Gerbery pěstované v nádobách nás mohou těšit po mnoho let. Jejich řezané květy jsou skvostné i ve váze, ale doba jejich krásy je značně omezená. Pro trvanlivost květů je kromě správného seříznutí a napájení zásadní i jejich původ. U většiny dovážených květin bohužel obvykle nelze čekat dlouhou životnost, ani když jim poskytneme vše potřebné.

Nejtrvanlivější jsou vyzrálé květy

Vyzrálý květ poznáme podle toho, že má dostatečně pevný stonek, který se neohýbá a samotné květenství je rozvinuté a vybarvené. Jednoduché úbory by měly mít již zralé prašníky.

Květy dovážené nejčastěji z Holandska jsou pěstované v podmínkách optimálních pro rychlost růstu květů, ne však pro jejich vyzrávání. Mají velké buňky a řídká pletiva. Proto se snadno ohýbají a není možné je udržet ve vzpřímené poloze bez vydrátování. Navíc jsou po sklizni skladované v chladírnách, což výrazně snižuje jejich trvanlivost. Ve váze pak často vydrží pouze několik dnů.

Pokud chceme květy ve váze udržet co nejdéle svěží a krásné, měli bychom je kupovat čerstvé. To se nám podaří spíše u českých pěstitelů, kteří rostliny pěstují v podmínkách, které zaručí vyzrávání květů. Gerbery by se totiž měly sklízet až v plně vyvinutém stadiu, ne ve stadiu poupat jako u mnohých jiných květin.

Trik floristů: rozštěpení stonku

V prostředí s teplotami kolem 20 ºC vydrží kvalitní gerbery ve váze 10-20 dní (někdy i déle), za vyšších teplot průměrně 12 dnů. Životnost květů je také závislá na odrůdě.

  • Před naaranžováním do vázy je důležité stonky rozříznout do rozštěpu.
  • Vody nalijeme jen menší množství (aby bylo ponořeno asi 2–5 cm stonku), pravidelně ji měníme při prvních náznacích zakalení.
  • Do vody můžeme přidávat odpovídající množství, tedy malou špetku, výživy pro řezané květiny.
  • Pokud zhnědnou konce stonků, seřízneme je a opět rozřízneme do rozštěpu.

Jak sklízet vlastní gerbery?

Pokud na záhonech pěstujeme vlastní gerbery určené k řezu, vyčkáme rovněž, až budou květy plně vyzrálé. Pak bychom je měli sklízet zásadně vylamováním, nikdy ne řezem, protože zbytky květních stonků, které na rostlině zůstanou, zahnívají a hniloba pak může zničit celou rostlinu.