Různé druhy půdy mají různou schopnost zadržovat protékající vodu. Část této vody zůstane v prostorech mezi částicemi půdy, ale hlavním zdrojem vody pro rostliny v růstu je voda kapilární, která lne k povrchu každé částice půdy.

Suché půdy, převážně půdy písčité a kamenité, mají velké póry, které vodu propouštějí velmi rychle. A protože tyto půdy tvoří menší množství větších částic, udrží i méně kapilární vody a brzy vysychají.

Mokré půdy, které obvykle mají vysoký obsah jílu, jsou tvořeny velkým množstvím velice malých částic, jež mají schopnost zadržet velké množství vody. Póry mezi nimi jsou o hodně menší, takže voda v nich vydrží déle a půda zůstane mokrá po delší dobu.

Testujeme propustnost půdy

Vykopeme jámu hlubokou asi 50 cm a širokou 30–45 cm. Po dvou či třech hodinách silnějšího deště se jáma částečně zaplní vodou, která by se měla do 48 hodin zcela vsáknout do půdy. Pokud ne, musíme půdu vylepšit.

Příčiny špatné propustnosti půdy

Příčiny bývají různé. Na vině může být povrchové zhutnění, které se projevuje především u sprašových půd obsahujících malé množství organických látek. Další příčinou může být, že se na povrchu takové půdy nachází jen velmi málo rostlin, takže se po silných deštích a následném rychlém vyschnutí snadno a rychle vytvoří silná krusta, která zabrání hladkému vsakování vody třeba při dalším dešti. V tomto případě stačí krustu rozrušit nejlépe zrytím, a problém bude vyřešen.

Větší komplikace ovšem nastávají při hloubkovém zhutnění, které se často objevuje v zahradách u nově postavených domů, kde se během výstavby promíchala podpovrchová vrstva s povrchovou a půdu stlačila těžká mechanizace. V tomto případě je jediným účinným řešením rýt takzvaně na dva rýče, tedy hlouběji než obvykle.

Propustnost půdy také mohou způsobovat tvrdé „mísy“, což jsou místně zhutnělé vrstvy půdy obvykle do hloubky 30 cm. Zabraňují normálnímu odtoku vody a nad nimi vzniká přemokřená zem. Příčinou jejich vzniku může být například častá chůze po ploše nad nimi.

Téměř nepropustné jsou také těžké jílovité půdy, které zadržují velké množství vody dokonce i v místech s drenáží.

Odtok vody usnadní drenáž

Způsob, jak zlepšit odtékání vody, je v závislý na tom, kde pozemek leží, na hloubce půdní vrstvy a na půdním typu, přičemž těžké jílovité půdy mají nejhorší propustnost. Musíme také zvážit, jakou vlhkost půdy snesou rostliny, které do ní hodláme vysadit. Po přemokřené půdě rovněž nikdy nechodíme a nikdy se ji nepokoušíme obdělávat, protože tím problém ještě zhoršíme. Jediným opravdu účinným řešením je instalace drenážního systému pod trávník nebo pod obdělávanou plochu. I když to zpočátku znamená podstatné narušení terénu, správně udělaný drenážní systém bývá účinný až padesát let.

Dobrým řešením je také vykopat mělkou rýhu, zasypat ji do třetiny výšky štěrkem, a pak ji opět zasypat zemí – tento způsob odvodnění bude fungovat i deset let. Do půdy lze přidat i zahradní písek smíchaný s jemným štěrkem. U velmi přemokřených půd problém řešíme tak, že vykopeme 8 cm široké a 10 cm hluboké rovné stružky a naplníme je směsí štěrku a písku. Měníme při tom hloubku rytí na různých místech, čímž se vyhneme tomu, že se mimoděk vytvoří tvrdá mísa, jakási pevná pánev.

Položíme-li do země drenážní trubky, dosáhneme tím toho, že alespoň vrchní vrstva půdy bude sušší. Z nejvyššího bodu zahrady vykopeme vyspádovanou rýhu přes celý pozemek až do nejnižšího místa. Na dno rýhy nasypeme propustnou vrstvu štěrku a písku, na ni položíme porézní keramické trubky nebo perforovanou plastovou hadici, vše zasypeme opět porézním materiálem a rýhu doplníme zemí.

Provzdušnění trávníku

Osvědčený způsobem, jak zlepšit propustnost udusaného trávníku, je jeho propichování neboli vertikutace. Provádíme ji vertikutátorem s dutými zuby a vypíchané ruličky půdy (o délce asi 15 cm a průměru do 1 cm) odstraňujeme. Tím narušíme kompaktní ztvrdlou vrstvu země, umožníme do ní přístup vzduchu a tím zlepšíme odpařování vody. Vzniklé otvory zaplníme například písčitým substrátem, jenž funguje jako knot, po kterém se voda dostane k povrchu země.

Vyvýšené záhony

Dobrým tipem je také pěstování rostlin na kopečcích nebo na hrůbcích. Dosáhneme tím toho, že většina kořenů bude z dosahu půdy přesycené vodou. Zvedneme-li totiž na jednom místě úroveň půdy, napomůžeme tím navíc i rychlejšímu vysychání zeminy v okolí. Rostliny, které vyžadují dobře propustnou zem (např. jahodníky, levandule a většina bylinek), porostou lépe, budeme-li je pěstovat na vyšších místech, i když půda nebude nijak zvlášť vlhká.

Vyvýšené záhony jsou ideální především tam, kde je těžká jílovitá půda: voda z vyvýšeného terénu mnohem lépe odtéká, takže záhon před výsevem nebo výsadbou rostlin lépe vyschne.

Chceme-li si jednoduše udělat vyvýšené záhony, vykopeme rýhy hluboké 20–30 cm a vykopanou půdu navršíme mezi rýhy. Vzniknou tak vyvýšené záhony široké zhruba 1,2 m. Voda se bude shromažďovat v rýhách, odkud se postupně vypaří.

Organický materiál zkvalitní lehkou i těžkou půdu

Přídavkem organického materiálu do lehké písčité půdy zlepšíme její schopnost zadržovat vodu asi o 25 % v prvním roce a o 60 % v druhém roce. Organický materiál rovněž provzdušní jílovitou půdu, která má v létě tendenci vysychat a spékat se, a zlepší tak její schopnost zadržovat vodu. Chceme-li tuto vlastnost půdy udržet, musíme organický materiál přidávat každý rok. Pěticentimetrová nastýlka z organického materiálu sníží povrchový odpar a značně zlepší uchovávání vody v půdě.