Pokojová kala (Zantedeschia aethiopica) vyžadovala vždy nejen citlivé zacházení, ale také prostor – její bujné trsy dorůstaly do metrové výše. Dnes jsou však k dostání i nižší a velmi půvabné kultivary. Květní toulce jsou sněhobílé, nebo je mohou zdobit zeleně žíhané okraje.

Kytice z kornoutice

Druhé jméno kaly je kornoutice. Její elegantní květy, přesněji květenství, kornouty skutečně připomínají – květní palici objímá nápadný toulec. Vykvétají na vysokých stvolech nad trsy bujných, tmavých, lesklých listů, nad nimiž dokonale vynikají. Rostliny kvetou často již v zimě, kdy nás květy potěší dvojnásob.

Pěstování pokojové kaly

Ve své africké domovině roste kala v oblastech, které jsou po část roku zaplaveny vodou a v dalším období vyschnou – a tomu je přizpůsoben i její životní cyklus. Od jara do podzimu jí vyhovuje teplo, na chráněném místě ji můžeme i letnit. Na jaře, dokud má zelené listy, jí dopřáváme hojnost vláhy a každý týden ji přihnojíme. Ovšem v květnu či červnu začnou listy usychat a opadávat – je to přirozený cyklus kaly, není třeba se znepokojovat. Je to však také signál ke změně péče. Květinu přestaneme zalévat a hnojit. Až dva měsíce by měla zůstat bez závlahy – dužnaté oddenky sucho přežijí. Pokud rostlině tento letní odpočinek nedopřejeme, nepokvete.

  • Na konci léta kalu přesadíme, oddenek zahrneme 2 cm silnou vrstvou kyprého substrátu. Začneme zalévat - čím více kala narůstá, tím více vláhy jí dopřáváme. Při přesazování můžeme trsy rozdělit. Kalu lze množit také postranními výhonky.
  • Do prosince je pro ni ideální chladnější, ale dostatečně světlé místo.
  • Když ji v lednu přemístíme do tepla, může začít kvést již v zimě. I v době květu je vhodnější místo do 20 °C - pokud je kale příliš teplo, květy nevydrží tak dlouho krásné.
  • Kala potřebuje dostatek světla, nevadí jí ani trocha přímého slunce. Prospívá jí vyšší vzdušná vlhkost a rosení.

Toulce bílé, růžové i zlaté

Pěstovat můžeme vícero druhů a mnoho kultivarů. Klasikou je sněhově bílý nebo nazelenalý toulec pokojové kaly (Zantedeschia aethiopica), který obtáčí žlutou nebo oranžovou květní palici. Toulce však mohou být i zlatožluté či oranžové, navíc je mohou zpestřovat tmavé středy nebo červené okraje, půvabné jsou také úzké růžové a fialové toulce, které mají obvykle světlejší střed.

Barvami hýří druhy jako Zantedeschia albomaculata, Zantedeschia rehmanii, Zantedeschia elliottiana. Barevná květenství tvoří spolu s rovněž pohlednými listy dokonalou kytici. Tyto druhy a jejich kříženci mají životní cyklus opačný, kvetou v létě a odpočívají v zimě, hlízy však mráz nesnesou. Lze je pěstovat jako přenosné rostliny, nebo hlízy na podzim vyjímat ze země a uložit na suchém, tmavém místě při pokojové teplotě.