Všechny listnaté dřeviny našeho klimatického pásma se na zimu připravují podobným způsobem. Již v létě, kdy by nás ani nenapadlo na zimu myslet, dřeviny zpomalují až zastavují růst a více než na prodlužování výhonů se soustřeďují na vyzrávání dřeva. Pouze takové dřevo je totiž schopno přečkat zimu a odolat silnějším mrazům. Pro dobré vyzrávání je potřeba dostatek fosforu a draslíku a naopak skoro žádný dusík. Přídavek takto sestaveného hnojiva koncem léta a na podzim dřevinám pomůže. Velkým omylem naopak je neustálá vydatná zálivka a dodávání dusíku. Obojí totiž stále podporuje prodlužovací růst, ale dřevo už nestihne vyzrát a je jasné, že v zimě pak takové výhony okamžitě pomrznou.

Zimní kabátek pro opadavé dřeviny

Prvním a zcela zásadním krokem je určit, které druhy zimní ochranu potřebují a které ne. Z listnatých stromů se soustředíme zejména na skupinu tzv. japonských javorů, které jsou sice nesmírně dekorativní a velmi oblíbené, ovšem pokud jsou zasazeny v okrajovějších oblastech, je určitě potřeba připravit je na zimu.

  • Nejlepší ochranu jim zajistíme, když kmen obalíme silným kartonem nebo vrstvou novin.
  • Pokud je stromek ještě malý, omotáme mu celou korunku netkanou textilií, nebo přes ni nasadíme papírový pytel.

Stejným způsobem se postaráme o mladé kaštanovníky, zelkovy a křehovětvec.

I mezi listnatými keři najdeme druhy, které vyžadují zimní ochranu. V každém případě zazimujeme arálii, ibišek, ořechokřídlec, krásnoplodku, perovskii, venkovní fuchsii (čílko), zimolez lesklý a komuli.

Stálezelené keře bývají choulostivé

Dřeviny neřežeme před zimou, ale až na jaře po vyrašení pupenů.

Skupinu velmi náročnou na pěstování i přezimování představují stálezelené listnaté keře. U nich platí, že správně zvolené stanoviště je polovinou úspěchu. Místo by mělo být přistíněné a dobře chráněné. Půda musí být až na výjimky velmi kvalitní, hluboká, dobře zásobená vláhou a nejlépe s příměsí rašeliny. Stálezelené keře špatně snášejí zejména holomrazy a sucho v zimě. Vysoká nastýlka listí je nutná zejména u skímie, cesmíny, leukothoe, mamoty, rojovníku, pierisu a hebe. O něco odolnější je hortenzie, ale i ta zimní ochranu přivítá. Keře můžeme rovněž obalit bílou netkanou textilií, nebo k nim nahrnout opadané listí.

Peřina z listí

Poduška z listí je tou nejpřirozenější ochranou. Vyvarujeme se ale listí ze starých ovocných dřevin, s největší pravděpodobností je totiž plné zárodků houbových chorob a škůdců. Některé tyto patogeny v listí výborně přezimují a na jaře infikují stromy v ještě větší intenzitě. Druhou nevýhodou listí ovocných stromů jsou jeho fyziologické vlastnosti. Listy jsou většinou velmi měkké, rychle se rozkládají a hnijí. Takové listí musíme zlikvidovat, nejlépe spálit, na zimní ochranu se rozhodně nehodí. Použijeme raději tužší listy opadavých dřevin, jako jsou dub nebo buk. Listy je dobré proti rozfoukání větrem zafixovat na místě třeba chvojím.

Ochrana růží

Specifické požadavky na zazimování mají růže. Keře před mrazy chráníme nakopčením zeminy, kterou v okolí rostliny rýčem nahrneme do středu trsu, a to do výšky okolo 40 cm. Stromkové růže odvážeme od opory, skloníme je k zemi a celý kmínek i s částí korunky zapustíme do vyhloubeného rigolu a pečlivě zahrneme. Růže ohýbáme každý rok na stejnou stranu. Kmínek i korunu můžeme také obalit papírem či textilií.

Proč jsou listy barevné?

Konec vegetace nejviditelněji signalizuje listí, které se vybarvuje a opadává. Vzhledem ke krátkým dnům, chladným nocím a případnému suchu silně klesá množství zeleného barviva (chlorofylu) a na jeho místo se dostávají barviva jiná, například karotenoidy, které jsou žluté, oranžové a hnědé. Jiné barvivo (antokyan) pak způsobuje červené a nafialovělé vybarvení listů.