Vyhloubený záhon
Ze zvoleného půdorysu odryjeme drny ostrým rýčem. Poté je můžeme dát obrácené na kompost. Dále postupujeme podle kvality půdy, kterou pod nimi nalezneme.
Pokud z ní zavlhka snadno vytvarujeme váleček, který lze i ohnout, aniž by se zlomil, je půda těžká, jílovitá. Taková rostlinám nesvědčí a je třeba ji vylehčit. Rýčem odstraníme další vrstvu půdy, a to řádek po řádku. Půdu z prvního vyrytého řádku si složíme na hromádku nebo na kolečko. Do řádku nasypeme písek a kompost či uleželý hnůj, a poté do něj přeházíme půdu z řádku sousedního, přičemž ji zbavíme případných kořínků a rozmělníme. Stejně postupujeme i dále a poslední řádek naplníme půdou, kterou jsme si nechali stranou.
Zakládáme záhon v trávníku
Jestliže váleček při tvarování praská a nedá se ohnout, je půda středně těžká, hlinitá a pro pěstování vhodná. Můžeme ji pouze nakypřit, stačí do ní zapichovat rycí vidle a pokývat jimi, nebo pod její svrchní vrstvou projet nástrojem zvaným kypřicí hák. Rytí, tedy převracení půdy, má i svoje nevýhody, a v případě kvalitní půdy je tudíž zbytečné. Semena plevelů spící v hloubce se dostanou na povrch a mohou klíčit. Navíc obracením narušíme struktury půdy a důmyslné sítě půdních organismů. Kompost však přidáme i na hlinitou půdu – můžeme vrstvu 5–10 cm silnou jednoduše nasypat na její lehce nakypřený povrch. Kompost dodá humus, organickou hmotu, která půdu udrží kyprou, dokáže zadržovat vláhu a živiny.
Zcela nevhodné je rytí půdy lehké, písčité, která se nám v ruce rozpadá a váleček z ní nelze vytvořit vůbec. Kypřit obvykle ani nepotřebuje, o to hojněji ji však obohatíme kompostem.
Mulčovaný záhon bez rytí
Odstranění drnů není snadná práce. Pokud nemáme dostatek času nebo sil, můžeme založit lehce vyvýšený záhon přímo na trávě.
Na zvolený půdorys poklademe co nejméně potištěný karton tak, aby po stranách trochu přečníval. Poté na něj navršíme vrstvu kompostu silnou alespoň 15 cm. Bude v něm prosperovat veškerá zelenina s mělčími kořeny, od salátu po cibuli. Jen pěkné dlouhé mrkve zde nevypěstujeme, ovšem zvolit můžeme odrůdy s kratším kořenem. Anebo vytvořit záhon ještě vyšší – pak však již potřebujeme ohrazení a více materiálu k naplnění. Budování vyvýšených záhonů je výhodné především na těžkých, jílových půdách, které je jinak třeba do hloubky vylehčit. (Jejich stavbou se podrobně zabýváme v Jarním speciálu Receptáře.)
Karton odepře plevelu světlo
Běžné nižší záhony ohrazení mít mohou, ale obejdeme se i bez něj. Cestičky pak jednoduše udusáme chodidly a můžeme je ještě zamulčovat štěpkou nebo slámou, položit na ně prkna či mulčovací textilii. Měly by být tak široké, abychom mohli pohodlně stát napříč. A záhony tak úzké, abychom dosáhli do jejich středu – sešlapávat bychom je neměli, později bychom navíc poškozovali rostliny.
Proč nedat pod záhon mulčovací textilii? Karton se časem rozloží, tráva rovněž a kořeny budou mít k dispozici volnou půdu. Textilie by záhon i v dalších letech omezovala. A už vůbec není vhodná nepropustná fólie, která by neumožňovala odtok vody.
