Zalévejte chytře
Listová i plodová zelenina bude mnohem lépe růst a plodit, pokud jí poskytnete dostatek vláhy. Pro většinu druhů – především těch tvořících mohutné rostliny a tím pádem i kořeny - platí, že je lepší zalévat jednou za pár dní větším množstvím vody než denně malou sprškou, která se do hloubi ke kořenům ani nedostane. Konkrétní intervaly pak závisí na počasí a kvalitě půdy, ideální je voda dešťová, odstátá. Ovšem u menších rostlin, které kořeny tak hluboké nemají, zalévejte raději častěji – zvláště pokud jim střídání sucha a vlhka nesvědčí a reagují na něj například praskáním hlávek, jako je například zelí. Půdu je třeba udržet mírně vlhkou.
Vláhu šetří zálivka ranní či večerní, kdy vodu neubírá okamžitý odpar, a také mulčování, které půdu opravdu účinně chrání před vysycháním. Pokud zástěna z popínavé zeleniny nebo letniček částečně zastíní záhon například se saláty a čekankami, budou nejen křehčí a lahodnější, ale i půda si snáze uchová vláhu. Využít můžete také šetřící, alternativní způsoby zalévání – více na str xx.
zalévání, zahrada, zelenina, zálivka
Hnojte přiměřeně
Plodovou zeleninu v růstu, násadu květů a plodů podpoříte hnojením. Pokud použijete to organické, umocníte zároveň tvorbu humusu v půdě a zlepšíte tak její schopnost uchovávat vláhu i živiny. Ve fázi růstu jsou vhodná hnojiva bohatá na dusík, například kopřivový zákvas. V době kvetení a násady plodů dobře poslouží výživná zálivka ze zkvašeného drůbežího trusu, která obsahuje kompletní spektrum potřebných prvků. Koncentrát z drůbežího trusu lze i zakoupit, ale protože se chovy slepic na zahrádky vracejí, je stále snazší získat domácí. Hnojit můžete jednou týdně – hnojiva je třeba vydatně naředit – tak, aby zálivka nebyla příliš cítit.
Cukety, okurky a dýně jsou obzvlášť žíznivé a hladové, neboť tvoří spoustu velkých listů i plodů. Rovněž brukvovitá zelenina, zvláště zelí, je na živiny náročná. Menší dávky prospějí i listové zelenině, které postačí i kopřivový výluh, bohatý na dusík. Hnojení svědčí i rostlinám, které již svou úrodu odevzdaly – například rebarboře. Díky přilepšení zesílí, uloží si zásoby do kořenů a příští rok poroste o to bujněji. Hrášek a fazolky žádné přihnojování nepotřebují, protože díky symbiotickým bakteriím na hlízkách dovedou zachytit a využít vzdušný dusík.
Pozor na to, že přehnojení dusíkem činí rostliny sice rychle rostoucí, ale zranitelnější vůči škůdcům i suchu.
Hnojivo z kopřiv
Kopřivy, které nyní bujně rostou, jsou plné síly. Kromě dusíku, fosforu a draslíku obsahují i mnoho vzácného zinku či železa, stopových prvků, a dále látky podporující růst a příznivě ovlivňující obranyschopnost rostlin proti chorobám. Jak z nich připravit blahodárně působící hnojivo?
Rostliny vložte do nekovové nádoby - naplňte ji stlačenými kopřivami z poloviny až ze tří čtvrtin a poté dolijte dešťovou vodou. Pokud rostliny nasekáte nebo nastříháte, bude výluh hotový dříve. Počítejte s tím, že kvašení doprovází značný zápach, ale výsledek za to stojí. Nádoba, ve které výluh kvasí, musí zůstat otevřená – víko by bránilo přístupu potřebného kyslíku. Aby se v něm neutopil hmyz nebo nezkušená ptáčata, upevněte na vrch síť nebo položte mřížku.
Výluh nechte 2 až 4 týdny kvasit, můžete jej občas promíchat. Poté, co přestane pěnit a získá tmavou barvu, je připravený k použití – vyšší teplota zrání urychluje. Rostliny se z velké části rozpustí a zbytek, který klesne ke dnu, můžete využít jako mulč plný živin nebo startér do kompostu.
Výluh nařeďte v poměru jeden díl hnojiva na devět nebo více dílů vody. Měl by být pouze mírně cítit. Přihnojujte jednou za týden nebo dva. Dešťovou vodou silně naředěný výluh, v poměru 1:50 i více, můžete použít i jako výživný postřik na listy, který působí preventivně i proti chorobám i škůdcům. Proti mšicím a houbovým chorobám je nejúčinnější z právě dokvašeného, nebo ještě mírně kvasícího výluhu.
