Kaktusy jsou rostliny závislé na plném světle – a už méně závislé na vodě či vlhkosti. Alespoň většina z nich, těch stepních, div ne pouštních. Barevné kalendářové obrázky z Mexika buďtež nejzářnějšími příklady. Klidně mohou být doplněny mužem v ohromném sombreru.
Takové sombrero se střechou jako paraple by ovšem tomu, kdo by se vydal za „listovými“ kaktusy, bylo na obtíž. Musel by totiž zamířit do hustších porostů a ještě lépe do korun stromů. Anebo šplhat po skalách.
Kaktusy na stromech
Většina z nich roste v rozsochách větví, odkud jejich nepříliš pevné ploché a úzké stonky mohou volně viset a vystavovat na odiv nádherné květy. Rostou také v prostředí, kam slunce občas nedosáhne a nezasvítí. Zato bývá v korunách takových stromů nebo na mokvajících skalách vlhko – anebo alespoň dostatečně vlhký vzduch.
Ač zdánlivě vyhlížejí stejně (stavba jejich těla je skutečně obdobná), přesto je botanika (a zahradníci) rozlišuje do několika rodů.
Jako u většiny kaktusů byste i u těch „listových“ marně hledali pravé listy. To, co vypadá jako dužnatý placatý listovitý útvar, je ve skutečnosti stonek, dokonce zřetelně článkovaný.
Vánoční kaktus potřebuje střídání teplot
Z brazilských deštných lesů pochází tzv. vánoční kaktus. Ty, které jsou dnes k dostání, jsou již hybridního původu. Původní druhy rostly jako epifyty v pohořích nedaleko Rio de Janeira v nadmořských výškách do 1400 m. Dnes jsou vedeny pod názvem Schlumbergera truncata, kdysi jste se na ně doptali i v rodu Zygocactus. Rostly přichycené v hrubé borce stromů nebo ve skalních štěrbinách jako tzv. petrofyty. Byly závislé na střídání ročních období a na to je také třeba myslet při jejich pěstování.:
- V létě mohou být venku, v teple, dobře zalévané.
- Koncem srpna je třeba zálivku omezit a současně je přenést do chladného prostředí, ale ne pod 12 °C. V té tobě se nesmějí zalévat.
- Jakmile se na plochých stoncích objeví základy poupat, je třeba přenést vánoční kaktus do tepla a obnovit zálivku.
- Po odkvětu zálivku opět částečně snížíme – až do vynesení ven.
Pozor ale, jakmile se začnou poupata rozevírat, stane se vánoční kaktus konzervativcem. Každá sebemenší změna, otočení, změna osvětlení a podobně může způsobit, že poupata opadají.
Velikonoční kaktus kvete na jaře
Kvete–li vánoční kaktus či zygokaktus od prosince do února, jeho vzdálený příbuzný z rodu Rhipsalidopsis alias velikonoční kaktus má období květu posunuté do března až května. Jeho stonkové články jsou výrazně kratší než u předchozího. Pochází ovšem z podobných podmínek v Brazílii, ale jeho roční životní rytmus je trochu jiný:
- Období odpočinku má v rozmezí od listopadu až konce ledna. V té době by měl být v chladnu, v teplotách kolem 10 °C a téměř nezalévaný. Jen tehdy vytvoří květní základy.
- Po odkvětu potřebuje zase určité období se sníženou zálivkou.
Epifyly, zelené kaktusy s krásnými květy
„Pravé listové kaktusy“ patří do rodu Epiphyllum. I oni jsou Jihoameričany, ale rostu v širším regionu, dokonce až do Mexika.
- Od jara do podzimu vyžadují teplo a vlhký vzduch.
- V zimě (od listopadu do března) mohou být téměř bez vody a při teplotě 10 až 15 °C.
- Kvetou nejpozději ze všech, od května až do konce července.
Kaktusy tohoto rodu jsou asi ze všech takto podobných kaktusů nejprošlechtěnější. Existuje už více než 10 000 kříženců a pojmenovaných odrůd, kultivarů. Jejich květy mohou být velké třeba jen 5 cm, ale existují i obři s květy širokými až 35 cm. Pěstitelé epifyl se sdružují do speciálních společností podobně jako růžaři nebo pěstitelé jiřinek.