Jezírko by nemělo být příliš malé, menší než 2x2,5 m by už nemuselo být funkční. Větší jezírka jsou navíc pohledově zajímavější a snadněji se v nich nastolí a udržuje ekologická rovnováha. Přirozeněji také vypadají nepravidelné a zakřivené břehy, jejichž alespoň malou část vybudujeme tak, abychom měli do jezírka snadný přístup. Měla by vypadat jako jakási pláž, která se pozvolna svažuje k mělké vodě. Velké kameny vyčnívající z vody zase umožní ptákům, aby se na ně posadili. Pokud se rozhodneme pro větší množství rostlin, vytvoříme dno s různými hloubkami.

Část určená pro lekníny či jiné hlubokovodní rostliny by měla mít hloubku nejméně 60 cm. V určitém úseku břehu necháme mělkou vodu pro pobřežní rostliny či pro rostliny vyžadující právě toto prostředí. Měli bychom myslet také na snadný a bezpečný přístup živočichů k vodě, což jim umožní třeba hustý porost kolem části břehů. Pokud je zahrada rozlehlejší, můžeme jezírko doplnit mokřinou na jiném místě v zahradě, která přirozeným způsobem rozšíří vodní a vlhké prostředí.

Vybíráme fólii

Nejvhodnější je pružná izolační fólie, která umožní vybudovat nádrž vyhovující potřebám nejrůznějších živočichů. Je to lepší řešení, než kdybychom použili pevný skelet, který by nás při stavbě omezoval. S fólií se rovněž lépe pracuje, hlavně se snadno tvaruje. Vyrábí se z nejrůznějších materiálů od PVC až po syntetickou pryž (butyl, isobutylen) a kaučuku. Platí, že bychom spíš měli vybírat ty kvalitnější (byť dražší), protože dlouho vydrží a neuvolňují nežádoucí látky. Životnost lze odvodit i podle délky záruční doby – kvalitní fólie ji mívá alespoň dvacetiletou (fólie z PVC mívají záruku méně než dvacet let, butylové až padesát let).

Fólie lze pořídit v různě širokých rolích, takže podle nich můžeme plánovat velikost jezírka. Než fólii položíme, vyložíme dno speciální podložkou, abychom ji uchránili před ostrými předměty v půdě, které by ji mohly prorazit. Můžeme použít starý koberec, lepší je však pěticentimetrová vrstva vlhkého písku. Na březích fólii upevníme kameny tak, aby nebyla příliš vidět.

Stavíme břehy

Část s mělkou vodou a plážičkou z kamínků a štěrku obestavíme ve vodě několika většími kameny, které těm menším zabrání, aby se sesouvaly. Na jiném kousku břehu necháme růst trávník až k vodě a těsně u ní můžeme položit plochý kámen, který bude sloužit jako pozorovatelna. K většímu jezírku lze takových kamenů rozmístit několik. Velké kameny nebo velké kusy dřeva (třeba polena) položené na kraji vody a zkombinované s keři a poléhavými rostlinami se stanou výbornými skrýšemi pro žáby a další živočichy.

Vysazujeme rostliny

Osazení musí být dobře uvážené, aby voda zůstala přirozeně čistá, jinak se zazelená řasami. Velkou roli hrají lekníny, jejichž listy by měly zastínit třetinu, ale méně než polovinu plochy vodní hladiny, a dále rostliny vytvářející kyslík, které z vody odebírají živiny, jež by jinak způsobily růst řas. Lekníny mohou být různě velké – od zakrslých až po bujně rostoucí. V mělké vodě a na březích lze ovšem pěstovat mnoho druhů zajímavých pobřežních rostlin. Vysazujeme je v plastových košících, jimiž se lépe manipuluje.

Pomáháme živočichům

Najdou si novou vodní plochu překvapivě rychle. Ptáci se přiletí napít a vykoupat, voda přiláká i ježka. Obojživelníci, jako jsou žáby nebo čolci, žijí ve vodě po důležitou část života, k životu a rozmnožování ji potřebuje také mnoho druhů hmyzu. V takovém jezírku ale nechováme ryby, které by je požíraly.

Jak zjistit kvalitu vody?

Důležitá je pH. K dostání je jednoduchá sada k jejímu přesnému určení. Optimální hodnota se pohybuje mezi 6,5 a 8,5, při jiných hodnotách budou rostliny i živočichové strádat. Pokud voda obsahuje více vápníku, je příliš alkalická (má vysoké pH), proto do vody zavěsíme sáček s rašelinou, abychom kyselost snížili. Do vody můžeme rovněž přidat vhodný přípravek na úpravu pH – k dostání jsou v akvaristikách.