Při přípravě hnojiva z drůbežího trusu je postup obdobný.
kopřivy, hnojivo, nálev
Chraňte půdu před suchem
Hnojení organickými hnojivy je ideální kombinovat s mulčováním, které brání odpařování vody, uchovává půdu kyprou a chrání půdní mikroorganismy. Vrstva by však neměla být příliš silná, aby nezahrnula krček rostlin. Pokud mulč láká slimáky, můžete pod něj políčit pivní pasti, nasadit parazitické hlístice (Nemaslug) anebo ho používat v suchém stavu.
Jako skvělý mulč poslouží tráva i plevele bez zralých semen. Nastýlejte tenčí vrstvy, kolem jednoho až dvou centimetrů a postupně přidávejte. Zelený mulč slouží zároveň jako pomalu působící hnojivo. Žížaly si stébla zatahují do půdy a jejich chodbičky přispívají k provzdušnění zeminy a vstřebávání vláhy. Vhodným materiálem je i sláma a listí, které můžete nastýlat i v silnější vrstvě. Při rozkladu sice z půdy dočasně odebírají trochu dusíku, to však snadno vyrovnáte hnojením. (Příčinou je vysoký obsah uhlíku a malý obsah dusíku v těchto materiálech, přičemž mikroorganismy při jejich rozkladu potřebují obě živiny – a tak si dusík berou odjinud). Suché materiály můžete s čerstvými a na dusík bohatými také promíchat, stejně jako při kompostování.
U jahodníků nastýlka navíc zajistí, aby se zrající plody nešpinily a u země nehnily.
mulčování, sláma, sazenice
Plejte a ošetřujte včas
Plevel mělkým okopáváním nebo tahem plecího očka podsekněte dříve, než se rozroste a začne pěstované rostliny obírat o vodu, světlo a živiny. Nechat ho uzrát a vysemenit se nevyplácí.
U tyčkových, na opoře pěstovaných odrůd rajčat (kterých je většina), je zvykem vylamovat postranní výhonky, takzvané zálistky. Nejlépe dokud jsou ještě malé. Pokud necháte postranní výhony narůst, rostlina se bude větvit. Tím se však příliš zahušťuje a už jí nestačí jednoduchá opora. Tyto postranní výhony nejsou žádným neužitečným omylem rostliny – plody nesou také, a nevyštipovaná rostlina může dávat dokonce větší úrodu nežli vyštipovaná. Jenže ji dává později. Otázkou je, zda plody stihnou dozrát, a také mohou být menší.
Další nevýhodou je hustší spleť listů, náchylnější k napadení houbovými chorobami – záleží tedy i na počasí a odolnosti odrůdy. Výhodou je menší pracnost, vyštipovat zálistky je nutné nejméně dvakrát týdně, rajčata jsou velmi rychlá. Pokud rostliny větvit necháte, je třeba zvolit jiný druh opory. Používají se například drátěné klece, nejlépe směrem vzhůru se rozšiřující. Postranní výhony jednoduše zastrkujete dovnitř. Mezi důsledným zaštipováním a divokým růstem můžete zvolit i kompromis, ponechat rostlině několik výhonů a tomu přizpůsobit oporu. Může mít například podobu dlouhého stanu A, mříže nebo jehlanu s prstenci.
Listy okurek a cuket může za horkého a suchého počasí napadnout plíseň okurková. Rostliny špatně rostou a na listech se objevuje šedavý povlak. Prevencí je pravidelná zálivka a stále mírně vlhká půda, kterou pomůže udržet mulč. V případě výskytu je třeba včas odstranit napadené listy. Preventivně, nebo při prvních náznacích onemocnění, můžete rostliny také ošetřit kopřivovým zákvasem (viz výše), nebo přípravky na bázi rostlinných olejů a mléčné bílkoviny, které odolnost proti plísním rovněž zvyšují. Výhodou těchto postřiků je naprostá nezávadnost pro zdraví i životní prostředí, plody můžete bez obav sklízet dál.
Pokud na spodní straně listů brukvovité zeleniny objevíte oranžová vajíčka, patří nejspíš bělásku zelnému. Jednoduchým a neškodným trikem, který samičky odradí od kladení, je umístění prázdných bílých vaječných skořápek na listy rostlin. Samička běláska se pak domnívá, že již sazenici obsadila jiná.
rajče, zaštipování, výhonky
Související články
Zdroj: časopis Receptář, zenysro.cz, svet-bydleni.cz