Papírové desky překrýváme
Pro statné a hluboce kořenící druhy zeleniny, jako jsou cukety, rajčata, papriky či dýně, je vhodnější postup s odrytím drnů, nebo záhon vysoký půl metru. Ovšem pokud je půda pod trávníkem kvalitní, mohou prospívat i na zamulčovaném záhoně – při výsadbě na místě pod nimi kartón lopatkou proděravíme, ideálně ještě vyrýpneme kus drnu. Kořeny si tak snáze najdou cestu do hloubi půdy.
Využití techniky
Pokud hodláme založit velkorysý záhon či malé políčko, můžeme si půjčit rotavátor, který drny rozruší. Jestliže povrch zamulčujeme, můžeme vysazovat sazenice robustnější zeleniny, nebo zasadit brambory. Pro setí je však potřeba ještě jemnější úprava, odstranění hrudek, zbytků drnů, uhrabání.
Využijeme mechanizaci
ZAKLÁDÁNÍ ZÁHONU NA ZAPLEVELENÉ PŮDĚ
Pokud na místě, kde zakládáme záhon, není souvislý drn, ale půda je zarostlá plevelem, můžeme postupovat obdobně, jako v případě trávníku. S tím rozdílem, že stačí půdu vyplet rycími vidlemi. Záleží pak na druhu plevele, jak budeme úspěšní – pampelišky a ptačinec vyplejeme snadno. Pak už jen otestujeme kvalitu půdy a postupujeme stejně, jako po odrytí drnů na trávníku. Ovšem svlačec či kopřivy, jejichž kořeny a oddenky sahají velmi hluboko a snadno obrážejí, spolehlivě vyplít téměř nelze. V tom případě je výhodnější zvolit postup mulčovací. Většina plevelů díky němu odumře, ale v případě svlačce bývá třeba mulčování opakovat. Nebo na první sezonu povrch záhonu navíc překrýt netkanou textilií a do otvorů v ní sázet. Pokud zvolíme bujnou zeleninu v širokých sponech (cukety, dýně, melouny), nebude těžké uhlídat svlačce, které budou otvory vykukovat také. A nakonec je přece jen umoříme.
Pokud část plochy nepotřebujeme hned zjara, ale stačí nám ji osít či osadit v průběhu léta (i na jeho konci lze sít zeleninu pro podzimní sklizeň), můžeme na ni položit černou fólii, která za nás udělá velkou část práce.
Slámou zamulčované cestičky
Finální úprava
Půda by měla být kyprá, ale nikoli příliš načechraná a plná vzduchových kapes. Proto bychom měli povrch záhonu šetrně zpevnit. Můžeme ho lehce ušlapat, vhodné jsou rychlé šoupavé kroky, těžší zahradníci by si měli na chodidla raději připevnit prkénka. Nebo ho udusáme lopatou. Nakonec povrch ještě urovnáme hráběmi, přičemž se budou hodit obě jejich strany – někdy je třeba rozbít poslední malé hrudky. Avšak pokud bude povrch záhonu tvořit kyprý kompost, stačí lehké uhrabání. Kompost je srdcem úrodné zahrady a rozhodně by na ní neměl chybět. Rostliny v něm porostou jako v bavlnce. Pokud nám vlastní ještě neuzrál (a pro výsevy je nutné používat kompost zcela zralý, tmavý a jemný), můžeme ho i zakoupit.
Co s ním po sezoně?
Po skončení sezony můžeme záhon zamulčovat slámou nebo listím, aby si pod peřinou pěkně odpočinul. Zjara mulč zase odhrábneme, aby se půda prohřála. Záhon lehce nakypříme, zbavíme případného plevele a přidáme opět vrstvu kompostu. Minerály případně doplníme popraškem mletého dolomitického vápence (svědčí brukvovité i plodové zelenině) nebo dřevěného popela. A můžeme opět sít nebo sázet.
Titulka Receptar 3
Zdroj: Časopis Receptář
