Pěstování rajčat z vlastních semínek je běžnou praxí, proto jistě nikoho nepřekvapí, že v tom není žádný velký problém. Jenomže i ty nejjednodušší věci je většinou možné udělat ještě lépe a s větším úspěchem. Stejně je to u sušení vlastního rajčatového osiva. Co bychom tedy měli udělat, aby si i příští rok sousedé obdivně prohlíželi naše záhony?
Podívejte se sami, jak snadné to je. Video vám napoví:
Vybírejte opravdu dobře
Krokem číslo jedna je vždy výběr vhodných plodů. Rajčata, která se stanou základem příští úrody (nebo i několika, protože semínka vydrží kvalitní i pro další roky, pokud je nespotřebujeme hned na jaře) musí být opravdu dobře vyzrálá a viditelně zdravá.
Můžeme také posoudit, zda právě takto mají vypadat rajčata v následujícím roce – tedy co do chuti, tvaru a velikosti. I když to neznamená stoprocentní úspěch, jistou naději na kvalitnější sklizeň nám takový výběr dává. To jsou zkrátka pravidla, bez kterých se neobejdeme.
Trik se sklenicí
Z vybraných rajčat nyní samozřejmě musíme získat semínka. I když je možné je zkrátka „vydlabat“ a dát sušit, mnohem lepší je sice trochu zdlouhavější, ale zato jistější způsob. Rajčata rozkrojíme, semínka i s dužninou vyjmeme a vložíme do připravené sklenice (dobře poslouží třeba zavařovačky). Pokud jde o plody hodně šťavnaté, budou stačit samy o sobě, jestliže bychom z nich získali málo tekutiny, zalijeme vše ještě trochou vody a na dva až tři dny na tuto směs „zapomeneme“.
Vybírejte klidně i trochu přezrálá rajčata, semínka budou v pořádku
Kvašení neuškodí - právě naopak
Po zmiňovanou dobu bude docházet ve sklenici ke kvašení, což je pro nás dobrá zpráva, neboť právě tento proces si jednak poradí s případnými chorobami či plísněmi, které by se v nich a na jejich povrdhu mohly rozvinout.
Fermentace také dokonce zvyšuje klíčivost semen, byla by tedy velká škoda tento krok zbytečně opomenout. V neposlední řadě si můžeme být jisti, že ve chvíli, kdy se ke sklenici vrátíme (ne déle, než po třech dnech, aby semínka nezačala předčasně klíčit), budeme mít spolehlivě roztříděné osivo na to, které se vyplatí uchovávat a na semínka, jež raději hned vyhodíme. Jak to poznat?
Velmi snadno. Vše, co plave na povrchu patří do koše, semínka pod hladinou můžeme v klidu ponechat na sušení a příští výsev.
Dokonale usušit, aby neplesnivěla
Po několika propláchnutích a dokonalém odstranění zbývající kvasící dužniny jsou očištěná semínka připravená k sušení. Dejme si jen pozor, abychom zvolili takový povrch nádoby nebo plochy na sušení, ke kterému se semínka nepřilepí. Odstaňovat je například z novinového papíru je téměř nemožné a mohlo by dojít k jejich poškození.
Proto volíme například starší plech na pečení (nebo klidně i nový, jde jen o to, aby nám nechyběl po dobu sušení), pro menší počty semínek stačí obyčejný talíř. Jakmile bude osivo dokonale suché a nebude již s jistotou hrozit, ža začne vinou zbytkové vlhkosti plesnivět, můžeme jej uložit ideálně do zavařovaních sklenic, které důkladně uzavřeme. Takto je možné na temnějším místě uchovávat zárodky budoucí úrody i pět let.
Zdroje: svetekozahrad, potravinovezahrady, nasezahrada
