Cukety a dýně lze pěstovat téměř kdekoliv a jen málokdy se setkáme s vysloveným neúspěchem. Musíme ale počítat s tím, že jde v obou případech o rostliny, které budou potřebovat opravdu hodně místa. Na druhou stranu za příznivých podmínek i pár sazenic dokáže zásobit celou širokou rodinu. Jak na to, abychom jejich možnosti využili opravdu naplno? Jde to snadno, jen jim musíme věnovat chvíli svého času.

Čeho je moc, toho je příliš...

Všichni jistě víme, že dýně i cukety vytvářejí plazivé výhony s opravdu velkými listy. Ty mají za úkol jednak zásobovat rostlinu energií, ale také chrání plody před žhavým poledním sluncem. To všechno jsou samozřejmě výhody. Je tady ale také jeden velký problém.

Pokud je listů hodně, tedy tolik, že prakticky beze zbytku pokrývají veškerou půdu pod rostlinou, nemůže se zemina prohřát, neodpařuje se vlhkost a vzniká mikroklima,které nahrává nejen možnému rozvoji plísní, ale láká také všemožné škůdce, jako jsou třeba slimáci a další. V neposlední řadě příliš husté listy znamenají problém pro opylovače, kteří se pak mnohem složitěji dostávají ke květům. A to rozhodně není naším cílem.

Které listy musí pryč?

Abychom zabránili podobným problémům, měli bychom vědět, že je u těchto rostlin dobré listy pravidelně prohlížet a vybrané důsledně odstraňovat. Jak přitom poznáme ty, které nemají na rostlině co dělat? Za prvé jde o takové, které přesahují do prostoru dalších jedinců.

Jde o to, aby se keře nepřekrývaly, protože to by úrodě rozhodně neprospělo. Další listy, jež musí co nejdříve přijít pryč, jsou takové, na nichž najdeme jakékoliv poškození, ať už se jedná přímo o plíseň nebo okus od škůdců. Oba tyto případy by v blízké době mohly nadělat velkou neplechu. Plíseň by se rozšířila i na další části rostlin a okousané listy začnou zahnívat.

Nakonec je potřeba odstraňovat listy zažloutlé nebo dokonce suché. Ty již svoji funkci plnit nebudou a jen by stínily plodům.

Alespoň tři zásahy

Rostliny bychom měli během vegetace prohlížet průběžně, ale pokud na to není čas, mělo by jít minimálně o tři zásahy. První v době květu, kdy je potřeba zpřístupnit včelám, potom znovu pro kontrolu stavu rostlin a potřetí v době, kdy se vyvíjejí plody. Při této příležitosti zkontrolujeme i budoucí úrodu a odstraníme viditelně poškozené kusy. Tím předejdeme zbytečnému vysilování keřů, které se budou následně s o to větší silou věnovat zásobování zbývající úrody a jejímu růstu.

Zdroj: Youtube

Pomáhat, ale nevysilovat

Závěrem je nutné poznamenat, že i u prořezávání cuket nebo dýní platí staré známé pravidlo: „všeho s mírou“. Pokud bychom totiž odstranili příliš velké množství listů, rostlina by měla problémy sama se sebou a živit dorůstající plody by se jí už nedařilo. Ze stejného důvodu jako odstraňujeme jednotlivé listy, se zbavujeme také zbytečných postranních výhonků, které nenesou řádné plody.

Vše odstraňujeme opravdu ostrými zahradnickými nůžkami nebo nožem. Nástroj by měl být vždy vydesinfikován alkoholem, abychom do rostliny nezanesli třeba plíseň. Ze stejného důvodu jednotlivé části rostlin odřezáváme tak, aby mohla vytéct tekutina. Ta – v případě, že by v ráně zůstala – by byla ideálním prostředím pro vznik příštích problémů.

Jak, kdy a co na tykvovitých rostlinách prořezávat je tedy celkem jasné. Zbývá poslední rada. Zmiňované úpravy je dobré provádět v takové denní době, aby stihla rána do večera dobře zaschnout a nevytvořila tak potenciální vstupní bránu pro infekce. Jestliže se podaří dodržet těchto pár pravidel, můžete se těšit na úrodu, kterou vám budou závidět sousedé ze široka daleka.

Zdroje: rustica, jardineriaon, garden-cz