Bulvový celer

Celer (Apium graveolens) se pěstuje ve třech formách – bulvový, řapíkatý a listový. I když celosvětově je nejoblíbenější celer řapíkatý, u nás je nejpopulárnější bulvový. Ten v říjnu sice ještě roste, ale než přijdou silné mrazy, měl by být již ze země venku. Bulvy částečně vyčnívají nad povrch půdy, proto trpí, i když je jen několik stupňů pod nulou. Celer však nesmíme sklízet ve zmrzlém stavu, musíme ho vyrýt buď dřív, nebo počkat, až úplně rozmrzne. Při sklizni postupujeme opatrně, abychom nepoškodili bulvy ani srdéčko s mladými listy. Zeminu, která na bulvě ulpí, opatrně oklepeme, nikdy ji neoplachujeme vodou.

Vyrytý celer je nutné okamžitě uskladnit. Nenecháváme ho volně ležet na pozemku, protože velmi rychle vadne, listy totiž odčerpávají z bulev vodu. Všechny proto ručně odlomíme, ale ty nejmladší, srdéčkové, na založených bulvách ponecháme. Kořeny seřízneme ostrým nožem na délku několika centimetrů. Pozor, odlámané listy nenecháme na záhonu pro pozdější zarytí, podpořili bychom tím šíření septoriové skvrnitosti celeru, nepříjemného houbového onemocnění. Zdravé listy naopak využijeme jako koření, ať už syrové nebo sušené.

Pro uskladnění ve sklepě je nejvhodnější vlhký písek nebo rašelina. Ta lépe drží vodu a má dezinfekční vlastnosti. Bulvy do substrátu nasázíme těsně vedle sebe a ponecháme jejich horní část s mladými listy volně na vzduchu. Během zimy kontrolujeme stav písku a podle potřeby udržujeme jeho vlhkost. Celer tak můžeme skladovat až do léta příštího roku.

Cibule a česnek

Při sklizni cibule rostliny ručně vytrháme a rozložíme volně na záhon, kde je necháme asi týden zatáhnout. Případný déšť jim nebude vadit. Až se zatáhnou a nať dostatečně zavadne, rostliny po 5–10 (podle velikosti) svážeme do svazků. Ty zavěsíme do stínu či polostínu pod střechou, kde proudí vzduch. Cibule nikdy nesušíme na prudkém slunci! Ve svazcích je ponecháme zavěšené až do chvíle, kdy nať úplně uschne. Pak ji velmi snadno odstraníme rukou, což je lepší než ji odřezat nožem. Vyplatí se také odstranit vrchní slupku, která se sušením sama uvolňuje. Takto připravené cibule ukládáme ve slabých vrstvách do lísek. Skladovací prostor by měl být vzdušný a suchý. Ve vlhku cibule začnou pouštět kořeny a mohou je napadat houbové choroby.

Při sklizni česneku postupujeme podobně jako u cibule. Snad ještě pečlivěji dbáme na kontrolu zdravotního stavu sklízených rostlin a česneky i jen nepatrně napadené plísněmi a škůdci nemilosrdně vyřadíme. Rostliny napadené houbomilkou česnekovou během vegetace poznáme podle nevyvinutých a deformovaných cibulí. Posklizňové zbytky opět neponecháváme na záhoně, ale důsledně je likvidujeme.

Když česnekové natě zavadnou, svážeme je do svazků a sušíme na vzdušném a stinném místě až do doby, kdy důkladně seschne nať a stroužky se dají dobře zbavit povrchových slupek. Nať či stvol seřežeme na délku asi 5 cm. Česnek skladujeme tak, že ho rozložíme v tenčí vrstvě na lískách a umístíme na chladnější, ale suché místo.

Zdroj: Časopis Receptář