V Evropě je mydlice lékařská (Saponaria officinalis) původní, ovšem hojně roste i v Americe, kam si ji první osadníci přivezli s sebou. Dnes je sice mýdel a pracích prostředků na trhu velký výběr, ovšem půvabnou mydlici si můžete sami vypěstovat, bude užitečnou i pohlednou součástí zahrady. Mýdlová voda z ní získaná je dokonale ohleduplná k životnímu prostředí i k jemným tkaninám či pleti.

Zajímavé informace o mydlici lékařské zjistíte také ve videopříspěvku na YouTube, kanál Marco Pardini:

Zdroj: Youtube

Lahůdka pro motýly

Mydlice je až metr vysoká a velmi pohledná trvalka. Vyšlechtěny jsou dokonce zahradní kultivary se zmnoženými okvětními plátky a výraznější narůžovělou barvou květů. Květy jsou prostřeným stolem pro motýly s dlouhým sosáčkem a ochutnat je můžete i vy, jsou jedinou částí rostliny, kterou lze v malém množství pozřít bez rizika. Ostatní části obsahují příliš mnoho saponinů, a tudíž jsou jedovaté, působí silnou nevolnost. Ovšem právě saponiny dávají rostlině jedinečné účinky, mají mimo jiné čistící schopnosti.

Jak ji využít?

Mýdlovou vodu si připravíte snadno – jeden šálek sušené nasekané lodyhy nebo dva šálky čerstvé půl hodiny povařte ve třech šálcích vody. Nechte vychladnout a přeceďte. Pokud použijete sekaný kořen, stačí ho půl šálku a ještě před povařením ho nechte ve studené vodě přes noc macerovat.

Přidejte další bylinku

Takto připravený domácí prostředek poslouží jako koncentrát. Po naředění vodou dovede jemně očistit hedvábí, vlnu a další vzácné tkaniny a navrátit jim původní krásu, aniž by je poškodil. A posloužit může i pro šetrné čištění pleti a mytí vlasů. V lednici vám vydrží kvalitní přibližně týden. Na rozdíl od čerstvých květů odvar z mydlice nevoní – ke konci vaření však můžete přidat jakoukoli aromatickou bylinku (mátu, levanduli či vonnou pelargoii) a mýdlovou vodu tak o vůni obohatit.

Jak je pěstovat

Mydlici zjara snadno vypěstujete ze semen. Může být nejen dosti vysoká, ale také až 60 cm široká, vyžaduje tedy dostatek prostoru. Lodyhy však mohou časem poléhat – můžete je podepřít proutky, nebo je vysadit do sousedství pevnějších trvalek, které jim oporu poskytnou. Rostlinám se bude dařit na slunném místě nebo v polostínu. Mají rády výživnou, kyprou, na humus bohatou půdu a vyžadují dostatek vláhy. V přírodě často rostou podél potoků a na vlhkých loukách. V dobrých podmínkách se samy rozrůstají do šířky, oddenky i samovýsevem, a mohou posloužit i jako půdopokryvné. Na podzim můžete rozdělit starší trsy nebo oddělit oddenky a vysadit je na nové místo.

Podzimní sklizeň

Nať mydlice, jako u většiny trvalek, v zimě usychá a zjara vyráží nová. Proto ji skliďte dříve, než ji mrazy zničí. Můžete z ní rovnou připravit mýdlový roztok, nebo si ji nasušit do zásoby. Podzim je rovněž ideální dobou ke sklizni kořene, který si v období hojnosti nastřádal maximum účinných látek. Pokud se vám mydlice již rozrůstá, nemusíte se bát část kořenů odebrat. Někdy je to dokonce nezbytné, aby se nešířila do částí zahrady, kde ji pěstovat nehodláte. Kořeny je třeba důkladně usušit a skladovat na suchém místě. Na kousky je snáze nasekáte ještě čerstvé – a pokud se práce nedaří s ostrým nožem, pomohou zahradnické nůžky.

Související články

Zdroj: časopis Receptář