dále PP, C, E, karoten (provitamin A), minerály železo, vápník a cennou rostlinnou vlákninu.

Mladý sladký hrášek

Hrách znali lidé dlouho jen sušený a vařený, nejvýše naklíčený. Až začátkem 17. století přišli Holanďané na to, že jíst se dají i nezralé lusky a měkká semena. Nelenili a začali šlechtit nové, sladší a křehčí odrůdy hrachu, vhodné k přímé konzumaci.

V současnosti jsou nejžádanější odrůdy dřeňových hrachů. Z lusků se vybírají nezralá zrna . „Mladý hrášek“ je žádaný v konzervách i zeleninových mražených směsích, vyloupaná zrna jsou lahůdkovou zeleninou pro přímý konzum i do salátů, polévek…

Další odrůdou, kterou milují především děti, jsou hrachy cukrové. Jejich nezralé, slaďounké, křehké, ploché lusky bez vnitřní pergamenové blány se totiž „chroupají“ celé.

Pěstování

  • Pro hrách je ideální vlhčí, zásaditá půda, dobře snáší chlad.
  • Dřeňové i cukrové hrachy vyséváme v dubnu.
  • Poléhavé hrachy vyséváme do řádků 25-30 cm od sebe, v řádcích po jednom na vzdálenost 3-5 cm, do hloubky 4-5 cm.
  • Semena šplhavých odrůd vyséváme do hnízd po 3-4 zrnech do hloubky 4-5 cm, hnízda kladem 10-15 cm od sebe .
  • Pnoucím odrůdám, které se listovými úponky šplhají do výše (často i přes dva metry) je nutno připravit oporu (síť, motouzy, pruty svázané do jehlanu, pletivo).
  • Vysévat můžeme postupně až do konce jara, čímž prodloužíme období sklizně. Pro podzimní sklizeň lze rané odrůdy vysévat od poloviny července.
  • V průběhu vegetace odplevelujeme a mírně kypříme půdu, při suchém počasí zavlažujeme.
  • Sklízíme postupně, vždy podle požadovaného stupně zralosti.

Tip: Hrachy, stejně jako všechny rostliny z čeledi rostlin bobovitých (Fabaceae), zvyšují obsah dusíku v půdě. Dovedou to díky hlízkovým bakteriím, které žijí na koříncích a jsou schopny poutat vzdušný dusík. Kořenový systém navíc proniká hluboko a výrazně tak zlepšují vlastnosti půdy. Jako zelené hnojení tyto rostliny navíc půdu obohacují o organickou hmotu - ideální kombinace!

Kdo chodí na hrách

Sladké lusky nechutnají jen lidem, ale i cizopasným houbám. Patří mezi ně například antraknóza, hnědá skvrnitost, suchá kořenová spála, či plíseň a padlí. Používáme proto kvalitní osivo, namořené, nebo naočkované biologickými přípravky, zajišťujícími přírodní ochranu před cizopasnými houbami.

Na hrachu se přiživují také početní škůdci. Z mnohých jsou to například třásněnky, mšice kyjanky, plodomorky, listopas čárkovitý, zrnokaz, obaleči. U chemické ochrany je třeba před konzumací dodržet ochrannou dobu a vyvarovat se tak zdravotním problémům. U přípravků na bázi řepkového oleje a lecitinu, rovněž účinných proti savému hmyzu, naopak žádné zdravotní riziko nehrozí.