Morušovníky (Morus) jsou opadavé stromy původem ze severního mírného a subtropického pásma. Mají střídavé celokrajné nebo laločnaté listy se zubatým či pilovitým okrajem. Květy jsou drobné, uspořádané do malých klásků, plody pak svým vzhledem připomínají ostružiny. Jejich barva je podle druhu bílá, červená, karmínová, fialová až černá. Plody dozrávají koncem července.
Bourec morušový a moruše patří k sobě
Morušovníky a výroba pravého hedvábí k sobě neodmyslitelně patří. Housenky nočního motýla bource morušového (Bombyx mori) se totiž živí výhradně listy moruší. Zajímavé je, že v dnešní době již bource v přírodě nenajdeme, chová se výhradně pro výrobu hedvábí. V Číně je jeho výroba známá již neuvěřitelných 5000 let.
Dospělý motýlek bource je bíle ochmýřený, velký asi 5 cm, neumí létat a jeho ústní ústrojí je redukované, takže nemůže přijímat potravu. Zato housenky bource jsou velmi žravé, líhnou se od nakladení vajíček po 10 dnech a požírají morušové listy bez přestávky 24 hodin denně.
bourec morušový - housenka a kokon
Jak vzniká hedvábí?
Po několika svlékáních si začne housenka vytvářet kokon, do kterého se zakuklí. Tvoří jej vlákno čistého hedvábí, které je produkováno slinnými žlázami housenek. Jeden kokon tvoří 300–900 metrů dlouhé nepřerušované vlákno! Kokony se sbírají a zahřívají po několik hodin při 100 °C. Housenky se tím usmrtí a kokon lze pak lépe rozmotat.
Z Číny se výroba hedvábí rozšířila v první polovině 18. století i do Evropy, je však velmi pracná. S nástupem výroby syntetických vláken ale hedvábnictví ztratilo význam a morušovníky se začaly více pěstovat jako ovocné a okrasné stromy.
Stromy do velkých zahrad
Mezi nejznámější patří morušovník bílý (Morus alba), který je v dospělosti až 15 m vysoký. Jeho plody mohou být zbarveny bíle nebo červeně. Vyšlechtěno bylo několik zajímavých kultivarů, které se hodí do okrasných zahrad:
- ´Aurea´ má listy zbarvené žlutě
- ´Laciniata´ má listy zubaté
- ´Pendula´, která je v zahradách asi nejčastější, tvoří tenké, dlouhé, převisle rostoucí větve.
plody bílé moruše
Dalším rozšířeným druhem je morušovník černý (Morus nigra), který dosahuje výšky jen 10 metrů a často má charakter keře. Jeho plody jsou sladší a aromatičtější než v případě předchozího druhu a jejich šťáva silně barví.
Morušovník červený (Morus rubra) pochází z východu USA. Dosahuje výšky až 20 metrů a plody jsou podobné druhu černému, jsou jen o něco světlejší a na chuť kyselejší. U nás se s ním příliš často nesetkáme.
Křížením morušovníku černého a červeného vznikl morušovník trnavský (M. trnaviensis), který velmi bohatě plodí množství temně karmínových sladkých plodů, kterých lze z jednoho stromu sklidit i 70–100 kg. Plody zrají postupně a je nutné je sklízet ručně. Je třeba si pospíšit, protože zralé moruše na stromě nevydrží dlouho, po několika dnech začnou opadávat na zem a jsou už nepoužitelné.
Jak je pěstovat?
- Morušovník preferuje teplejší lokality, nejlépe se mu daří ve vinařských oblastech.
- Stromy jsou velmi nenáročné na půdu a snesou i sušší stanoviště a písčité podloží.
- Pěstovat je můžeme jak na slunci, tak v polostínu.
